PRÁVO: K použití biocidů v NP Šumava
Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým byl NP Šumava zřízen, zakazuje bez povolení používat insekticidy jen v I. zónách NP Šumava (§9, odst. 3). Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. (zákon), používání insekticidů na území národních parků nezakazuje. V § 16 odst. 1 písm. a) zakazuje užívání intenzivních technologií, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů nebo nevratně poškozovat půdní povrch. Použití otrávených lapáků na území národních parků však nespadá pod užití intenzivních technologií, protože insekticid není používán plošně, ale jen bodově (ošetřené kusy kmenů), a dokonce ani celoplošně, ale jen v určených lokalitách.
Zákon však ve svém § 26 odst. 3 písm. a), § 29 písm. a) a § 34 odst. 1 písm. a) a b) uvádí výslovný zákaz používání biocidů, případně zakazuje chemizaci v I. a II. zónách chráněných krajinných oblastí, v národních přírodních rezervacích a v přírodních rezervacích, tedy v chráněných územích nižší kategorie, než je národní park.
Zde logicky vytane na mysli otázka, proč zákon zakazuje používání biocidů na území, která nepožívají tak vysokého stupně ochrany jako národní parky (NP), a na území NP použití biocidů nezakazuje. Zdálo by se, že z hlediska zákazu užívání biocidů je v zákoně chyba, respektive, že zákonodárce pochybil, když pro NP obecně nezakazuje užívání biocidů. V tom případě je pak s podivem, že při mnoha novelách tohoto zákona nebyla tato zdánlivá chyba napravena.
Nabízí se proto jiné vysvětlení. Používání biocidů na území NP Šumava je řešeno v dokumentu, jímž byl NP Šumava zřízen a který zakazuje používání insekticidů bez povolení jen v I. zónách ochrany přírody. Do I. zón pak byla zařazena území nejcennější; většina území NP Šumava je zařazena do II. zón. Na rozdíl od rozsáhlých území NP, I. a II. zóny chráněných krajinných oblastí, národní přírodní rezervace a přírodní rezervace tvoří obvykle jen malá území. Proto zákonodárce vyjádřil v zákoně vůli nepoužívat v těchto územích biocidy; v národních parcích vyhlášených před nabytí účinnosti zákona pak ponechal omezení použití biocidů na dokumentu, kterým byl NP zřízen.
Je tedy zřejmé, že použití biocidů v NP Šumava na území II. zón zákonnou normou zakázáno není. Otázkou ale zůstává, proč správa NP podala správnímu úřadu žádost o povolení výjimky ze zákazu užívání biocidů ve II. zónách NP Šumava.
Žádost byla podána 24. ledna 2011, tedy v době, kdy Dr. Stráský ředitelem správy NP Šumava ještě nebyl. Bývalí ředitelé Pavlíčko, Krejčí i současný ředitel Stráský se přitom řídili komentářem bývalého náměstka ministra ŽP Ladislav Mika k výše uvedenému paragrafu, který v něm zahrnuje použití biocidů mezi intenzivní technologie.
Těžko zde hodnotit pohnutky náměstka Mika, které ho vedly k takto subjektivnímu a účelovému výkladu v rozporu s dikcí zákona. Dalo by se spekulovat o snaze napravit možnou chybu v zákoně, spíše však šlo o nespokojenost s ustanovením zákona o užití biocidů na území NP a o snahu tohoto spojence ekologických aktivistů „přitvrdit“ nad rámec zákona. I průměrně vzdělaný člověk by měl vědět, že zakázat – omezit – lze podle Ústavy ČR jen zákonem. O to více by toto měly vědět správní orgány. Pokud se tedy řídily komentářem L. Mika k § 16 odst. 1 písm. a) zákona, porušovaly zákon. Pokud existuje písemné nařízení (ministerstvo ŽP metodicky řídí orgány ochrany přírody), aby se správní orgány na úseku ochrany přírody řídily tímto komentářem, je na zváženou, jestli nedošlo k osobnímu nebo politickému ovlivňování správních orgánů.
o.s. Šumava 21
