Dvacet let je v životě lidském poměrně dlouhá doba, u těch šťastnějších jedinců celá čtvrtina života, pro nás většinu skoro třetina. Za dvacet let lze se stát otcem a poté i dědečkem, postavit dům či procestovat svět. Co jsme dělali před dvaceti lety, si mnoho z nás už moc podrobně nevzpomíná, pokud to zrovna nebyla svatba či vítězství na olympiádě, že?

A teď si zkuste představit, že vás někdo v době před dvaceti lety připraví o majetek, naprosto veřejně se vám začne vysmívat, když se chcete dohodnout, aby vám vaši věc vrátil, dá vás k soudu, kde podvodně začne dokazovat, že svoji věc jste ukradl vy jemu a ne on vám. A místní soud mu dá dokonce zapravdu. Odvolací soud sice potvrdí, že věc je vaše, ale onen zloděj se dál chová, jako by se nic nestalo a dál vaši věc užívá. Navíc vás začne pomlouvat, že jste si svou věc koupil jen proto, abyste ho mohl u soudu vydírat. Znovu se tedy začnete soudit, tentokrát nejen o vrácení své věci, ale protože si nechcete nechávat stále jen kálet na hlavu, i o náhradu škody. Stále ještě nabízíte i dohodu, na tuto nabídku vám ale nikdo neodpovídá. Opět musíte na místní soud. Opět jste dehonestován oním zlodějem v médiích, opět se řadu let neděje nic, protože místní soud nekoná. Mezitím začnete mít oprávněné obavy o objektivitu vlastního právního zástupce a vyměníte ho, aby se situace po několika letech opakovala. Čas běží, najednou jste o dvacet let starší a jste stále tam, kde jste byl před dvaceti lety. Váš majetek užívá neoprávněně někdo jiný, vydělává na něm a vám se jen vysmívá.

Že to vypadá jako hloupý vtip a že se to u nás nemůže vlastně stát? Že náš právní systém by neměl takovýto exces vůbec dovolit? Přijeďte k nám do Berouna, tady je to normální. Až na to, že zlodějem je Město Beroun a okradeným jsem já, jeho občan Květoslav Šebela. Tento krátký článek by rád alespoň trochu objektivizoval všechny nepravdy a lži o této kauze, které jsou šířeny z vedení Města Berouna. Vše, co zde uvádím, lze poměrně jednoduše dokázat.

Tenhle příběh začal v květnu 1991, kdy na můj soukromý pozemek uprostřed CHKO Český kras začalo Město Beroun rozšiřovat svoji v té době fungující komunální skládku v lokalitě Na Lištici. Přes můj aktivní odpor jako majitele dotčeného pozemku, který jsem používal jako pastvinu pro své koně, pokračovalo jeho zavážení odpadem až do roku 1996 pod hlavičkou berounských Technických služeb. Úředníci města si řekli, že nejlepší obranou je útok, a proto mne Město Beroun v roce 1992 zažalovalo o vlastnictví zasypávaného pozemku. U místního berounského okresního soudu spor o vlastnictví vyhrálo Město Beroun přesto, že byly předloženy z mé strany důkazy o falšování listin ze strany města (například prokazatelně neplatná kupní smlouva města na sporné pozemky a zfalšované doklady o zápisu do katastru, doklad o tom, že byly údajně vyplaceny původním majitelům peníze na účet, který nikdy neexistoval, atd.). Odvolací krajský soud v roce 1996 a pak i k dovolání města Nejvyšší soud v roce 2000 však rozhodly v můj prospěch a potvrdily mé vlastnictví. Mimo jiné totiž znalec prokázal zfalšované podpisy na údajné kupní smlouvě města.

Město Beroun spor sice prohrálo, ale protože i během probíhajících soudních pří nepřestalo navážet odpady nadále na moje pozemky (předběžné opatření okresní soud v Berouně nevydal), navršilo se ho tam postupně až několik desítek tisíc tun. Dokonce si Město Beroun v té době samo cestou svého odboru výstavby dodatečně legalizovalo již řadu let provozovanou část skládky Na Lištici na svých pozemcích, protože do té doby nic takového neexistovalo a skládka byla de facto nelegální. Ve svém dodatečném rozhodnutí z roku 1992(!), které mám k dispozici, si nařizovalo, že na skládku nesmí být ukládán nebezpečný odpad. Šlo o pokrytecké rozhodnutí, protože ho tam už dávno v klidu nechalo navážet (odpad s azbestem z berounské „eternitky“, různá chemie z loděnické „gramofonky“ atd.). Dokládá to znalecký posudek, který nechal vypracovat okresní soud v Berouně (který je uložen ve spisu u soudu a mám jej též k dispozici) a který hovoří o tom, že je na skládce dokonce ze 70% nebezpečný odpad, to vše v CHKO!

Je charakteristické pro postup úředníků MěÚ Beroun, že při dodatečném řízení na povolení skládky stavební úřad Beroun porušil stavební zákon a pominul mne jako oprávněného účastníka takového řízení ze zákona. Jsem totiž vlastník přímo sousedících pozemků, na které navíc již skládku v té době nelegálně rozšířilo Město Beroun také. Odpad na mých pozemcích přitom není ani formálně legalizován jako skládka dodnes, úředníci města se tohoto kroku přeci jen neodvážili.

Po potvrzení vlastnictví pozemku v roce 2000 jsem chtěl po městě, aby byla vzniklá situace nějak vyřešena. Téměř čtyři roky jsem nabízel hlavně společně provedenou rekultivaci skládky, přičemž jsem zdůrazňoval, že mojí jedinou další možností nápravy je žaloba o vyklizení a uvedení dotčeného pozemku do původního stavu. Městské Technické služby totiž provoz skládky mezitím ukončily bez jakékoli rekultivace a na mých pozemcích zůstala proti mé vůli cca 6-7 metrů vysoká a cca 30 metrů dlouhá betonová opěrná zeď, za níž a nad níž se dál vrší navezený odpad až do výšky dalších cca 20 - 25 metrů. Veřejnosti ale tehdejší starosta MUDr. Besser nepravdivě tvrdil, že rekultivaci bráním já, pan Šebela, a dokonce publikoval v roce 2001 v tisku toto: "O žádném problému nevím. Pan Šebela má zpátky své pozemky, problém pro město žádný neexistuje, a co si se svými pozemky a s tím, co na nich leží, udělá, je jeho věc."

Bohužel, pan starosta a dnes ministr kultury Besser bere podle všeho tento spor jako spor osobní, a to tak dalece, že mimo jiné v minulosti nesprávně o sporu informoval zastupitelstvo města či dokonce řadu informací zamlčoval, a naprosto odmítal mé vstřícné nabídky, což lze doložit. V té době se naopak vyrojily fámy, že já chci po městě stamiliony, k tomu lukrativní pozemky v centru atd., a v podstatě je mi existence skládky na mých pozemcích lhostejná, jen město vydírám. No, nevím, komu by bylo jedno, že na jeho pozemcích je proti jeho vůli navezeno velké množství nejrůznějšího odpadu, včetně chemikálii a azbestu, a to kousek od domu, kde s dětmi žije. Řekl bych, že v tomto případě, přesně podle známého přísloví, zloděj křičel chyťte zloděje.

Protože město nijak nereagovalo, respektive dál mne dehonestovalo v médiích, rozhodl jsem se - po čtyřech letech vyjednávání - a město zažaloval o vyklizení svých pozemků. Znovu zdůrazňuji, že žalobu jsem podal až v roce 2004, opět u okresního soudu v Berouně. Okamžitě jsem dostal výzvu k zaplacení poplatku ve výši jeden milion korun do 14 dnů, jinak bude moje žaloba zamítnuta. Po mém odvolání mi byl soudní poplatek „snížen“ na 100 000 Kč. Mimochodem, zajímavě kontrastuje tato výzva berounského soudu s jinými, které zasílal Městu Berounu, v nichž žádal město o doložení různých písemností a kde výslovně uváděl: „nespěchá“. Od té doby tento spor stále pokračuje u této instance protahován různými požadavky soudu, například na nové a nové znalecké posudky, třeba kolik bych dostal peněz za zřízení věcného břemene na uložené odpady na mých pozemcích (i když žaloba zní na vyklizení pozemku a jeho uvedení do původního stavu a je jasné, že odpad na nich je nelegálně navezen) atd. V současné době pře opět půl roku „stojí“, neboť soudkyně, která ji má na starosti, má být údajně povýšena na krajský soud a při pouze připravuje k předání.

Postupem doby jsem nabyl dojmu, a dodejme, že nikoli bez důvodu, že se mí právní zástupci obracejí ke mně zády. Takže jsem se v roce 2006 obrátil na kancelář JUDr. Sokola, která moji při proti městu převzala. Přestože byl JUDr. Sokol při přebírání pře v roce 2006 velmi optimistický, co se týká mého právního postavení v daném sporu, soud se i nadále protahoval a nemám pocit, že by se má pozice jako žalující strany dodnes nějak zásadně změnila. Předpokládám však, že údajné prohlašování zubaře Bessera na veřejnosti, že už se dávno s JUDr. Sokolem proti mně domluvili, je sprostá pomluva.

O celé kauze se dozvěděla televize Nova a pan John o ní natočil v roce 2008 v rámci pořadu "Na vlastní oči" reportáž Kouzelná zahrádka. V tomto pořadu, i když k němu mohou mít různí lidé různé výhrady, se nezávislí odborníci vzácně shodli na tom, že v právu jsem já a město Beroun čeká velký problém. Až tedy soud konečně rozhodne, že?

Až podle mého přesvědčení město spor prohraje, hrozí mu obrovské náklady za nařízené vyklizení nepovolené černé skládky. Kvalifikované odhady, vycházející z toho, kolik dnes stojí uložení nebezpečného odpadu a kolik tun je ho uloženo na mých pozemcích, hovoří o nákladech v řádu až miliard korun. Výslovně zde prohlašuji, že jsem byl ochoten s městem jednat o nějaké dohodě, ale je otázka, nakolik je možná úvaha o nějaké dohodě, když mne město stále šikanuje. Naposledy tím, že na jediné cestě, po které se dá přijet i na mé pozemky a která je dokonce vedena přes část mých vlastních pozemků, ale která je označena značkou zákaz vjezdu a cyklostezka, nedávno odbor dopravy MěÚ Beroun pokutoval řidiče aut, kteří ke mně po ní vezli objednaný materiál na můj statek. Jiná cesta k mým pozemkům ale neexistuje a neznám žádné jiné řidiče, které by na ní město pokutovalo, ať mají či nemají povolení k vjezdu. A že jich tu jezdí, třeba na vzdálenější tábořiště v lokalitě Alkazar, opravdu dost.

Zásadnější je však i otázka, kdo nese za tento "problém" a protahování největší právní, ekonomickou a politickou zodpovědnost. Starostou Berouna byl prakticky po celou dobu tohoto sporu ministr zubař Besser. A já jsem přesvědčen, že pokud by tato kauza probíhala standardně, podle mého přesvědčení by k nějaké dohodě či k rozsudku zřejmě dávno došlo. Znovu připomínám, že celý tento dnes již značně a zbytečně nabubřelý problém je dvacet let starý, neboť můj první oficiální dopis Městu Berounu, v němž ho vyzývám, aby mi nezaváželo odpad na mé pozemky, je datován 15.6.1991. Již tehdy jsem byl v právu, v právu, které mi město Beroun již dvacet let odpírá. A jak je vidět, chce mi ho odpírat ještě nějaký čas. Otázka je, nakolik je to morální a kdo to nakonec zaplatí….

květen 2011

berounský občan