Na pražském magistrátě byly šikanovány tři úřednice dopravního odboru, které si údajně z vlastní iniciativy vyvěsily nad přepážku anglický nápis, který klienty upozornil, že s úřadem musí jednat česky.

Za nepřijatelné to označila primátorka Adriana Krnáčová, její stanovisko podpořil i ředitel odboru Josef Mihalík. Ten prohlásil, že by úřednice nejraději vyhodil, zákon mu to však neumožňuje, proto jim aspoň strhne prémie a pokusí se je přeřadit na jiné pracoviště.

Arogance magistrátního vedení člověka nutí, aby se postavil na stranu zaměstnankyň. Jejich nadřízení se chtěli zalíbit části veřejnosti, proto se tváří světácky s tím, že každý státní zaměstnanec by měl být nejen schopen ovládat cizí jazyky, ale měl by být také připraven mluvit s klienty jejich rodným jazykem.

Aby se komunální politici a vyšší úředníci mohli vyhřívat na výsluní mediální přízně, tak to odnese obyčejný člověk. Nejhorší na případu není očividné pokrytectví, i když za poznámku určitě stojí, že přinejmenším šéf odboru si mohl už dříve všimnout, co je nad přepážkou jeho úřadu napsáno. Celý příběh ukazuje, že je něco systémově špatně.

Nepochybně neexistuje předpis, podle kterého by měli úředníci s každým, kdo za nimi přijde, mluvit jeho rodným jazykem. Obyčejného Číňana ani Vietnamce by u české přepážky ostatně ani nenapadlo něco takového vyžadovat.

Rusové někdy bývají arogantní, z doby před listopadem jsou zvyklí, že Češi musí ovládat jazyk své zahraniční vrchnosti, ale také oni si už většinou uvědomili, že se musí držet v mezích.

Existuje však jakási globální aristokracie, tedy ti, kdo jsou zvyklí mluvit anglicky všude, kam přijdou, a požadují po každém, ať se jim přizpůsobí. Mnozí Češi se ve svém slouhovství automaticky podřizují. Skandální už je potom úplně, když to po českých zaměstnancích žádá pražská primátorka slovenského původu.

Nejde tolik o pravidlo, že jediným úředním jazykem v Česku je čeština. Této námitce se ostatně vedoucí Mihalík vyhýbá tím, že zmíněný předpis platí pro správní řízení, ale ne pro běžné jednání na přepážce.

Spíše je dobré si uvědomit, jak by člověk s češtinou nebo i s angličtinou uspěl na úřadě kdekoli v Německu. Kdo chce v Německu žít nebo bydlet, musí v předepsaných zkouškách prokázat, že umí místní jazyk. Kdo se jazyk nechce naučit, tak je vítán jako turista, ale na trvalejší pobyt nemá nárok.

Česko ovšem cizinci kolonizují s tím, že komunikují jen vlastním jazykem a ještě po místních požadují, aby se tomu přizpůsobili.

Na pražském magistrátu selhalo vedení, když požadovalo po zaměstnankyních, aby se chovaly jako ve vazalském státě, a když fakticky zpochybnilo přirozené pravidlo, že Česko je nezávislý národní stát a že zvláště na tuzemském úřadě se v první řadě mluví česky.

Globalizace je často nepopulární, protože nutí se přizpůsobovat mezinárodním korporacím a cizincům vůbec. Vyhnout se jejímu vlivu není možné, vpádu cizích hodnot rozvracejících známý svět se ovšem dá čelit v případě, když se zachová bezpečný lokální prostor, kde se mluví místním jazykem a platí místní pravidla.

Na pražském magistrátě tento bezpečný prostor není, ten slouží cizincům jako v dobách socialistického internacionalismu.