Napsali mi páni z Prahy, jak se říkávalo. Tito páni jsou z Ochranného svazu autorského, zjednodušeně OSA, a píšou mi toto: "Vážení autoři, nakladatelé, tvůrci, hudebníci, obracíme se na vás s urgentní záležitostí, která může výrazně ovlivnit podobu vašich autorských práv. Evropská komise spustila veřejnou konzultaci o reformě autorského práva, v rámci které může široká veřejnost vyjadřovat své názory na smysl a účel autorského práva zejména v digitálním prostředí, ale i mimo něj.

Na konci tohoto legislativního procesu lze očekávat rozsáhlé změny směrnice o autorském právu a následně i českého autorského zákona. Veřejná konzultace vzbudila velký ohlas u poskytovatelů internetových služeb, pirátských stran a dalších subjektů, které využívají plody tvůrčí autorské činnosti k vlastnímu obchodnímu, politickému či jinému prospěchu. Oslabení pozice evropských autorů a jejich práv je pro tyto subjekty prioritou. Tomu odpovídá i rozsáhlá iniciativa této protiautorské skupiny, na základě které Evropská komise obdržela k dnešnímu dni přes 3000 vyjádření, volajících po omezení autorského práva a snížení odměn za užití autorských děl. OSA se v reakci na výše uvedené přidává k celoevropské iniciativě na podporu ochrany autorských práv. Reakce ze strany autorů - tvůrců evropského kulturního bohatství - je nezbytná! Svá práva a rozvoj evropské kultury můžete podpořit podpisem petice na stránkách www.atd."

Inu, bylo by to psaní hezké a jistě i záslužné, kdyby vzešlo z útrob organizace ctihodné, jejíž činnost je možno po léta její existence označit za záslužnou. Jenže všechno je jinak. Jistě si vzpomenete, že už v 80. letech vyšel v týdeníku Mladý svět článek OSA Nostra, popisující neblahé kšeftařské praktiky s autorskými právy v této instituci. Co se od té doby změnilo, kromě osob ve vedení OSA? Uvedu malý příklad: dejme tomu, že vlastním malé rádio, jehož poslechovost činí dejme tomu 10 tisíc. Rádio hraje výhradně etnickou hudbu autorů z Asie, Afriky, Jižní Ameriky a podobně vzdálených koutů, kam dosud nedosáhl ochranný pařát OSA, takže tito mnou hraní autoři nejsou registrováni pod OSA, která by měla za ně vymáhat jejich autorská práva. Přesto tak činí. Jako majitel malého rádia platím na účet OSA 12 tisíc korun měsíčně za to, že existuji. Za šest let existence je to dvaasedmdesát plateb v této výši, celkem už skoro milion. Z tohoto milionu nikdy ani jediná koruna nedošla do kapes autorů, jejichž díla v rádiu provozuji. Kde tedy onen milion skončil? Inu, na účtu OSA. A jak s ním je nakládáno? To ví jen jeho funkcionáři.

Ano, rád bych podpořil ctihodnou snahu, vyjádřenou v dopise slovy o podpoře ochrany autorských práv a rozvoje evropské kultury. Mám ale malou podmínku. Nejprve mi páni z Prahy musí přesně vyčíslit, kam za těch pět let doputovalo mých 864 tisíc. Jsem jist, že nikoli na účty malijského Habiba Koité, brazilské Aliny de Lima, sibiřských Huun Huur Tu a stovek dalších umělců, jejichž písničky dělají mým deseti tisícům posluchačů už šest let spoustu radosti – na rozdíl od organizace OSA, která nás všechny jen bez špetky mravnosti obírá o peníze, a ještě při tom poučuje, co máme a nemáme činit. Já to vím dobře. Dopis od pánů z Prahy pustit do koše.