Reakce na článek Stanislava Křečka Jak jsme prohráli ve Štrasburku

Zástupce ombudsmanky v prvním odstavci sděluje, že Česká republika prohrála spor o nájemné s několika restituenty. Jedná se o skutečně minimální skupinu osob, které byly vybrány k tomuto sporu a které získaly nárok na dorovnání nájmu v letech 2002-2004. Tedy jakési promile ztrát, které dlouhodobě přenesl stát na majitele domů. Ostatní nedostanou ani korunu a jejich ztráty od převzetí restituovaných domů zůstanou dále jakousi půjčkou na sociální smír a volební úspěchy tehdy aktivních politiků. Tento odstavec by bylo možné brát jako fňukání muže, který si na rozporech mezi majiteli domů a nájemníky založil lukrativní obchod.

Děsí mne však druhý odstavec ukončený krokodýlími slzami pro dobrotu na žebrotu. Nářek nad tím, že žádná postkomunistická země (rozuměj nástupce rudých diktatur), nerestituovala tak, jako naše vlast. Zástupce ombudsmanky pak označuje skupinu restituentů za skupinu, která se nijak neodlišovala od ostatních občanů v ekonomickém potenciálu.

To je pravda, většina těchto lidí nebyla ani nomenklaturními funkcionáři, ani lidmi, kteří po léta těžili z nedostatku a mizerného hospodaření nových vládců světa socialismu. Mnozí z nich byli po desetiletí vylučováni ze společnosti, jejich dětem nebylo umožňováno vzdělání. Nyní se stali, jak pan doktor píše, vlastníky rozsáhlého majetku, pro který neměli dostatek prostředků na opravy. Ano, na opravy většinou zcela zdevastovaných budov, v kterých hospodařili ti, kteří vymysleli systém, v kterém bude patřit všechno všem. Kdyby nebylo čtyřiceti let zanedbání údržby a oprav, byly by jistě nemovitosti v takovém stavu, že by mohlo být dále po nějaký čas vybíráno nájemné v socialistické výši.

Pisatel textu sebekriticky přiznává, že kňourání „kdybychom nerestituovali“ není příliš politicky korektní, nicméně by si asi takový stav přál. Patrně by pokračovalo další devastování staveb, které by byly stále státním majetkem a města by byla ještě ošuntělejší než za vlády komunistů. Nebo si zástupce myslí, že měl být tento majetek svěřen jen těm, kteří byli s pádem zrůdného sytému při penězích a jim za pár šupů svěřený majetek by byl dobrým startovným pro nové časy?

Názory druhého odstavce mne dost zneklidňují, bude tedy v rámci nové spravedlnosti domovní majetek opět vyvlastněn a bude přidělen vybraným osobám nebo jejich firmám? Uvědomuje si člověk, který je placený za narovnávání pokřivených cest práva, že svým označováním jedné skupiny občanů rozhoupává kyvadlo nenávisti? Patrně nikoliv, neboť v předposledním odstavci slyšíme skučení, že restituenti měli projevit větší sounáležitost se situací státu, jehož jsou občany. Zde autor zase dává kolektivní vinu na skupinu vzniklou díky předchozím zločinům (krádež majetku). Zároveň zobecňuje vlastnost na všechny osoby v této skupině. Většina restituentů nejenže musela zaplatit dluhy minulých uchvatitelů, ale po značně dlouhou dobu byla donucena pronajímat své nemovitosti za výrazně nevýhodných podmínek. Zcela pak pomíjím, že i lidem, kteří nikdy netrpěli žádnou nouzí a dodnes pobírají plnotučné aparátnické důchody.

Myslím, že by se pan zástupce ombudsmanky JUDr. Křeček měl za své výroky omluvit.