19.3.2024 | Svátek má Josef


POJMY: Je Okamura dezinfo?

30.5.2023

Z Ruska se vyklubala nepřátelská mocnost a skutečně proti nám vede propagandistickou válku. Má svá specializovaná pracoviště a má u nás své placené lidi i dobrovolné stoupence. To musí být soudnému člověku zřejmé. V čem je tedy problém s takzvanou dezinformační scénou? Toho pojmu se používá běžně a stal se z něho terminus technicus politické hantýrky.

Princip svých váhání jsem vyjádřil už v titulku. Za přední osobnost dezinformační scény je kupříkladu pokládán Jindřich Rajchl. Svolává lidi na Václavské náměstí, aby vláda padla. Jenže také Andrej Babiš si přeje, aby vláda přestala vládnout, on a jeho strana, která má v parlamentu nejvíc poslanců. Kdybychom řadili ANO do dezinformační scény (jako že to někteří dělají), celý pojem dezinformační scéna bychom jaksi devalvovali.

Pád vlády si přeje i Tomio Okamura a jeho podnik, taktéž přítomný v parlamentu. Navíc Okamura hlásá destrukci parlamentního systému – přímou demokracii má v názvu svého podniku. V programu má vystoupení z NATO i EU, kdežto Jindřich Rajchl a jeho strana PRO nic takového nenavrhují. Se směřováním EU a jeho prioritami nesouhlasí, ale v tom není sám, souzní s ním i mnoho stoupenců Evropské unie, jako například já. Zopakuji teď otázku, patří Okamura a SPD do dezinformační scény, a pokud ano, neznamená to samodestrukční rozšíření pojmu? Nenabyl by pojem dezinformační scéna takové šíře, že by ztratil smysl?

Úvahy mě vedou k potměšilému a ironickému závěru, že dezinformační scénu tvoří část opozice, která ve volbách nedosáhne pětiprocentní hranice volitelnosti do parlamentu. Dokud křičíte koni pod ocasem, jste dezinformační scéna, s pěti a více procenty můžete do televize.

Nicméně ke skutečně vážnému odporu vůči pojmu dezinformační scéna (zdůrazňuji pojmu, tedy politickému termínu) mě vede obava, že ten pojem zamlžuje podstatu věci.

Ve společnosti je reálně obsažen široký politický proud, sdružující zatím nesourodé skupiny, jež ale spojuje antipatie k západní liberální demokracii a tíhne k Rusku jako centru konzervativismu. Proto se na palubě téhle lodě ocitá Václav Klaus, doslova zaslepený vůči liberalismu a tudíž ochotný podporovat kohokoli a cokoli, jen ať to není liberální, třeba ona skorofašistická AfD nebo Putin. S ním tam stojí komunističtí tradicionalisté i levicoví dinosauři typu Jiřího Paroubka a Lubomíra Zaorálka. Nejsou to dezoláti. Je to politická síla s velkou podporou části veřejnosti. Mohou nastat takové okolnosti, že se i vůle voličů přelije a z někdejších dezinformátorů se stane vládnoucí síla. Příležitost jim připravují například chcimíři: pokud Rusko boj Ukrajinců zlomí, politická situace v Evropě se dramaticky změní, Západní Evropa nasadí režim Mnichov a cesta téhle party k moci u nás bude otevřená. Tohle už není nálepka. Je to hrozba.

________________________________________________________

ostrov

Měsíční kolonie Arkádie upadla do obtíží. Správy se ujali soudluzi, usmyslili si proměnit Měsíc v jeden jediný přírodní park se vzrostlými stromy, pestrou květenou a pestrobarevnými ptáky. Je zakázáno klást dotaz, jak by se toho chtělo dosáhnout, když na Měsíci není vzduch a je tam nízká gravitace. Soudluzi nepotřebují vysvětlovat, stačí jim, že mají pravdu. Dvojice hrdinů arkadského cyklu Kuba Nedomý a kyborg Dědek Čuchák se s tím musí nějak vyrovnat. Že to nebude jednoduché, o tom svědčí i to, že proti nim stojí oživlí vojáci terakotové armády čínského císaře Čchina. Není náhoda, že poměry v novém sci-fi románu Ondřeje Neffa vám budou v mnohém připomínat naši každodenní skutečnost.