Čas prchá jak splašená mrcha, říkali naši dědové. On ale utíká i nám. Představte si ten první krásný okamžik. Narodí se malý chlapeček. Nejprve se jen chová u maminky, pak začne lézt po čtyřech - a tak rozkošně šišlá!

Zpočátku pár malých krůčků a už začne běhat. Udělá pár báboviček a hle, je tady základní škola. Kopací míč, odřená kolena, sem tam pětka z diktátu a ve dvanácti začne tahat holky za copy. Ještě chviličku a má obličej samý uher. A začne mutovat. Klátí se ze strany na strany, už umí jezdit na kole, věčně sedí na facebooku a hraje střílečky. Jednoho dne začne zvát holky do parku a spolu tam hrají tu známou hru s rukou šmátralkou. A kdyby se nezměnil režim, až by mu bylo osmnáct, šel by na vojnu. Jako hotový chlap. A maminka s babičkou si povzdechnou: "Jo, jo, to ten život ale rychle utíká!"

Život rychle utíká, osmnáct let uteklo, být to mužský, už by byl dospělý. Takový přelomový rok. V mnoha věcech. Po osmnácti letech definitivně zrušil Vrchní soud stíhání Tomáše Pitra a Miroslava Provoda. To jsou věci.

Osmnáct let pracovali policisté, státní zástupci, soudci i specialisté. Vyšetřovali, pátrali, sháněli informace, psali hlášení a posudky… nechtěl bych číst ten fascikl, co vyrobili. Ale chtěl bych mít ty peníze, co to stálo. Anebo zaměstnání, kde se mi může na stole válet nějaký spis celých osmnáct let a nikomu to celkem nevadí. To musí být život.

Já vím, oni si někteří myslí, že takový "sprostý podezřelý", jak jim říká inspektor Trachta ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný, si za to může sám. Neměl se stát podezřelým a když už, tak se měl nechat zavřít a bylo by!

Však taky si někteří pracovníci policie i justice oprávněně stěžovali, že "sprostí podezřelí" nechtějí a nechtějí spolupracovat na svém odsouzení. A všelijak se cukají. Což je jistě zavrženíhodné, že?! Skoro se mi tomu nechce ani věřit! Taková nespolupráce! Ovšem oni někteří tito presumptivní zločinci dokonce tvrdí, že přiznání je sice polehčující okolnost, ale zaručený trest. A to bez ohledu na to, zda se nějaký trestný čin stal či nikoliv.

Dřív to bylo jednodušší. Ve středověku hříšníka svázali do kozelce a hodili do řeky. Když se utopil, byl nevinný. A když plaval na hladině, tak mu pomáhal ďábel a bylo nutno jej upálit. Pro jeho dobro.

Dneska jsou kolem toho pořád nějaké zbytečné štráchy. Kdekdo je obžalovaný, dokonce celý městský představenstva komplet. A nikdo se nechce přiznat. Pak se nemůžeme divit, že to tak dlouho trvá. Jeden presumptivní zločinec je obžalován a vyšetřován deset let a nic. Za tu dobu se tak staré holčičce už říká slečno. Jiný "sprostý podezřelý" je lapán a vyšetřován patnáct let, kdyby se mu tehdy narodila dcera, už by mohla v tomhle věku laškovat s klukama… a nějací studenti se snad soudí s nějakým profesorem už od roku 1990. To je, pokud umím počítat, dvacet tři let.

Co s tím? No, já bych k dosavadním dvěma kategoriím trestů, tedy "odsouzený podmíněně" a "odsouzený nepodmíněně", lidově řečeno "natvrdo", zavedl ještě kategorii. "sprostého podezřelého". Ona už prakticky zavedená je, dotyčný je od začátku tu v novinách, tu v televizi, před kamerami dehonestován, vláčí jej v želízkách, i když údajně falšoval účty a evidentně má sílu "jak ženatej vrabec", takže by nikoho nepřepral, a podobně. Dotyčný musí chodit k soudu a na výslechy, platit si advokáty, nikdo jej nezaměstná, tak musí jít na "volnou nohu" zvanou "živnosťák". Což je, jak nám sdělil stínový ministr financí Mládek, vlastně stejně zaměstnání zločinců. A stěžovat si na to může jít akorát tak na lampárnu na nádraží.

Co kdybychom to zjednodušili? Pořád se volá po šetření. Navrhuji: jak někdo někoho obviní, tak nějaká nestranná komise odpovědně rozhodne, kdo vypadá, že je lump, a ten bude zařazen do kategorie "sprostého podezřelého". Jaképak dlouhé soudy. Když si bude Franta stěžovat, že mu Tonda nafackoval, dostane Tonda na tři roky úřední označení "sprostý podezřelý". Když ukradne milion, tak to má na osm let, osahávání sousedky si s dotyčným buď vyřídí soused ručně, anebo týž dostane "podezřelku" na pět let a bude to. A kdo bude v podezření, že toho ukradl hodně, ten to rovnou dostane "na doživotí". Vždyť už to tak stejně funguje! Dneska se to válí u soudu bůh ví jak dlouho a takhle to bude fik-mik.

Na co soudy? Na co ty papíry? Dotyčnému podezřelému bude moci každý tykat, případně by to mohl mít napsáno v občance. Banky mu nepůjčí. Slušný holky se mu vyhnou. Stát ušetří a lidi budou spokojený. Protože když někdo někoho soudí deset, patnáct anebo osmnáct let a pořád není konec, tak to stejně není k ničemu.

Bude to rychlé, lidi si zvyknou, soudy se budou moci zabývat zajímavějšími případy. Co se párat s nějakými ukradenými miliardami, stejně se na nic nepřijde. Věnujme se důležitějším věcem. Na které stačíme a které zřejmě mnohé zajímají. Jako vymáhání peněz za jízdu v tramvaji načerno anebo třeba rozvodové pře. Při nichž sice často dotyční dřív, než je soud rozsoudí, zemřou v klidu sešlostí věkem, no ale co?! Děti, o které se matinky s tatínky u soudu perou, budou mít svoje děti a pak vnuky a dotyčná soudkyně odejde do důchodu v osmdesáti letech a spis se ztratí. A bude nám dobře.

Pořád je to lepší než sledovat skoro dvacet let v televizi nekonečný seriál zvaný dramatické stíhání "nebezpečného zločince". Každá "mýdlová opera", jak se říká nekonečným seriálům, má končit "happy endem". Ale když pak nakonec Nejvyšší soud "sprosté podezřelé" musí pustit, to lid nenadchne. Anebo když nám z Jihoafrické republiky vzkáže soud, že je sice možné, že je Krejčíř gauner, ale to, co jsme jim poslali jako tvrzení o jeho zločinech, v normální zemi žádný zločin není. A je to.

Mimochodem, co teď budou v televizních novinách bez Pitra, Krejčíře a dalších vlastně dělat? O čem budou zprávy? Už jen o bouračkách?