V kulturních rubrikách se často píše o dluzích, které máme splatit tomu či onomu umělci, zpravidla osobnosti, jež se dokázala prosadit, neboť o legiích těch, jimž se to nepovedlo, ani nevíme. Hrob neznámého umělce naštěstí neexistuje, takže se jeho uctívání nemůže zmocnit žádná instituce.

Na dohled Svátku zesnulých se vnucuje otázka, jakou má život cenu. Jinou zřejmě ve zdravotnictví, jež se hroutí z rostoucích nákladů, jinou v adrenalinových sportech, jinou pro nešťastníky, kteří se ocitli v koncích, jinou pro pozůstalé a jinou v oblasti obchodování s lehkými topnými oleji. I teror má jistě svou ekonomiku. Jak se vlastně měří efektivita sebevražedných atentátů? Přičítají se životy náhodných obětí k životům vrahů? Odečítají se? Laicky bych řekl, že taková kalkulace vyžaduje složitější matematické operace, nejspíš na úrovni rovnic s všelijakým umocňováním nebo odmocňováním. Pro profesionály však bude asi podstatnější cena trhavin.

Jistě je vznešené obětovat život velké myšlence. Jenže které? Za poslední dvě tři století došlo u téhle komodity k obrovským cenovým výkyvům. Těžko říci, jak si dnes na burzách stojí ona antikvární kolekce, inzerovaná už kdysi na Sinaji. Patří do ní i páté přikázání, které se rozhodně netýká jen cizích životů: nezabíjet znamená i nezabít se.

(psáno pro Respekt)