Policejní razie v domech příbuzných pana Patočky, Mauerových, jejich známých, zabavené pytle věcí, tajemné výrazy a postávání uniforem na ulici za výstražnou páskou, to vše jako systém vyšetřování a hledání v kauze Anička a spol. Konečně ta policie něco dělá, řekne si obecenstvo. Anebo bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj Věra Jourová, zatčená po dobrovolném návratu do Prahy s novinářským avízem, že jí to hrozí na dálku, joj, jak výtečná práce! A také manévry na příbramské dálnici při zatčení fotbalového šoumena z Příbrami.

Co má tohle všechno společného?

Inu, demonstraci síly a ukázku totální neschopnosti českých represivních orgánů. A taky jednu moc pěknou, mediálně nezajímavou, ale zato trvalou temnou stránku – navždy narušené soukromí, naprostou nedůvěru v policii a zničený život, nebo – jako v případě paní Jourové – jako bonus ještě navíc byt vykradený v době jejího držení ve vazbě.

Moc jsme připustili, že naše soukromí a nárok na slušné zacházení, na respektování našich práv nic neznamená. Nebo že naše čest a osobní svoboda nestojí ani za zlámanou grešli či omluvu.

Může se zdát, že se zastávám zločinců nebo minimálně neslušných lidí. Záměrně jsem proto nezmínil žádný případ z těch, kteří byli "stoprocentními“ zločinci, a když se ukázalo, že se policie sekla, už po jejich případu neštěkl ani pes. Proto se držím živých kauz Jakuba Patočky, jeho známých, rodiny Mauerových a jejich známých a příbuzných, stejně tak paní Jourové či mistra Starky. Ve všech těchto případech dochází ke krystalickému překročení mezí výkonu spravedlnosti. Takové zásahy, jako jsou spektakulární prohlídky bytů či zatýkání na dálnici, nemají se skutečnou kriminalistickou prací nic společného. Zásady jako je habeas corpus nebo můj dům, můj hrad jsou zašlápnuty jak vajgl nudícím se strážníkem.

Jak je možné, že soudy nebrání soukromí těchto lidí, kdo povoluje všechny sporné vazby a domovní prohlídky, kde jsou státní zástupci konající dozor nad vyšetřováním? Vždycky, když se ukáže, jaká to byla minela či ostuda, přichází všechno, jen ne reflexe či omluva. Musím se ptát, jak dlouho bude procházet policii, že soudce vodí za nos a předkládá jim důkazy ve prospěch svých úvah a žádá povolení k odposlechům či prohlídkám na základě přesvědčení, že vyšetřování je nejdůležitější? To se plete, soukromí, čest, osobní svoboda – to je důležitější.

Je nezbytné do systému trestní spravedlnosti zabudovat pojistku omluvy a morální satisfakce. Dnes se státní orgány nikdy neomluví za zbytečné obvinění, vazbu, klečení na hlavě, prohrabávání zásuvek. Jistě existuje možnost domáhat se ochrany osobnosti, ale v dnešním pojetí lze čekat úspěch jen ojediněle, a to pouze tam, kde o vás trestní orgány nepochybně lžou, nebo vám policajt dal facku a vám se povedlo to vyfotit. Jinak jste v háji májovém, a to doslova a do písmene. Všechny soudy, i ústavní, zastávají totiž v těchto věcech názor, že trestní věci patří do trestního řízení či disciplinárního postihu úředních orgánů. Jenže to je jedinci povláčenému soukolím zdvořile řečeno nevhodného výkonu spravedlnosti jedno a nanic. Z nikoho nedostanete ani náznak morální satisfakce, možná tak zaplatí bundu roztrženou při zatýkání.

Je nezbytné změnit právní řád a dát pravomoc soudům, nebo změnit jejich vnitřní postoj, k přezkoumávání těchto excesů. Pokud dostane policejní inspektor přes prsty a za nařízenou omluvu či odškodnění mu aspoň strhnou plat, možná si příště rozmyslí obelhávat soudce beroucí lidi do vazby, nařizující odposlechy a domovní prohlídky. Možná bude státní zastupitelství svoje členy vyhazovat nejen za školáckou ztrátu kufříku, ale třeba i za to, že bez mrknutí oka vyhazují z okna statisíce korun daňových poplatníků za monstrakce při lovu na důkazy a podezřelé. A třeba bude mít policie peníze na moderní vybavení, když ušetří benzín zásahové jednotky, která dnes rozráží dveře už při podezření z kapesní krádeže v obchodním domě Máj.

Prozatím mohu jediné, zastávám se veřejně Mauerových a jejich příbuzných, Jakuba Patočky či jeho známých. Tyjátr okolo nich je zbytečný a skutečným poškozeným prohrabávání minimálně 80 procent skříní v tomto případě nic nepřineslo. A to ani kdyby to byla sekta vzývačů čehokoliv, banda pedofilů nebo pouhá šílená matka.

LN, 21.5.2007

Autor je advokát