Detaily mi unikly, ale podstata sdělení nikoli. Šlo o jakýsi ideový spor a stoupenec progresivního řešení osočil protivníka, že si přeje návrat do devatenáctého století. Tím osočeným byl nejspíš Marek Benda, ale o to mi opravdu nejde, zajímá mě to devatenácté století. V myšlenkách žiju ve století dvaadvacátém, přece jen je sci-fi moje profese a startuju nový román časově zařazený do budoucnosti. Zůstávám ale nohama v přítomnosti a ohlížím se do minulosti a zajímá mě především devatenácté století. Kdyby mělo zmizet všechno, co se v devatenáctém století vybudovalo a co vznikalo, to bychom potenku pískali. A naopak, kdybychom dnes měli takové inovační tempo, jaké v devadesátém století nasadili naši předkové, moje vize měsíčního habitatu Arkádie by nebyla sci-fi, ale sociální příběh ze všedního života. Toto uvádím úvodem na vysvětlenou, proč jsem zvolil tak potměšilý titulek.

Připomínám si to, když kupříkladu v médiích narazím na debatu kolem pražského železničního mostu. Omlouvám se mimopražským čtenářům, ale opravdu to je pro mě obecný technologicko-společenský jev.

Zmíněný most pochází původně z roku 1872. Není zásadně důležitý, žádný šinkansen po něm nikdy jezdit nebude (ostatně, v této zemi, kde nic nejde prosadit, nikdy žádný šinkansen jezdit nebude), ale patří do sestavy pražských mostů a protože je ze železa a notně prorezlý, nastala chvíle s ním něco udělat.

Není to poprvé. Chvíle, kdy s mostem z roku 1872 něco udělat, nastala už koncem mých milovaných devatenáctek. Jak to bylo?

Oprava metodou výměny pak nastala 30. září 1901, ve dvanáct hodin 1. října byl na pilíře usazen nový most a o dvanáct hodin později byla obnovena železniční doprava.

Na toto si vzpomeňte, až zase budete číst o projektech a o peticích za zachování starého a o náhradě novým mostem. Dovedu si představit, na jaké námitky mohu narazit: devatenácté století byla doba vlčího kapitalismu, doba technologické expanze bez lidského a enviromentálního rozměru. Na druhou stranu ale namítnu, co v té době vzniklo, co by dnes působilo zásadně negativně se škodlivými dopady do přítomnosti. Na nic takového si nemohu vzpomenout. Že jezdila po Karlově mostě tramvaj byla jistě anomálie, ale že po Praze jezdí tramvaj, je dílo minulé doby. Dovedete si představit, jaký bengál by nastal, kdyby žádná tramvaj nebyla a měla se v Praze, ale samozřejmě i dalších městech, teprve zavést? Že by třeba v Olomouci někdo přišel k primátorovi a řekl mu, že tu je možnost rozkopat půl města a položit železniční koleje a natahat dráty a spustit elektrickou železnici?

Kdepak. Nic takového nehrozí. Jsou i jiné systémy, leckde mají třeba SkyTrain, ale aby byl v Praze vedle Vancouveru, Manile a Bangkoku… to bychom se museli vrátit do devatenáctek, tolik opovrhovaných milovníky pokroku.

Vyšlo jako Poslední slovo Lidových novin, 12.6.

________________________________________________________

Měsíční kolonie Arkádie upadla do obtíží. Správy se ujali soudluzi, usmyslili si proměnit Měsíc v jeden jediný přírodní park se vzrostlými stromy, pestrou květenou a pestrobarevnými ptáky. Je zakázáno klást dotaz, jak by se toho chtělo dosáhnout, když na Měsíci není vzduch a je tam nízká gravitace. Soudluzi nepotřebují vysvětlovat, stačí jim, že mají pravdu. Dvojice hrdinů arkadského cyklu Kuba Nedomý a kyborg Dědek Čuchák se s tím musí nějak vyrovnat. Že to nebude jednoduché, o tom svědčí i to, že proti nim stojí oživlí vojáci terakotové armády čínského císaře Čchina. Není náhoda, že poměry v novém sci-fi románu Ondřeje Neffa vám budou v mnohém připomínat naši každodenní skutečnost.