Pan poslanec Stanislav Křeček vyjádřil polemický názor na nadějnost ústavní stížnosti, podané společností RPG a směřující ke zrušení usnesení Poslanecké sněmovny týkajícího se bývalých bytů OKD na Ostravsku. Celkem správně rekapituluje některé argumenty stěžovatelů, avšak dopouští se patrně dost zásadních omylů v chápání základních principů českého ústavního pořádku. Podobně jako on se vyjadřují i další představitelé sociální demokracie, proto je na místě na argumenty pana Křečka a jeho kolegů zareagovat.

Tedy: RPG se domáhá zrušení usnesení sněmovny, jímž prohlásila, že určitá společnost porušila konkrétní smluvní závazky. Nadějnost této stížnosti pan Křeček vylučuje. Předně se domnívá, že Ústavní soud je oprávněn rušit jen zákony a jiné právní předpisy; to je omyl zřejmý, neboť mimo to má ještě pravomoc zamezovat jiným zásahům orgánů veřejné moci do základních práv, též je rušit, kupříkladu.

Dále, právně dovozuje, že usnesení sněmovny je jen deklarací a nikoho nezavazuje. Ano, jde o paakt (= nicotný, neplatný právní akt), vydaný bez ústavního zmocnění, ale i ty Ústavní soud již rušil. Nejde zde o právní účinnost tohoto usnesení, ale o odkázání každé z mocí do jejího ústavního rámce. Ostatně usnesení sněmovny je nadáno významnou autoritou, což se projevilo - bohužel - téměř okamžitě v činnosti jednoho z českých soudů. Ten nepokrytě rozhodl o předběžném opatření vůči skupině RPG pod dojmem právě tohoto usnesení sněmovny. Aniž k tomu zkoumal a uvedl zákonné důvody, bezelstně vysvětlil, že vyhoví ministerstvu jen proto, že věc „projednává Poslanecká sněmovna“. Považte, tam, kde pro předběžné opatření zákon předepisuje konkrétní fakta, svědčící, že předběžné omezení kohokoli je nutné a naléhavé, zde postačil fakt, že sněmovna věc jenom projednává. Nadřazená moc je nebezpečná Nejzávažnější omyl je ale současně nejnebezpečnější a zdá se, že ovládá celou sněmovnu, nebo alespoň její většinu a činí ji občanům vysloveně nebezpečnou. Jde o odmítnutí principu, že státní moci jsou „striktně a bez výjimky odděleny“, a argument, že parlament, „je jediným orgánem, který získává prostřednictvím (...) voleb originální a přímou legitimitu“. Co z toho autor vyvozuje, není úplně jasné, ale v každém případě uzavírá, že mimo kontroly jeho zákonodárné produkce je vyloučeno, aby Ústavní soud zasahoval do usnesení parlamentu.

Představa nadřazenosti parlamentu není nová. Své zkušenosti s ní učinili Francouzi krátce po zboření Bastily a k dokonalosti ji dovedl parlament jakobínský. Vydával zákony, vládl, soudil a popravoval. Svobodný svět se z těchto zkušeností poučil a představu nadřazeného parlamentu nahradil důrazem na princip dělby moci; každá nadřazená moc je totiž nebezpečná. Nadřazený parlament se objevil poté v komunistické doktríně státu, vzpomeňte princip demokratického centralismu, kupříkladu.

Ale nová česká ústava na tomto principu založena není a nemusíme být v USA, jak podotýká Křeček, a Kalvoda nemusí poučovat Amsterdama (Jan Kalvoda a kanadský právník Robert Amsterdam společnost RPG zastupují - pozn. red.), který o moderní konstitucionalistice leccos ví. Ani český parlament není nadřazen ostatním mocím, bez ohledu na to, že politicky kontroluje tu výkonnou. Ale nejde o vztah superiority; jen politické kontroly. Parlament přesto nemůže zasahovat do výkonu moci ostatních státních mocí, dokonce ani do územní samosprávy; všechny tyto pokusy právě tento parlament již učinil a četné z nich byly napraveny i zrušeny právě tímto Ústavním soudem. V textu naší ústavní stížnosti na tato rozhodnutí ostatně poměrně často poukazujeme.

LN, 23.2.2010

Autor je advokát