Jak se zbavit patologií spjatých s bujením turistiky?

Některá místa v Česku mají ráz uliček hanby. Až tak, že domorodec se jim raději vyhne. Chcete-li projít přes Karlův most v Praze, prodíráte se davy turistů, stánky čepičářů či kolovrátkářů, stojany rychlomalířů. Totéž zažijete na cestě z nádraží Karlštejn na hrad. Do Českého Krumlova přestávají domorodci jezdit, protože by se turisty neprodrali.

Před lety to našinec v metropoli řešil tak, že zatnul zuby, razil si cestu davem a v duchu si říkal: Nejradši bych je nakopal do zadku, ale Praha z nich má příjem deset miliard ročně. Jenže mezitím jsme se posunuli o kus dál.

Kdyby šlo jen o organizované zájezdy, mohli bychom chválit gravitační zákon. Přitáhne-li gravitace Karlova mostu, Karlštejna či Krumlova notný díl turistů, zůstane volno jinde. Ale to už úplně neplatí. Všudypřítomní buskeři, „medvědi“, vozítka typu segway či elektrické koloběžky šíří turisticky patologické jevy i tam, kde dříve nebyly tak nápadné. Uličky hanby – místa, kde chodec musí stále uskakovat – dělají i z běžných chodníků a náměstíček.

Tyto jevy už nejsou vázané jen na organizovanou turistiku. Generace dvacátníků pomíjí cestovní kanceláře a túry i noclehy si organizuje skrze služby jako Airbnb. „Medvědi“, náhončí klubů, vozítka segway či elektrické koloběžky se tak spíše než na účastníky zájezdů vážou na ty, kteří jsou v jistých kruzích pokládáni za misionáře globalizace, ba za součást „válečné fronty“ mezi globalisty a identitáři. A ten, komu jejich zábavy vadí, může získat cejch „zaostalého domorodce“. Pozor, to neplatí jen pro postkomunistické země. Zprávy o tom, že „zaostalí domorodci“ ta vozítka poškozují, přicházejí i z USA.

Ať už jde o „medvědy“, segwaye, elektrické koloběžky či něco jiného, je jim společná jedna věc. Existuje malá skupina lidí, kterým ten byznys vydělává. A také velká skupina domorodců, které to stále více vytáčí. Často zde vystupujeme proti trendu plošných zákazů. Ale znáte jinou metodu, jak se patologií spjatých s bujením turistiky zbavit?

LN, 22.10.2019