20.4.2021 | Svátek má Marcela


POVÍDKA: Josef - ne Jürgen

5.5.2008

Seznam doporučených jmen byl dlouhý: Adolf... Knut... Wolfgang... Takovým detailům ideologické čistoty přikládali nacisté velkou důležitost. Uvedu příklad: Znáte jméno Jürgen Stroop? Ano - ten esesácký generál, který velel německým jednotkám SS a wehrmachtu při likvidaci židovského povstání ve varšavském ghettu. Máte dobrou paměť... Tak tenhle nacistický selfmademan se původně jmenoval Josef - jak si přáli jeho katoličtí rodičové. Teprve ve 46 letech, v roce 1941, si nechal SS-gruppenführer Stroop pozměnit své biblické křestní jméno na staroněmecké, ideologicky nezávadné: Jürgen.

Na počátku května 1943 ( Šedesátpět let! Jak ten čas letí...) zuřily ve varšavském ghettu stále boje mezi německými oddíly a tvrdošíjnými židovskými bojovníky. Střílení, požáry, výbuchy... Němci mohli postupovat jen pomalu, dům od domu. Často museli z včera dobytého domovního bloku ustoupit pod palbou z pušek a pistolí, po zásazích ručních granátů, v plamenech od dopadajících zápalných lahví. Grossaktion - jak svou masakrovací akci Stroop nazýval - netrvala ony plánované tři dny, ale protahovala se. Plány na rychlé a efektní potlačení povstání se německému velení rozpadly. Domy v ghettu byly opevněné, ze sklepů pořízené bunkry byly propojeny důmyslnými podzemními chodbami a židovská obrana se tak mohla rychle a neviditelně přesunout na jiné, dosud zdánlivě klidné pozice. V tajných skladech, důkladně zamaskovaných, bylo shromažďováno po dlouhé měsíce příprav stovky pušek a pistolí, bedny se střelivem a bedny s obvazy, spousta zápalných lahví, dynamitové patrony a elektrické roznětky, dokonce i několik lehkých kulometů a miny.

Při bojových šarvátkách nebyly německé jednotky nijak úspěšné ani po dvou týdnech. Použili sice dělostřelbu z moždířů, nasazovali plamenomety - a hle: v dobytém domovním bunkru leželo několik mrtvých obránců, ostatní zmizeli labyrintem chodeb, plných přichystaných léček.

3. května 1943 - čtrnáct dní po zahájení povstání - zajali Němci, tak jako každý den, kolem dvou tisíc Židů, mužů, žen, dětí, starců a stařen, invalidů a nemocných. Zastřeleno bylo Židů toho dne na pět set - avšak "severovýchodní část židovské čtvrti, kde bylo ukryt jejich štáb, jsme ještě nekontrolovali," vyprávěl Stroop v roce 1949 spoluvězni Kazimierzu Moczarskiemu ve varšavském vězení Mokotow. Němečtí okupanti spoléhali na čas, který židovské bojovníky oslabí. Vypalovali a vyhazovali do povětří systematicky celé ulice. Při likvidaci povstání zabili nebo deportovali do Treblinky (což znamenalo totéž) víc jak sedmdesát tisíc lidí. Konečně 16. května 1943 v 20.15 vyhodili do vzduchu Velkou synagogu v Tlomacké ulici. Grossaktion pro Jürgena Stroopa tím zdánlivě skončila. Tehdy napsal pro své nadřízené závěrečnou zprávu, kterou nadepsal s velkou hrdostí: Es gibt keinen Jüdischen Wohnbezirk in Warschau mehr.

Jistěže měla tato tragédie - jedna z mnoha tragédií války - svůj očistný závěr. Josef Stroop skončil 6. března 1952 svůj grupnfýrerský život pod vězeňskou šibenicí, Kazimierz Moczarski se dočkal svého osvobození, byl zproštěn 11.12.1956 komunistické obžaloby z vykonstruované protistátní činnosti, rehabilitován a vyznamenán. Teprve za dvacet let poté se v Polsku odvážili vydat jeho knihu "Rozhovory s katem", obsahující podrobnou zpověď válečného zločince Stroopa.

A ti hrdinní odpůrci německého krutého bezpráví z varšavského ghetta? Co kdybychom na dvě minuty... stačí dvě - ztichli? Trochu vzhůru hleďme, přes obrazovku, ano, tam, do minulosti. Abychom v budoucnu věděli, co to znamená, když se řekne: Josef - ne Jürgen.

© Petr Kersch, Děčín, květen 2008








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.