aneb Možná mi pomůžete

Jde o jednu časovou záležitost. I když nejen o ni. Vše se týká verdiktu odvolacího soudu v kauze Bárta-Škárka. Nejen obsahu, ale také doby zveřejnění.

Hodně se o tom teď mluví. Soudce Šott v případu, který jistě není třeba rekapitulovat, nějak rozhodl. Řekněme překvapivě. Rozsudek neměl ovšem dlouhého trvání.

Řekl-li Šott "hot", pak z úst soudkyně Löffelmannové jsme slyšeli "čehý". Případ se znovu vrací na stůl panu Šottovi. Zdravý rozum bije na poplach. Jelikož se na skutkové podstatě nezměnilo zhola nic, jak můžeme po panu Šottovi chtít, aby rozhodl jinak než letos v dubnu? Je možné pochopit, že ctihodná soudkyně Löffelmannová má na celou věc jiný právní názor. Svůj pohled má ale také Jan Šott. Jaký, to se veřejnost i obžalovaní dozvěděli v dubnu. Chce-li se teď po něm, aby otočil o 180 stupňů, není to důvod k tomu, aby se z důvodu "kontinuity osobní integrity" dostal spis k někomu jinému? K soudci, který nebude "podjatý" svým původním právním názorem?

Omlouvám se, ale vytvoří-li si soudce nějakou právní konstrukci, za níž si dozajista stojí, musí si po zcela opačném verdiktu odvolací stolice nutně připadat jako blbec. A s ním i ta část veřejnosti, která mu uvěřila. Tady přece nejde o nějaký "názor", ale o rozsudek nad lidskými bytostmi, který zásadním způsobem může ovlivnit (a v případě Bárty se Škárkou také ovlivnil) jejich život.

Často používám mezi přáteli následující podobenství. Řeknu-li já komukoliv: "Jste zatčen," tak zatčen není. Řekne-li to stejnému člověku policista, zatčen ten člověk je. Oba sdělíme dotyčnému stejnou větu – pokaždé s jiným efektem. Z mých úst nemá hodnotu mravenčího prdu, z úst policisty znamená momentální ztrátu svobody. Se vším, co z toho vyplývá nebo vyplývat může.

Tedy: jakou hodnotu má (měl) první verdikt soudce Šotta, který, kdyby se Bárta se Škárkou neodvolali, by znamenal, že oba budou mít cejch zločinců – a Škárka by navíc skončil na tři roky za mřížemi? Vzpomínám na kauzu Vladimíra Mlynáře. Za jednu a tutéž věc ho soudkyně Slepičková poslala v lednu 2007 na 5 a půl roku (!!!) do kriminálu, zatímco obě odvolací (dovolací) instance, Vrchní (2007) a Nejvyšší soud (2008), konstatovaly, že o trestný čin nešlo a Mlynáře tudíž obvinění zprostil. Jak mám jako občan rozumět takovýmto, tak diametrálně odlišným právním názorům a z nich vyplývajícím rozsudkům? To přece nejsou odlišné pohledy na drobné jednotlivosti. Tady jde o navýsost zásadní věc v kategorii vinen – nevinen. S tím úzce souvisí (ne)důvěryhodnost postkomunistického justičního systému v očích veřejnosti.

Mnohé lze pochopit. Je-li málo soudců a mnoho zločinů, můžeme očekávat průtahy, dlouhé čekací doby, stoly soudců "po strop" plné spisů. Osobně ale nerozumím časové prodlevě v kauze Bárta - Škárka a rád se nechám poučit.

O co jde?

V těchto dnech (psáno 20. 12. 2012) jsme se dozvěděli o výroku Městského soudu v případě obou politiků. Jenomže: server iHned.cz psal už 15. listopadu 2012, že tento výrok již padl, leč zmíněný soud ho tají, neb chce nejprve informovat dotčené strany. Jak dlouho takové vyrozumívání může trvat, může se ptát člověk, který nemá s fungováním tuzemské postkomunistické justice osobní zkušenost. Týden? Dva? Těžko říci. Nicméně je třeba vzít na vědomí, že dnes (20. 12. 2012), kdy už je verdikt soudkyně Löffelmannové veřejně známý (jinak by nemohl být napsán tento článek), uvádí Jarolav Škárka v příspěvku "Tiskové prohlášení: Osvobozující rozsudek odvolacího soudu vítám" (jeho blog na serveru iDnes, vložen 20. 12. 2012 v 9:54 SEČ), že ani on, ani jeho právní zástupce oficiální rozhodnutí odvolacího soudu dosud neobdrželi.

Jak je to možné – když už 15. listopadu 2012 bylo rozhodnuto? Chápete to? Anebo nás pan poslanec Škárka opět mystifikuje?

Stejskal.estranky.cz