Konečně se ukázalo zcela nepochybně, k čemu je Finanční analytický útvar (FAÚ) ministerstva financí. Je nástrojem politického boje a dokladem toho, že jakýkoliv orgán stojící na principu policie soudce-kat v jednom, navíc podřízený politikům, bude zneužit, jen je otázkou kdy.

Připomeňme si nejdříve, proč tento útvar vznikl - za účelem boje proti terorismu a praní špinavých peněz (v devadesátých letech), později byl mocně posílen ve strachu po 11. září. Žádné teroristy neodhalil a nikdy neodhalí, nejsou hloupí, aby posílali podezřelé transakce přes účty. Praní špinavých peněz, ví veřejnost, co to znamená? Že se ukradené peníze, peníze z prodeje drog a z prostituce, zatajené příjmy, ukradené peníze atd. pomocí fingovaných operací stanou legálním (a zdaněným) příjmem. Co to má společného s kauzou ProMoPro? Nic, peníze z Úřadu vlády nejsou špinavé, nepocházejí z trestné činnosti a absurdní předražení či údajná korupce se zakázkou je všechno možné, jen ne praní špinavých peněz. V tomto směru nasadil nechtěně korunu snažení dotyčného úřadu státní zástupce Vlastimil Rampula, když upřímně přiznal, že dostávají z FAÚ řadu trestních oznámení, ale žádné tak perfektně zdokumentované jako ProMoPro.

Dejme si to dohromady s tím, kdy se měl zločin stát a jak dlouho se čekalo se zveřejněním a trestním oznámením. Pro ty pomalejší - bankovní transakce se děly a sledovaly v reálném čase, podle zákona ihned, v rozpětí hodin, ale zázračně se kauza dostala na světlo až po řadě měsíců. To je ale věcí politických komentátorů a soupeření politických stran, aby se věnovali těmto souvislostem. Obecně však záleží jen na tom, jestli je FAÚ smysluplným a oprávněným orgánem státu v boji se zločinem. Ze společenského hlediska je tato instituce a její existence hájena tím nejúčinnějším a, pardon, naprosto nejdebilnějším argumentem - slušnému člověku se nemůže nic stát, je to jen na lumpy. To je ta největší hloupost, kterou právo zná. Dílem této teorie jsou v mírnější formě americká prohibice a v ostřejší norimberské zákony. Předpokládat porušení zákona je ignorace obecně přijímaného závěru, že o vině rozhodují soudy. Uzavřený kruh této argumentace je: nic špatného jsem neudělal - úřady sledují jen zločince - když sledují jen zločince, tak koho sledují, je zločinec - když ho obviní a postaví před soud, tak je zločinec - soud ho musí odsoudit - je to zločinec.

Hloupě tuto perfektní posloupnost nabourává dlouhá řada nevinných lidí, které soudy osvobodí každý rok. A nemusí to být Yekta Uzunoglu nebo Vladimír Hučín, policie se mýlí více než jen trošku. Cifršpióni, jak je někdo hrdě nazval, jsou součástí státní buzerace a posedlosti kontrolou nad vlastními občany. Když mám chajdu po tetě na Sázavě, a jinak jsem elektrikář, tak při jejím prodeji provádím podezřelou transakci, kterou slavný FAÚ musí kontrolovat. To je realita a žádná smyšlenka. Elektrikář musí dokazovat, že prodal chajdu a že nepere peníze. Upřímně, co je komu do toho, že prodal chajdu. Z hlediska obyčejného života, jakých případů pro FAÚ bude více - prodejů chat a chalup, nebo kauz typu ProMoPro? Ještě, že prodej tetiččina dědictví sledují bývalí špičkoví policisté, to se občanům ulevilo.

Bohužel nemoc sledování účtů občanů není ale jen rysem naší republiky, stejně šílí všude od USA po Rusko. Každý orgán státu, který je oprávněn presumovat vinu a bez souhlasu soudu lézt do privátních sfér, je špatný a ničí demokracii a právní řád. Základními vlastnostmi, které zabezpečují blahobyt západoevropské civilizace, jsou svoboda a ochrana soukromí. FAÚ a jakákoliv podobná instituce, odposlechy, záznamy komunikace, prostě vše, co svobodu omezuje, ničí naši společnost.

Přestáváme žít v demokracii a začínáme postupně žít v rovnostárii, jejíž hlavním rysem je kontrolní moc, podporovaná představami o sociálním a bezpečném státě, směřující k účinnému vytváření průměrně šedých mas, s úzkou elitou mocných, propojených s politikou. Doufám, že nás to brzy přejde, ale následky této kapitoly demokracie budou velké, tak jako se potýkáme s ekonomickými a sociálními důsledky nepovedené multi kulti a politické korektnosti. Možná příliš filozofická úvaha. Je však podkladem k odvaze FAÚ zrušit a opět rozšířit prostor svobody.

Závěrem si ale nemohu odpustit poznámku. Nebyl to náhodou ten famózní FAÚ, který nechal odplynout neznámo kam 1,2 miliardy z vytunelovaných CS fondů? A teď slavně zachránil 130 milionů? Za tolik let své existence? Chachá.

LN, 22.2.2011

Autor je advokát