Jeho esej s názvem „To, co je vidět, a to, co není vidět“ je dodnes aktuální kritikou státních zásahů, které neberou v potaz dlouhodobé důsledky přijatých opatření. Jeho nejslavnější kniha se jmenuje „Zákon“. Píše v ní, že kdyby se zákon omezoval pouze na ochranu majetku, stála by společnost na pevných základech a lidé v ní by žili v harmonii:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Každý z nás má přirozené právo bránit svůj život, svoji svobodu a svůj majetek. To jsou tři základní podmínky života. Kdyby každá osoba měla právo bránit i za použití síly svůj život, svobodu a majetek, pak je logické, že skupina lidí má právo vytvořit společnou organizaci, která bude tyto práva neustále bránit. Z toho vyplývá, že princip společného práva, důvod jeho existence a zákonnost je postaven na právu jednotlivce.

Ideální stát
Společná organizace, která disponuje nějakými donucovacími prostředky a která má chránit společná práva, potom nemůže logicky mít žádný jiný účel nebo misi než chránit práva jednotlivce.

Protože jednotlivec nemůže zákonně použít násilí proti druhé osobě, jejím svobodám nebo majetku, nemůže tak ze stejného důvodu činit ani společná organizace. Použít sílu je možné pouze na obranu vlastních práv. Kdo se odváží říci, že je možné použít sílu na zničení stejných práv našich bratří? Nevyplývá z toho logicky, že stejný princip platí i pro společnou organizaci, která není nic jiného než sloučením individuálních sil?

Ráj na zemi
Kdyby byla země organizována na tomto principu, zdá se mi, že pořádek by panoval mezi lidmi i v jejich myšlenkách. Zdá se mi, že taková země by měla tu nejjednodušší, snadno akceptovatelnou, ekonomickou, limitovanou, nenásilnou, spravedlivou a trvalou vládu, jakou si lze představit. Bez ohledu na její politickou formu.

Pod takovou vládou by každý rozuměl, že každému náleží jeho privilegia stejně jako jeho odpovědnosti. Nikdo by nemohl mít nic proti vládě za předpokladu, že je člověk respektován, může svobodně pracovat a plody jeho práce jsou chráněny proti nespravedlivému útoku. Je-li takový člověk úspěšný, nemusí děkovat vládě za svůj úspěch. A naopak v případě neúspěchu by ho nenapadlo vinit vládu za svoje neštěstí.

Ochrana sebe samého a rozvoj sebe samého jsou přirozenou touhou každého člověka. A kdyby se každý mohl svobodně rozvíjet a svobodně užívat plodů své práce, společenský pokrok by byl nepřetržitý, nezastavitelný a neselhávající.

Zákony proti lidem
Bohužel se zákon neomezuje na svoji řádnou funkci. A když rozšířil svoje pole působnosti, začal dokonce působit proti svému základnímu účelu. Zákony byly použity ke zničení spravedlnosti, kterou měly chránit. Zákony daly společnou sílu k dispozici lidem bez skrupulí, kteří chtějí bez rizika využít svobod a majetku jiných.

Umožnily udělat z loupeže právo, aby chránily loupení. Udělaly ze zákonné obrany trestný čin, aby potrestaly zákonnou obranu.

Člověk může žít a uspokojovat svoje potřeby neutuchající prací. Uplatňovat svoje schopnosti přetvářením přírodních zdrojů. Tak vzniká majetek. Ale je také pravdou, že člověk může žít a uspokojovat svoje potřeby zabavováním a užíváním výsledků práce jiných lidí. To je základem zákonného loupení.

Je snadné pochopit, jak se mohou zákony místo toho, aby trestaly nespravedlnost, stát jejím neporazitelným nástrojem. Je snadné pochopit, proč jsou zákony používány zákonodárcem k tomu, aby omezily svobodu lidí a jejich majetek.

Kdyby se zákony omezovaly pouze na ochranu všech lidí, jejich svobod a jejich majetku, kdyby nebyly ničím jiným než pouhou organizovanou kombinací individuálních práv na vlastní ochranu, jak je pravděpodobné, že by se lidé mocně dohadovali o rozsahu pravomocí vlády?

Perverze zákona
Na druhou stranu si představme, že se zákony neomezují na svoji základní funkci. Že začaly omezovat svobodu a majetek druhých. Pod záminkou organizace, regulace, ochrany nebo pobídek bere zákon majetek jedněm a dává ho druhým.

V takovém případě je jisté, že se každá skupina lidí bude snažit ovlivňovat zákony. To je logické. Pokud se zákony odchýlí od svého původního záměru, to jest místo ochrany majetku se zabývají jeho přesouváním, pak se každý snaží podílet na tvorbě zákonů.

Je nutné dokazovat, že tato ohavná perverze zákona je neustálým zdrojem nenávisti a nesouladu, že má tendenci společnost zničit?

Pozn. autora: Dvě stě let starý text. A napsal ho Francouz!

Článěk je převzat ze serveru Sýr zdarma se souhlasem redakce.