Zatčení Radky Kafkové a dvou podnikatelů pro podezření z korupce až tak moc nepřekvapilo. Při obchodech s nekvalitními pohledávkami je pokušení veliké a riziko odhalení poměrně malé. Kafková navíc neměla dobrou pověst již z minulosti. Někdy v roce 2001 odešla ze státních služeb, protože způsobila promlčení dluhů soukromých firem vůči státu - možná z nedbalosti, možná z jiných důvodů. Její tehdejší spolupracovníci na nedbalost moc nevěří, protože ji považují za ženu mimořádně schopnou a inteligentní. Ve složitých obchodních případech se atraktivní blondýna často orientovala rychleji a lépe než zkušení mazáci.

Jenže pak se změnily poměry. Moc v ČSSD převzalo grossovskosobotkovské křídlo a to znamenalo i noc dlouhých nožů ve státem kontrolovaných firmách. Na uprázdněná místa nastupovali noví, mladí, nadějní. V ČKA to byla kromě jiných právě Kafková. Nic nevadilo, že se to nezamlouvalo tehdejšímu šéfovi agentury Pavlu Řežábkovi. Ten patřil ke staré gardě a byl tedy vlastně už na odchodu, byť jeho vystrnadění trvalo ještě nějaký čas. A Kafkovou vybrala přece personální agentura. Na to, že tento výběr procházel ještě velmi podstatnou politickou prověrkou, si už nikdo nevzpomene. Stejně tak jako na řeči o tom, že se tenkrát hodně přimlouval unionista Karel Kühnl.

Jenže Kafková se nelíbila ani Řežábkovu nástupci Zdeňku Čápovi, který k ní měl vážné profesionální výhrady, psal jí vytýkací dopisy a dokonce ji opakovaně navrhl Sobotkovi k odvolání. Ten to vždy odmítl. Proč, to je těžké odhadnout. Zlé jazyky hovoří o tom, že díky ní měl Sobotka řekněme lepší přehled o tom, co se v ČKA děje a nakolik je kdo loajálním úředníkem.

A že si nad Kafkovou Sobotka na posledním zasedání vlády umyl ruce? To mu moc nepomůže. Takové mýdlo, které podobné skvrny odstraní bez porušení podstaty čištěné látky, nevyrobí ani Tomáš Pitr v Setuze, kterou mimochodem Kafková také obhospodařovala.

Zajímavější jsou však důvody, pro které Kafková skončila ve vyšetřovací vazbě. Lidem, kteří se prací ČKA zabývají, to nejde moc do hlavy. Obvinění zní, že zadržené osoby prodávaly pohledávky z agentury pod cenou a za to inkasovaly úplatky. To zní jistě dramaticky, ale zrovna v případě Cetus, o nějž se obvinění opírá, to nedává příliš smysl. Pohledávka za Cetusem zděděná po IPB činila nominálně tři miliardy korun. Jenže Cetus je v likvidaci a navíc existenci pohledávky popírá v soudním řízení. Od roku 2002, kdy ČKA pohledávku získala, se snaží zajistit veškeré peníze této firmy. Dosáhla u soudu rozhodnutí o předběžném opatření, kterým zablokovala všechny známé účty společnosti. Na nich bylo jen něco kolem čtyř set milionů.

Soudy jsou dlouhé a čas jsou peníze. Proto se ČKA rozhodla prodávat ve veřejné soutěži. Odborníci z agentury odhadovali cenu majetku na ani ne dvě stě milionů. Podklady si vyzvedlo pět zájemců, dva podali nabídku. A pak přišel šok. Neznámá britská firma nabídla 560 milionů korun, tedy více, než si kdo dovedl představit. I druhý v pořadí se překonal a nabídl 360 milionů.

Vzala snad Kafková úplatek za to, že navýšila cenu na neočekávanou úroveň? To sotva. Navíc se samotným prodejem neměla pracovně vůbec nic společného. Další úvahy už mohou být jen spekulací. Ta se může týkat například toho, že Kafková věděla o dalším majetku v Cetusu, který odborníci z agentury nedokázali dohledat. Zřejmě tam byl, když policisté podle zveřejněných zpráv zajistili kromě zmíněných čtyř set milionů korun na účtu ještě čtvrt miliardy v cenných papírech.

Také je dobré všimnout si dalších souvislostí. Například společnost Cetus figuruje i v kauze ztracené půl miliardy ze společnosti Galileo Real. Cetus měl až do konce loňského roku platnou opci na nákup části Galilea a tato skutečnost bránila ČKA převést peníze z Galilea na stát. Díky tomu měl jednatel Šik šanci tyto peníze použít k finančním spekulacím ve Švýcarsku.

A je zde i další souvislost. Pokud to trochu zjednodušíme, tak pohledávka po IPB patřila původně do portfolia společnosti IPB Group Holding, který po uvalení nucené správy na IPB převzala Československá obchodní banka. V této firmě proti tomuto úvěru stály opce na akcie Pojišťovny IPB a Českomoravského penzijního fondu. Jenže ČSOB „odložila“ do ČKA jen neuhrazený dluh, zatímco peníze za akcie šly alespoň zčásti do Cetusu. Agentura byla přesvědčena, že zde mělo dojít k zápočtu. Tedy platba ČSOB neměla jít do Cetusu, ale měla o ni být snížena úhrada onoho třímiliardového dluhu. ČKA propočetla, že rozdíl toho, co může získat z Cetusu, a toho, o co by platila méně, kdyby k zápočtu došlo, činil 83 milionů korun. Proto podala agentura se souhlasem ministra financí na ČSOB a Cetus žalobu o tuto částku.

Ale pak přišla ta šokující vysoká nabídka, za niž je stíhána Kafková. Ta možnou ztrátu bohatě uhradila a ČKA žalobu, která by měla jistě negativní dopad na pověst největší české banky, zase stáhla. A to přes to, že měla stanovisko právní kanceláře Salans, že může ve sporu nadále pokračovat s šancí na úspěch.

Zkrátka policisté dostali s Kafkovou a jejími společníky i pořádně zamotané klubíčko, které jistě nerozpletou během pár dní.

Lidové noviny, 31.7. 2006

zástupce šéfredaktora Eura