Počet žádostí o změnu pohlaví v naší zemi v posledních letech intenzivně stoupá. Zatímco v roce 2013 schválila speciální komise Ministerstva zdravotnictví ČR 47 případů, o deset let později jich řešila až 270 (tzn. o 474 % více).¹ Loni došlo i k výraznějšímu meziročnímu nárůstu až o cca 34 % žadatelů oproti roku 2022. Na našem území se tyto operace sice provádí od 40. let minulého století, vždy je ale v průběhu jednotlivých let absolvovaly jen velmi ojedinělé případy lidí trpících vzácnou dosud medicínsky neobjasněnou poruchou pohlavní identity.

Graf. 1, Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví, vlastní zpracování

Mezi lety 1942 a 1993 šlo maximálně o nižší jednotky případů ročně (některé roky dokonce absentovaly úplně). V tomto časovém intervalu se nechalo operovat 116 lidí (větší počet případů byl zejména od 70. let a nejvyšší roční přírůstek operovaných byl v roce 1980 čítající cca 10 případů). Od roku 1994 čísla sice vzrostla na nižší desítky lidí ročně (mezi lety 1994 a 2003 se nechalo operovat 209 lidí, přičemž v roce 2001 byl počet jedinců absolvujících tranzici pohlaví na čísle 30 případů, tj. téměř dvojnásobně oproti roku 1997), to ale stále není vůbec srovnatelné s dneškem.² Nyní, za posledních 12 let o přeměnu pohlaví požádalo v ČR již více než 1,6 tisíc lidí. Drtivé většině z nich komise vyhověla (zamítla jen 25 případů).³

To jsou však „pouze“ počty plnoletých jedinců, kteří svůj odpor k vlastnímu pohlaví dovedli až k ministerské komisi s žádostí o úřední změnu, která je u nás podmíněna operačním zákrokem včetně kastrace. Lidí s deklarovaným problémem pohlavní identity je u nás ještě daleko více. Počet pacientů s diagnózou F64.0 (transsexualita) vykázanou sexuologem, psychiatrem nebo dětským a dorostovým psychiatrem čítal v roce 2022 celkem 2 855 případů (Graf č. 2).⁴ Ani to není kompletní přehled, neboť někteří transsexuálové lékařskou pomoc nevyhledávají. Znepokojující je, že v posledních letech stále více roste počet adolescentů, kteří cítí nutkavý diskomfort s vlastním pohlavím, odmítají jej a naléhavě požadují onen (velmi bolestivý) operativní zákrok, jenž je u nás povolen od 18 let.⁵

Graf. č.2, Zdroj: Data Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, vlastní zpracování

Čekárny řady zdravotnických zařízení se plní právě mladými lidmi a někteří sexuologové a psychoterapeuti již vymezují celé ordinační dny jen řešení této nemoci taktéž zvané jako genderová dysforie. Zatímco v roce 2010 bylo ve věkové skupině 15-19 let identifikováno 44 jedinců s tímto problémem, v roce 2022 už byl počet evidovaných diagnóz na čísle 661 jedinců.⁶ Např. ve Fakultní nemocnici v Brně v období kovidu tvořili lidé pod hranicí plnoletosti až 60 % případů nových diagnóz (za rok 2020 a 2021 zde přibylo 48 případů, z toho 28 bylo pod hranicí 18 let). V předchozích letech zde bylo nezletilých „jen“ průměrně pět za rok.

Velmi rychlý a odborníky nezdůvodněný nárůst této nemoci u adolescentů se téměř ve všech případech týká dívek ve věku 14 až 17 let, které po zdravotnících požadují blokátory puberty, aby jim přestala růst prsa a zmizela menstruace.⁷ Mladé ženy ve věku 18-20 let jsou také dominantní skupinou žadatelů o tranzici, kterou chtějí ihned po dovršení dospělosti (Graf 3).

Graf. č.3, Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví, vlastní zpracování

Stejný problém najdeme i za hranicemi. Země jako např. Švédsko, Kanada či Velká Británie dokonce zaznamenávají u mladé populace nárůst případů krize pohlavní identity až o 4000 % (viz doporučuji rozhovor Petra Weisse). Západní státy se tedy doslova topí v enormních počtech případů nespokojených jedinců s vlastním pohlavím.

Zvlášť dramatická se jeví situace v USA. Za pouhých 5 let se zde celkový počet lidí identifikujících se s opačným pohlavím zdvojnásobil, a to primárně nárůstem počtu případů z řad adolescentů a lidí v rané dospělosti (V ČR celkovou evidenci počtu lidí, kteří se takto vnímají, nemáme). ⁸ V rozpětí věku 13-24 let (interval 11 let) bylo v roce 2022 v USA až cca 698 tisíc osob neidentifikujících se s vrozeným pohlavím. Pro porovnání, u osob v podstatně širším rozpětí věku 25-64 let (interval 39 let) bylo číslo jen o něco málo vyšší (cca 766 tis. lidí).

Rostoucí čísla mladých lidí, kteří manifestují odpor k vlastní přirozenosti, jsou tak obdobná ve všech západních zemích. Vždy přitom platí, že čím mladší věková kohorta, tím vyšší procento těchto dezorientovaných jedinců má ve svých řadách zastoupeno. Zarážející je ona rychlost, s jakou se tento dynamický jev do té doby známý spíše jen jako rarita na specializovaných pracovištích šíří jako epidemie. Jak si tento agresivní fenomén napadající zejména právě mladou generaci vysvětlit?

V následujících kapitolách předkládám vlastní hypotézu příčin, kdy za nárůstem této nemoci jednoznačně vidím manipulaci současného politického progresivismu hlásajícího zhoubné genderové – ismy. Nejprve však je třeba rozvést kontext nemoci transsexuality a až následně poukázat na politickou manipulaci (ideologie transgenderismu), která probíhá v tichosti nenápadně v pozadí.

Co se mladé populaci stalo?

Co obecně stojí za údajným nesouladem mezi tělesnou a duševní složkou osobnosti? I přes dlouholetý výzkum a řadu studií odborníci nevědí. Neexistuje dosud žádné objektivní vyšetření, laboratorní, genetické, neurologické testy, které by stanovilo diagnózu. Ostatně jediným kritériem pro schválení tranzice je jen vytrvalé odhodlání žadatelů, které si odborná komise vyslechne při různých pohovorech, jež jsou součástí posudků a následného doporučení.⁹ Lékaři u mladých ani neví, zda jde o rozhodnutí vlivem osvěty, influencerů, sociálních sítí či zda jde o skutečně medicínský problém.¹⁰

To ale našemu zdravotnickému systému nebrání, aby se i u mladé věkové skupiny v naší zemi přistoupilo k radikálním medicínským postupům. Blokátory puberty se u nás podávají mladým již ve 12 letech, aby zastavily fyzické vyspívání adolescentů, a od 16 let věku je pak povolena hormonální stimulace, jenž může být předstupněm pro vyústění v operativní změnu pohlaví po dosažení plnoletosti. Výsledná proměna, ke které jsou mladí takto postupně vedeni, z nich ovšem opačné pohlaví neudělá. Stanou se z nich sterilizované osoby, které si plastickými úpravami a do těla dodávanými hormony pouze připodobní tělo opačnému pohlaví.

Souhlasím s terapeuty Chválou a Trapkovou z Institutu rodinné terapie psychosomatické medicíny v Liberci, kteří se těmito případy ve své praxi v naší zemi zabývají, že se nelze jednoduše spokojit s „buddhisticky“ znějícím vysvětlením, že se mladí rodí do špatného těla.¹¹ Příčina musí být buď biologicky či sociálně ovlivněna, není možné akceptovat dosavadní paskvil, jenž mixuje prvky ezoteriky s nedořešenými poznatky medicínské vědy. Není-li odhalena kauzální příčina v oblasti fyziologie člověka, musí se vážně zvažovat i psychosociální faktory. Analyzovat musíme i poměry v současné společnosti a vlivy socializačních činitelů.¹² Zvlášť když jde o osudy emocionálně křehkých mladých lidí, kteří si operací uzavřou cestu zpět.

Protože se jedná o fenomén, který se rozvíjí právě u populace nezletilých pubertálních jedinců, je nutné zaměřit se na psychologické aspekty éry dospívání, kdy mladiství dospívají v dospělé muže či ženy. Je neobhajitelné, že se při posuzování dnešního rostoucího fenoménu genderové dysforie (jenž je zejména právě o odmítání pohlavních znaků – dospívání) zcela z veřejné debaty vytěsnily (nebo jen okrajově zmiňují) pohledy na vývojovou psychologii.

Například slavný německý psycholog Erik Erikson definoval vývojové etapy života a milníky, kterými člověk ve svém životě prochází. V jím jmenovaném pátém období vývoje osobnosti, mezi 12 a 19 lety, se řeší vývojová krize „identita versus konfúze rolí“. Úkolem mladého člověka je v této etapě ustavit si pevné pojetí vlastního já, své postavení v životě, a zejména smysl své existence, jenž umožní člověku vytváření jednoznačných a smysluplných vztahů k vlastní osobě i k druhým. ¹³

V minulosti ujasnění identity napomáhaly tzv. společenské iniciační rituály dospívání (například biřmování či třeba také povyšování mladistvých do chasy), což jsou nástroje, kterými se společensky potvrzoval přechod mezi životními fázemi. Ty jsou dnes už ale v praxích většinové společnosti minulostí.

Právě období fyziologických změn a přerodu dítěte na dospělého je velmi obtížná etapa života. Prudce roste citlivost mladistvého na to, jak jej ostatní pozorují, do života vstupuje také sexualita. Nebezpečím tohoto stadia je právě konfuze v souvislosti s vlastním tělesným a psychologickým rozvojem, který navíc neprobíhá v rámci vrstevnické skupiny rovnoměrně. V tomto období může docházet právě ke zmatení vlastní identity, delikvenci, výjimkou nejsou ani psychotické incidenty.

Tělesná proměna daná dospíváním představuje ztrátu jistoty, která není pro jedince vždy akceptovatelná. Zvlášť u některých dívek, které se jí různým způsobem brání. V současnosti během diagnostiky problému genderové dysforie některé biologické dívky například zřetelně říkají, že nechtějí být ani ženami, nechtějí mít ale ani mužské pohlaví.¹⁴ Významná psycholožka Marie Vágnerová k této etapě života u dívek např. podotýká, že „pokud nedojde k uspokojivé identifikaci s vlastním tělem může ve vztahu k němu převážit negativní postoj, nenávist a odmítání. Tělo, s nímž nejsou spokojeny, mohou chápat jako viníka všech svých problémů a trestat je“.¹⁵

Sebepoškozování se u některých adolescentů objevuje právě s nástupem hormonálních a tělesných změn. Psychologové se těmto sebedestruktivním tendencím u mladistvých věnují od nepaměti. Dle některých studií objevují až u 10–12 % jedinců.¹⁶ Větší prevalence sebepoškozování byla stejně jako u genderové dysforie zmiňována vždy výraznější právě u dívek, které mají přijetí pohlavních znaků výrazně složitější a pubertu kvůli fyziologickým tělesným proměnám i bolestivější. Mladí navíc v tomto věku zakoušejí úzkostné pocity a afektivním chováním se často snaží zmírnit nepříjemné pocity a celkově utéct z nepříznivé situace. I tento fenomén problémů s pubertálním vyspíváním ve společnosti narůstá (např. za posledních pět let u nás narostl počet telefonátů na Linku bezpečí právě kvůli sebepoškozování až o 500 %).

Komplikovanou éru dospívání a stavy sebedestruktivního chování u adolescentů ještě více zhoršují další sociální faktory jako jsou vztahové problémy, nedobré klima v rodině a vrstevnickém kolektivu, fyzické týrání, šikana, negativní sexuální zkušenost.¹⁷

S jistým cynismem se dá říci, že mladé populaci se v tomto období vývoje nic tak nového nestalo. Psychologický problém dospívání tedy novinkou není, rostoucí čísla mladistvých, jenž se chtějí svého pohlaví nadobro zbavit, již ale novým fenoménem je. Lidé s diagnózou poruchy pohlavní identity se také (stejně jako tomu bylo u mladých před lety) během puberty začínají z nenávisti k vlastnímu tělu sebepoškozovat a sociálně izolovat, destrukci svého těla jsou ale odhodláni dotáhnout mnohem dál. Dnešní rapidní nárůst genderové dysforie se proto jeví jako extrémní forma úniku od zjevně nezvládnutého pubertálního období. Také například anorexie v 90. letech, byla pro mladistvé vzdorem proti dospívání. Tehdy šlo ale o snahu zpomalit vyspívání a tím i přijetí vrozeného údělu daného pohlavím, nyní má operace definitivní (a tím pádem fatálnější) následky.

Proč je dnes nenávist ke vrozené pohlavní identitě u mladých tak masovým jevem? Tomu bude věnována druhá část mé stati.

Zveřejněno v květnovém čísle měsíčníku TO

1 Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví

2 Fifková, H; Weiss, P; Procházka, I; et al. Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity. Grada, 2008.

3 Od reformy zákona o zdravotních službách (změnu pohlaví legislativně upravuje v § 21 až 23 zákon č. 373/2011 Sb.) posuzuje žádosti o tranzici centrální odborná komise na ministerstvu zdravotnictví. Dřív rozhodovaly komise na ředitelstvích nemocnic. Vedlo to i k omezené evidenci počtu případů.

4 Data Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

5 Z tiskové zprávy VFN: U pubescentů obecně v posledních letech zdravotníci navíc hlásí, že je jejich základní sexuální orientace navíc často nejistá. Například Všeobecná fakultní nemocnice v Praze říká, že mladí lidé kolem 18. roku věku často uvádějí, že nejsou heterosexuálně ani homosexuálně orientováni, ale že jsou asexuální, pansexuální či demisexuální.

6 Data Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

7 Viz doporučuji text, kde se vyjadřuje sexuoložka H. Fifková ZDE, a rozhovor se sexuologem P. Weiss ZDE.

8 Herman, J. L.; Flores, A. R.; O’Neill, K. K. (2022) How many adults and youth identify as transgender in the United States. Ucla: Williams Institute. Dotupné na odkazu zde.

9 Diagnostická kritéria transsexualismu jsou trojí: 1) touha jedince žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví, 2) transsexuální identita trvá nejméně dva roky, 3) porucha není příznakem jiné duševní poruchy

10 Transgender lidé: Vězněm ve vlastním těle, tisková zpráva Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Dostupné zde

11 Chvála, V., Trapková, L. (2022) Genderová dysforie jako fenomén naší doby? Psychiatr. praxi 2022;23(1):e33-e41

12 Jedním z možných vodítek potvrzující, že jde o společensko psychologickou deviaci je, že v minulosti v ČR převládaly vždy žádosti změny žen v muže, a to asi trojnásobně nad opačnými proměnami. Žádosti o tranzice u jednotlivých pohlaví se podle některých odborníků vyvíjejí s ohledem na společenské faktory. Zaznívají názory že preferované pohlaví ovlivňuje politicko-sociologické postavení a vnímání ženské a mužské role v dané společnosti.

13 Erikson, E.H. (2002) Dětství a společnost. Praha: Argo;

14 Chvála, V., Trapková, L. (2022) Genderová dysforie jako fenomén naší doby? Psychiatr. praxi 2022;23(1):e33-e41

15 Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Praha: Karolinum.

16 Malá, E. (2009). Sebepoškozování – závažný symptom a nebezpečný společenský jev. Praktický lékař, 89 (9), 494–498., In Berková, M. (2020) Sebepoškozování u adolescentních dívek, Olomouc: Univerzita Palackého.

17 Hawton, K. & James, A. (2005). Suicide and deliberate self harm in young people. BMJ, 330 (7496), 891–894. In Berková, M. (2020) Sebepoškozování u adolescentních dívek, Olomouc: Univerzita Palackého.