Stopa totiž nemíří k potvrzení prezidentova názoru, že Peroutka byl fascinován nacismem, potažmo Hitlerem, ale směrem přesně opačným. Geometricky vyjádřeno stopa, v našem případě stopy, jsou o 180 stupňů otočeny (viz obr. níže).

Výřez přední strany Přítomnosti s datem vydání 23/3/1938.

Prezident Zeman je v zoufalé situaci. Místo toho, aby uznal svůj omyl, s důstojností náležející hlavě státu se omluvil (nikoli rafinovaně jako jistou mírou inteligence obdařený plebejec, který se omlouvá a vy s každým slovem jeho omluvy máte pocit, že z vás dělá většího a většího blbce) a nechal na aféru kolem plivance na Peroutku zapomenout, znovu se k ní vrací. Jako, s prominutím, ono nečisté zvíře v biblickém podobenství, o němž se v Písmu praví – svině umytá vrátila se do kaliště bláta.

Proč to Zeman dělá nechám na posouzení povolanějším a raději se budu věnovat tomu, jakou stopu vlastně našel. Patrně kouzlem nechtěného potvrdil Peroutkův geniální úsudek a politickou jasnozřivost.

Pro ty, kdo dosud neměli tu čest, stručné uvedení do tématu. V úterý (6/10/2015) sdělil prezident ČTK toto:

„Možná jsme našli stopu. Ta stopa je datována 23. březnem roku 1938, je to článek Ferdinanda Peroutky publikovaný v Přítomnosti, kde říká, cituji: Cenzura mi zabránila v publikaci článku, v němž jsem ocenil, cituji doslova, vynikající schopnosti říšského kancléře.“

Z toho prezident dovozuje, že Peroutkův článek s nadpisem „Hitler je gentleman“ by mohl existovat v jakémsi původním, necenzurovaném vydání Přítomnosti (Zeman doslova: „V některém z exemplářů Národní knihovny, kde jsem se k němu dostal...“), zatímco jiné svazky Peroutkovy Přítomnosti podle něj už obsahovaly článek, který vlastně neexistoval, čili článek po cenzuře. Nechme stranou tuto krkolomnou konstrukci a všimněme si rozdílu mezi tím, jak Peroutkovo vyjádření interpretuje prostřednictvím ČTK prezident a co ve skutečnosti Peroutka napsal. (Důkaz o tom, že Peroutka byl skutečně cenzurován a jeho článek zabaven přináší obrázek 4 úplně dole.)

Prezidentovu interpretaci jsem uvedl nad předchozím odstavcem. Skutečná Peroutkova slova přináším zde:

Úryvek z článku „Co bylo, nebude“, který Peroutka napsal do Přítomnosti s datem vydání 23/3/1938 a z něhož čerpal Miloš Zeman svoji hypotézu o nalezené stopě.

Nevím jak ostatní čtenáři, ale já ve zveřejněném textu žádnou fascinaci Hitlerem či nacismem nespatřuji. Naopak. Peroutka už v březnu 1938 (opakuji: 1938, nikoli 1939), tedy relativně dlouho před Mnichovem, následným zřízením Protektorátu a posléze před vypuknutím druhé světové války v Evropě, říká zcela jasně: proti Hitlerovi bude zapotřebí nasadit stejně „těžkou váhu“, žádné druholigové či třetiligové „hvězdy“ a už vůbec ne - jak aktuální i dnes! - politiky, jejichž jedinou kvalifikací je důvěra jejich partaje. Jinak řečeno (tak rozumím Peroutkovi já) : úspěšně čelit Hitlerovi nemůže někdo, kdo je mistrem partajních intrik, nikoli politický žvanil (aktuálně: nikoli chrlič bonmotů), ale opravdová Osobnost, opravdový Státník.

Geniální je Peroutkův postřeh, že na prahu druhé světové války (aniž by bylo v březnu 1938 zřejmé, že kontinent na takovém prahu stojí) více než kdy jindy budoucí osud jak náš, tehdy československý, tak evropský, bude záležet na jedincích takříkajíc Clemenseauova formátu, neboť tento špičkový francouzský politik za předchozí (první) světové války ukázal, co znamená jediný odhodlaný muž pro celou zemi.

A ještě jeden postřeh. V dalším odstavci článku, v němž Miloš Zeman našel onu údajnou stopu, Peroutka píše (znovu připomínám, že v březnu osmatřicátého roku):

Jako ušité na Chamberlaina a spol., není-liž pravda?

Žel, Evropě a zejména Československu bylo ještě dáno do dna vypít hořký kalich politiky na Západě představované Chamberlainem – až posléze došlo na splnění Peroutkovy vize. Do čela protihitlerovského boje v Evropě se postavil Velikán, skutečný Lídr a Politik formátu, po němž Peroutka volal: Winston Churchill.

Můžeme parafrázovat českého novináře, na něhož kde kdo chtěl by dnes plivnout: Churchill ukázal za druhé světové války, co znamená jediný odhodlaný muž pro celou zem. Ba víc – nejen pro svoji zem, ale pro Evropu a v součinnosti se Spojenci pro celý svět. Zrůdy jako byl Hitler mohou porazit Titáni jako Churchill. (Čímž NIKTERAK nesnižuji význam SSSR a Stalina na porážce uřvaného německého führera, ani podíl Američanů v čele s Rooseveltem a Trumanem, ani kohokoli dalšího.)

Kdyby to nebylo absurdní, zasloužil by Miloš Zeman poděkování. Neboť čím víc špíny kydá na Ferdinanda Peroutku, tím víc si uvědomujeme, jak tento veřejností zčásti zapomenutý muž byl velkým československým žurnalistou.

- Quo vadis, Ferdinande?
- Já správným směrem. To jen pozdější nástupce TGM na prezidentském stolci má převrácenou optiku.

Důkaz o cenzuře a konfiskaci za první republiky. Přítomnost s datem vydání 16/3/1938.