Jako obvykle jsme s panem Machálkem seděli proti sobě v restauraci Na Kahánku a přemýšleli každý o něčem jiném. Pravděpodobně jsem přemýšlel jen já; těžko se dalo poznat, jestli pan Machálek o něčem přemýšlí nebo ne. Říkal jsem si, že tak bychom mohli mlčky sedět proti sobě ještě tři čtvrtě hodiny, a odhodlal jsem se přerušit ticho poznámkou, že už tedy máme první máj za sebou. Pan Machálek pokýval hlavou a mlčel dál (ostatně, co jiného by se dalo očekávat, že udělá), ale já jsem se nedal. Řekl jsem, že jsem četl článek pana Steigerwalda, který považuje v současné době oslavy prvního máje za přežitek z doby totalitních režimů. Totalitní diktatury věděly, jak na pracujícího zapůsobit, a tak se 1. máj stal jejich klíčovým obřadem. S prací spojily úsměvy, štěstí, zpěv i tanec. Svátek komunistů, nacionalistů a anarchistů nám podle Karla Steigerwalda k ničemu není. Přiznal jsem, že jsem sice musel dát autorovi za pravdu, že ale ve mně zůstaly těžko definovatelné pochybnosti.

Jsem zvyklý na to, že pan Machálek nesouhlasí s mými neučesanými názory, a tak mne tentokrát překvapil. Řekl, že jsem mu promluvil z duše. Když si Steigerwaldův článek přečetl, měl prý stejné pocity, jaké vyjadřuji teď já. Vzhledem k tomu, že Steigerwaldovo názory jsou racionální, musel o nich i o svých pochybnostech hodně přemýšlet. A i když to, na co dosud přišel, nemá podobu uceleného tvaru, něco přece jen vymyslel. Víte, pane kolego, hovořil poněkud rozvláčně, při svátcích nesmíme zapomínat na setrvačnost. Ta je v případě svátků, a to jakýchkoli, velká. Proč učinilo křesťanství ze zimního slunovratu vánoční svátky? Přistoupilo na zvyky pohanů. Něco podobného v malém se stalo teď se svátkem práce. Demokratický režim ho převzal. Ale musíme vidět v tom, co předcházelo (že první máj byl klíčovým obřadem komunistické diktatury) také druhou stranu: že lidé si na první máj zvykli jako na svátek, na den klidu; v tomto smyslu první máj byl a je spíš svátkem od práce, ostatně tak jako všechny svátky.

Z toho hlediska má první máj přece jen podstatně větší šanci na to, aby se udržel jako svátek, než se pan Steigerwald domnívá. – Namítl jsem, že to je sice pravda, ale že přece jen se od ostatních svátků první máj liší, protože jeho obsahem je glorifikace práce, což se lidu těžko může líbit, a v minulosti – to se pan Steigerwald nemýlí – býval spojen s oficiálními oslavami, průvody a všelijak zmanipulovanými maškarádami, jimž je konec.

S tím pan Machálek souhlasil, připomněl ale, že první máj má ještě další stránky, o kterých se dosud nemluvilo. Práce jako taková by byla dřina, otročina, a pokud bychom ztratili ze zřetele, že lze pracovat i s chutí, mnohdy s nadšením, byla by to škoda. Je to jeden z důvodů, proč není třeba se hrnout do zrušení svátku práce.

Pokud pak jde o první máj, má druhou, neoficiální a velmi důležitou stránku, které sice může každý režim využít, ale žádný zlikvidovat. První máj je svátkem lásky, tak to bylo po roce 1945, za komunistů, tak je to i dneska. – Poněkud škodolibě jsem se zeptal, jaká je šance na spojení svátků práce a lásky, a překvapilo mne, že pan Machálek i na to dokázal odpovědět. – Podle jeho mínění je takové spojení dobře možné. Bez práce bychom neměli hmotné statky, bez lásky bychom nemohli existovat jako lidé. Pomyšlení na práci se ne každému líbí, s láskou, jak prý si jistě i já dobře uvědomuji, je to úplně jinak. Samozřejmě, kdyby socialisté bývali nespojili oslavu práce s láskou v prvním máji, neměli bychom důvodu, proč to dělat za ně.

Ale je tu ještě jedna věc: celkový počet svátků v roce. Máme značný počet církevních a polocírkevních svátků: Mistra Husa, svatého Václava, Cyrila a Metoděje, Vánoce a Velikonoce. Zřejmě je dobré, když se počet církevních a světských svátků vyrovná. – Skočil jsem panu Machálkovi do řeči a takřka jsem vykřikl: „Pan Machálek – ateista – to tu tedy ještě nebylo.“ – Pan Machálek se na mne káravě podíval a kupodivu mírně mi vysvětlil, že tak to přece nemyslel. Ale když už jsme u toho, měli bychom si připomenout, že nejen svátek práce, ale takřka všechny svátky v této bezbožné společnosti ztratily svůj obsah a nanejvýš jsou symbolem, který je příjemný, protože je spojen s dnem volna. Ale prosím vás, pane kolego, pokračoval, myslíte, že z této řady je účelné vyjmout svátek práce a připomínat tak, že práce je pouhá dřina a nic víc? – Podivil jsem se a zeptal se pana Machálka, jestli tedy máme svátek práce opravdu zrušit. Pan Machálek se ušklíbl a odpověděl, že jsem položil nevhodnou otázku. Zrušení či ponechání svátku práce přece nezáleží na nás, od toho jsou naši zástupci v zákonodárných sborech.

Pokud pak jde o něho, on by první máj ponechal tak, jak je – i se svátkem práce.