Slavný český psychiatr Antonín Heveroch napsal kdysi článek „O podivínech a lidech nápadných“. Vyslovil v něm pozoruhodnou myšlenku, že lidé, kteří se ve svém chování vymykají obecnému průměru, jsou pro společnost užiteční.

Kdyby se všichni chovali stejně, byli by předvídatelní a bez překvapení. Naopak Heverochův podivín udělá vždycky něco nečekaného. Jeho život je zajímavý a pestrý. Podle biblického citátu jsou podobní lidé solí země.

Řadu jich najdeme mezi vyznavači alternativních životních praktik. Vegetariánům nestačí odmítání masa. Přidají ještě zákaz mléka a vajec. Poustevníci se stěhují do opuštěných krajů a snaží se o potravinovou soběstačnost. Jednou jsem viděl v televizi Američana, který chodí do práce po rukou. Jiná dáma mne přesvědčovala, že už více než 10 let nesáhla na předmět vyrobený z umělé hmoty. Každodenně potkáváme podivíny, někteří z nich jsou dokonce svou odlišností nápadní. S těmito lidmi je radost pohovořit. Styk s nimi je osvěžující a blahodárný.

Legrace ovšem přestává ve chvíli, kdy alternativní životní praktiky ohrožují někoho na zdraví. Třeba když matky odmítají nechat očkovat své dítě. Nebo když někdo dává přednost životu hmyzu a obojživelníků před životem člověka. A myslím si, že bohužel sem patří také alternativní porodnictví.

Na první pohled je prospěšné a ve shodě s přírodou. Porod je přece přírodní děj. Vyžeňme tedy doktory z porodních sálů. Nebo raději: roďme doma. Pozvat můžeme nanejvýš porodní bábu. Jako před sto lety. Jenže i tento přírodní děj se může během minuty změnit v horor. Málokdo si připustí, že novorozenec a rodička mohou zemřít. Bez cizího zavinění, jen v důsledku přírodních komplikací.

Alternativní porodnictví se někdy vyznačuje zajímavými rysy. Ženy rodí třeba vsedě, což je jistě přirozenější. Ale někdy také na všech čtyřech. Bez hygienické přípravy, uprostřed stolice a moči. Oholení rodidel považují vyznavači tohoto způsobu rození málem za svatokrádež. A jakýkoli preventivní nástřih hráze je surovostí. Přesto, že rodičkám hrozí v některých případech trhlina pochvy, která někdy zasáhne až do konečníku.

Pravda, zatím ještě nikoho nenapadlo pozřít po porodu placentu. I když to prý kdosi na internetu doporučuje a někteří živočichové to v přírodě dělají. Možná, že některé rodičky budou časem rodit v africkém pralese. Za zvuku bubnů, zavěšeny na lianách, napařovány párou z vonných bylin. Zatím jsem jenom slyšel, že některé rodičky žádají, aby pupečník nebyl přestřižen, a odnášejí si domů usychající plodové lůžko jako součást novorozeného dítěte. Nebo jiné zase chtějí zakopat placentu pod jabloní, která potom bude rodit zázračná jablka. No, neměl by psychiatr Heveroch z takových podivínů radost?

Prožil jsem více než čtyřicet let praxe na porodním sále, mýma rukama prošly tisíce rodiček a novorozenců, takže vím, o čem mluvím. I u zcela zdravé rodičky bez jakéhokoliv zavinění a příčiny se původně úspěšně probíhající porod může změnit v nevýslovný horor, kdy náhlá nezastavitelná obrovská ztráta krve hrozí smrtí každou minutu. Příhody utažené pupeční šňůry, předčasně se odlučující placenty nebo náhle vzniklá nepříznivá poloha plodu může zavinit udušení nenarozeného dítěte nebo aspoň jeho celoživotní invaliditu v důsledku nedostatku kyslíku.

Jako naprostý hazard se zdravím je pak možno považovat domácí porod v případě, když je předčasný. Nezralé dítě je mnohonásobně více ohroženo prochlazením, které pak může vést ke smrtelné komplikaci. Nedávno právě takováto situace nastala. V srpnu 2019 zemřel při domácím porodu v malé obci na rozhraní okresů Plzeň-jih a Domažlice novorozený chlapeček na podchlazení. Rodiče novorozeného dítěte jsou stíháni pro trestný čin usmrcení z nedbalosti a v případě prokázání viny jim pak za takový čin hrozí až šestileté vězení.

Podle současné platné legislativy samozřejmě není domácí porod protiprávním jednáním a není možno za něj nikoho trestně stíhat. Žena má právo rodit, kde chce. Ale ve chvíli, kdy je novorozenec domácím porodem postižen, nebo dokonce v jeho důsledku zemře, přestává už veškerá tolerance. Kéž by si to uvědomili i naši soudci! Bohužel to asi nelze očekávat zejména od soudců Ústavního soudu. V jeho nálezu z roku 2013 se totiž můžeme dozvědět, že zdraví dítěte je při volbě způsobu porodu důležité, nicméně však tento zájem nelze vykládat jako jednoznačnou preferenci porodu ve zdravotnických zařízeních.

Ústavní soudci ve své bohorovnosti se asi nezeptali nikoho, kdo má s porodnictvím aspoň minimální profesionální zkušenosti. Ale nemusí to být jenom profesionál. I trochu rozumně uvažující laik pochopí, že porody v nemocnici představují civilizační vymoženost druhé poloviny dvacátého století. Je prokázáno, že způsobily radikální snížení mateřské i novorozenecké úmrtnosti.

Vážení ústavní soudci, pochopte laskavě, že vámi tolerovanými a téměř doporučovanými domácími porody se naše společnost vrací do středověku.