Ve středu 30. března 2016 se v pražském hotelu Elf konala tisková konference svolaná obžalovaným Lukášem Nečesaným, jeho otcem a obhájci. Zúčastnili se i představitelé spolku Šalamoun, z nichž předseda John Bok se projevil velmi ostře a výrazně. Vzhledem k tomu, že již dnes má senát soudce Jiřího Vacka vynést nový rozsudek ve věci Lukáše Nečesaného, některé reakce na ni jsou velmi nepříznivé, odmítajíce ji jako prostředek nátlaku na soud. Patrně nejostřeji se vyjádřil senátor Miroslav Antl, který celé dění od rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve prospěch Lukáše Nečesaného až po zmíněnou konferenci přirovnal v článku na iDnes k akcím organizovaného zločinu. Článek připomíná svým tónem různé jeho kontroverzní výroky z doby působení na prokuratuře a ve státním zastupitelství, z nichž jeho představení nemívali radost. Autor neušetřil ani Nejvyšší soud ČR, jehož rozhodnutí ve prospěch Lukáše Nečesaného dokonce označil za příklad zneužití mimořádných opravných prostředků. Netuším, čím se cítil oprávněn znectít elitu tresních soudců.

Obecně vzato masivní mediální kampaně působí na rozhodování soudů neblaze. Většinou míří proti obžalovaným, vyvolávají nenávist veřejnosti k nim a v některých případech se zdá, že přispěly k ukládání nepřiměřeně přísných trestů či dokonce k odsouzení nevinných. Soudci přece nežijí pod skleněným zvonem. Nejsou všichni stejně odolní vůči vnějším vlivům. Někteří mohou nasávat společenskou atmosféru ovlivněnou médii. Kampaň, kterou vedou Nečesaní, má opačné zaměření: má glorifikovat Lukáše Nečesaného a zatratit orgány činné v trestním řízení. Může ovšem ovlivnit soud, ale netoliko pouze ve prospěch obžalovaného. Setkal jsem se s názorem kvalifikované osoby, že pořadatelé tiskové konference se postarali o nové odsouzení Lukáše Nečesaného.

V každém případě svolání tiskové konfence takové úrovně bezprostředně před vynesením rozsudku je krok naprosto neobvyklý a za normálních podmínek zasluhující odsouzení. Je ale otázka, zda průběh obnoveného procesu je skutečně normální. Nepřipadá mi např. normální, že právě vyšetřovatel případu byl pověřen poskytováním psychologické podpory paní poškozené a navštívil ji krátce před jejím vystoupením jako svědkyně u soudu. Ano, přesně před tím vystoupením, při němž se jí vrátila paměť, takže po letech poznala v Lukáši Nečesaném pachatele. Tvrzení, že mezi oživením paměti a návstěvou policisty není příčinná souvislost, u mnohých vzbuzuje úsměv. Z rozsudku poznáme, co si o tom myslí senát soudce Jiřího Vacka: předpokládám, že o spolehlivosti svědectví nezapochybuje.

Nepřipadá mi také normální, že vrazi, použití jako svědci obžaloby, vystupují v soudní síni v zakuklení. Vypovídací hodnotu jejich výslechu zastření tváří a očí výrazně snižuje. Protože sám jsem nesměl svědčit o svých rozhovorech s dvěma vrahy, protože bych podal svědectví z druhé ruky, nepovažuji za normální, že soud připustil svědectví vraha, který od svého spoluvězně slyšel, s čím se mu Lukáš Nečesaný svěřil. Nebudu se pouštět do podrobností: kuriozní výslech svědků-vrahů výstižně popsal přímý účastník hlavního líčení v článku Svědci v kuklách na internetových stránkách spolku Šalamoun.

Postup žalobkyně a soudu nasvědčuje záměru odsoudit Lukáše Nečesaného stůj co stůj a vrátit tak Nejvyššímu soudu ČR facku, kterou jim uštědřil záporným hodnocením úrovně původního řízení. Nelze se divit, že ohrožený Lukáš Nečesaný se snaží uchýlit do ochrany veřejného mínění. Z hlediska obecných zásad chování v trestním řízení je jeho jednání nesprávné a možná v detailech i nezákonné. Ale zoufalí lidé dělají zoufalé činy: účinky přijetí svědectví paní poškozené a zakuklených vrahů se zdají být neodvratné a naděje na nápravu odvolacím řízením jsou v nejlepším případě nejisté.

Odsoudí-li po této konferenci senát Jiřího Vacka Lukáše Nečesaného, ulpí na něm podezření - možná nespravedlivé, ale nesmazatelné - že rozsudkem vystavil panu obžalovanému účet za veřejnou kritiku svého počínání. Své pověsti dbalý soudce by si v této situaci umyl ruce a vyloučil by se z řízení.