Myslím, že v mnoha ohledech LAE dominantní postavení v právní teorii již má. Nic to nedokresluje lépe než Posnerem častokrát odkazovaný výrok kritika LAE a bývalého děkana Yale Law School A. T. Kronmana ze Second Driker Forum for Excelence z roku 1995 „...LAE je osvěžující silou v americkém právním myšlení" a „ zůstává jedinou nejvlivnější právně teoretickou školou v této zemi" (pochopitelně myšleno v USA).

Jedním z důvodů významného vlivu LAE na právní diskurs je klasický paradox právní teorie. Předpokládejme, že účelem právní normy je hodnota A. Právní teorie vykládá právní normy využitím zejména jazykových a logických nástrojů cestou tzv. právní argumentace. Takovým způsobem lze výkladem právní normy dospět ke zcela právně korektní hodnotě A, hodnotě B nebo dokonce hodnotě nonA. Právní teorie vědoma si tohoto paradoxu připouští tzv. teleologický (účelový) výklad.Takový výklad je založen na pochopení účelu normy (k čemu je dobrá) a účinků normy (jestli to k čemu je dobrá opravdu působí). Následně je teleologický výklad chápán jako korektní pokud účel normy a její (předpokládané) účinky jsou ve vzájemném souladu. Právní teorie však nedává žádný způsob jak analyzovat účinky právní normy a následně tak ani souladnost účelu a účinků. Právníci v takovém případě jsou odkázáni na svou intuici. Právní teorie tedy při výkladu právní normy vyžaduje něco k čemu neposkytuje žádné prostředky. Výtka právníkům, že právní normy často vykládají v rozporu s jeho účelem, je tak pláčem na špatném hrobě.

Příkladem může být běžná norma „zakazující kouření v budově". Představme si osobu, která je v takové budově vykloněna z okna a kouří cigaretu a čas od času kouř z cigarety zavane oknem do budovy. Jazykovým a logickým výkladem lze dojít k právně korektním závěrům, že (1) akt kouření cigarety probíhá mimo budovu (ruka držící cigaretu i hlava se fakticky nachází mimo budovu) a proto se norma na takové jednání nepoužije, (2) norma se vztahuje na každého kdo se v budově nachází a je jedno kde akt kouření probíhá a proto se norma na takové jednání použije, (3) význam slova „kouření" zahrnuje podle názoru dotázaného jazykového ústavu jak kouření aktivní tak kouření pasivní a normu je nutné použít v každém případě i na pasivní kuřáky, kteří do budovy zavanutý dým čas od času vdechují.

Pravděpodobně čelíme nejistotě volby mezi výkladem č.1 a 2. Pokud účelem normy je ochrana zdraví nekuřáků (pasivních kuřáků), je správný výklad č.2. Pokud účelem normy je ochrana vybraných estetických hodnot (vlastník budovy prostě nerad pozoruje kuřáky v akci ale výhled na jejich zadní část postav vykloněných z oken mu nevadí), je správný výklad č.1. V jednoduchých případech jsme schopni vnímat účel a účinky právních norem intuitivně, proto výklad č.3 pravděpodobně přijde mnohým z nás přirozeně absurdní ať je účel jakýkoliv. Někdy ale samotná intuice nestačí.

Složitějším případem může být mini-soubor norem upravující podmínky použití majetku akciové společnosti ve prospěch svého akcionáře, ředitele a jiné osoby, které případně mohou zneužít svého vlivu na společnost na úkor jiných akcionářů nebo věřitelů (např. §196a obchodního zákoníku). Účelem takového souboru norem je ochrana minoritních akcionářů a věřitelů akciové společnosti. Například mateřská společnost si vezme úvěr a za jeho splacení se bance zaručí dceřinná společnost. Mateřská společnost má 60% kontrolu nad dceřinou společností a tak se jejím akcionářům vyplatí „přenechat" splacení úvěru dceřinné společnosti.

LAE takový jev v případě společností se smíšenou finanční strukturou předvídá, potvrzuje že tím dochází ke snížení hodnoty „dceřinné společnosti" a navíc poukazuje na to, že neschopnost maximalizovat hodnotu takové společnosti je paradoxně v souladu s požadavky na efektivitu. Viz. klasická práce Jensen, Meckling (1976) Theory of the Firm: Managerial Behavior, Agency Costs and Ownership Structure. Předpokládejme, že podmínky, které takové normy pro převod majetku vyžadují nejsou splněny např. v našem případě ručení není schváleno valnou hromadou dceřinné společnosti. Výkladem lze dojít k právně korektním závěrům, že (1) sjednání takového ručení je neplatné, protože bylo sjednáno v rozporu se zákonem, (2) sjednání takového ručení je neúčinné tj. je platné ale účinky nastanou až po splnění zákonného požadavku na jeho schválení valnou hromadou, (3) sjednání takového ručení je platné a účinné, ale členové představenstva (případně majoritní akcionáři) odpovídají minoritním akcionářům (a případně věřitelům) za škodu.

Zažitým výkladem této situace mezi právní méně či více odbornou veřejností je výklad č. (1). V případě takového výkladu jsou účinky takového souboru norem zcela v rozporu s účelem ochrany věřitelů, protože neplatnost ručení způsobí i neplatnost dalších zajišťovacích instrumentů (např. zástava nemovitosti) což je zjevně ke škodě věřitelů . Svým způsobem se výklad č. 1 blíží postihu pasivních kuřáků v předešlém případě (typově tedy nonA). Nejvyšší soud se ale přiklání k výkladu č. 2 (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 996/2004 ve složení soudců Gemmel, Štenglová a Krčmář). Takový výklad je i v rámci právní dogmatiky o několik tříd kvalitnější než výklad č. 1, ale účinky jsou velmi podobné účinkům v případě výkladu č. 1. Jsem názoru, že z teleologického hlediska (souladnosti účelu a účinků) je nejvhodnější výklad č. 3. Tento nepostihuje věřitele a naopak směřuje veškerou argumentaci směrem k řádné péči členů představenstva. Důsledky ex ante takového výkladu by působily (narozdíl od výkladu č.1 a č.2) hlavně preventivně. Tj. členové představenstva by byli více opatrní k takovým transakcím svolit bez odpovídajících záruk a transparentnosti. Ex post důsledky by nepostihovaly ty okruhy osob na jejichž ochranu takové normy existují. Přesto takový výklad je v současné době v rámci právní dogmatiky mimo vážnější úvahu (zatím).

Nástroje právní argumentace tj. hlavně jazykový a logický výklad (marginální vliv dnes již má systematický výklad a to zjevně díky notoricky nesystematickému uspořádání norem v předpisech a stejně tak výklad historický) pomáhají právníkům rozpoznat zda výklad je korektní v rámci systému práva, ale nepomůže rozpoznat zda účinky právní normy jsou v souladu s jejich účelem. A tak se může stát, že právo někdy paradoxně postihuje ty na jejichž ochranu bylo vytvořeno.

_______
Pozn. Na podobné téma proběhla začátkem roku 2006 zajímavá diskuse na Truth on the Market.

Law&Economics Blog