Návrh k bezpečnostní situaci v Plzni a dalších průmyslových městech

Ve úterní iDnes je k přečtení komentář na téma „kriminalita agenturních pracovníků v Plzni“. Není moc povzbudivý, v diskusi pod článkem dodávají Plzeňáci svoje vlastní špatné zkušenosti. Podobné starosti mají na Rychnovsku nebo Havlíčkobrodsku.

Tento problém není nijak nový, úplně stejný měli Francouzi a Němci se svými vlastními gastarbeitery před desítkami let a „řešili“ jej povolením dovozu rodin, v zoufalé naději, že manželky si svoje řádící mužíčky srovnají. Výsledkem jsou dnešní ghetta, která už dokáží růst sama od sebe. Potřeba průmyslu zaměstnávat nekvalifikované lidi od 70. let dosti poklesla, ale oni samozřejmě nikam nezmizeli.

Tuhle chybu opakovat nemusíme a zatím to snad nikdo vážně nenavrhuje. Nicméně nechat situaci v současném stavu je také recept na průšvih.

Jádro pudla je v tom, že migrace nekvalifikovaných pracovních sil má své výhody a své nevýhody, ale ty jsou ve společnosti nerovnoměrně rozdělené. Výhody čerpají hlavně akcionáři podniků, které potřebují pracovní sílu. Nevýhody dopadají na obyvatelstvo, které žije poblíž ubytoven nebo hospod, a to většinou bývají úplně jiní lidé. Vzorec, který se ve světě mnohokrát opakoval a je jedním z kořenů současné krize důvěry elit, protože ta první skupina má přeci jen větší politický vliv než ta druhá, neorganizovaná. To zdaleka není jen problém západního světa. To je problém všude, kde existuje silný průmyslový sektor.

Mám návrh možného řešení, ale nevím, nakolik by šlo realizovat z hlediska platné legislativy.

Za každou nekvalifikovanou pracovní sílu zprostředkovanou pomocí agentury nebo podobným způsobem by zaměstnavatel musel skládat kauci ve výši, dejme tomu, jednoho milionu Kč. Je-li pracovník bezproblémový a vrátí se domů, kauce se po jeho návratu vrací příslušné firmě také, klidně i s úroky. Spáchá-li ale trestný čin, propadne příslušný kus kauce rovným dílem na a) náklady státu na věznění a deportaci pachatele, b) náhradu škody poškozeným osobám. Na to druhé prosím nezapomínat, to je podle mého názoru důležitá část justice.

Tím by se nerovnoměrné rozdělení výhod a nevýhod ve společnosti trochu srovnalo. Podnikatelé rozumějí řeči peněz velmi dobře. Kdyby jim samotným ze špatného chování dovezených zaměstnanců hrozily finanční ztráty, byli by motivováni si ty lidi aspoň trochu vybírat a nedovézt do ČR úplně každého, kdo se objevil na rekrutačním středisku agentury Monkey Business někde v Kosovu. Také by intenzivněji přemýšleli o tom, zda se nějaké pracovní místo nevyplatí spíše automatizovat; průmysloví roboti nemívají tendenci pobíhat večer po Plzni ani po Kvasinách se třemi promile alkoholu v oleji.

Chceme-li předejít vážnějším konfliktům mezi místními a cizinci, musíme mít nějaký funkční mechanismus, jak kriminální jedince dostávat rychle ze země ven a ideálně si je ani nedovážet. V případě ČR nejde sice o civilizační konflikt, „jen“ o běžnou násilnou kriminalitu spojenou s alkoholem, ale můžeme-li tomu předejít, byla by chyba to neudělat. Hospodářsky nás mírné utažení šroubů v tomto směru nijak neohrozí – z dlouhodobého hlediska stejně není v zájmu naší ekonomiky fixovat se na levnou práci.

*****************************

Hudební epilog
Balkán má i lepší stránky, třeba bohatý folklór.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora