Při nedávném náhodném sledování jakéhosi "dokumentu" o zvířatech jsem lehce nadskakoval. Přišlo mi podivné, označovat tyto "formáty" jako dokumenty. Nejsou to až na výjimky dokumenty, nanejvýš hrané, dřív by se řeklo cestopisné reportáže. Dokumenty to nejsou také proto, že je naprosto evidentně cítit stranění jednomu druhu zvířat. A konečně jde o blbnutí dětí, protože někdy to je spíše "hraný sci-fi dokument".

Jurský park vzedmul zájem o dinosaury, kteří neměli v historii vývoje života na Zemi žádný mimořádný význam. Kdyby se Spielberg soustředil na žížaly, byly by teď obchody zavalené imitacemi žížal všeho druhy, točily by se další filmy o divokých žížalách a vznikaly by žížalí dokumenty. Vrcholem dokumentaristického nevkusu je, když herec v roli profesora biologie putuje pravěkou krajinou, krmí brontosauří mláďata, šťouchá klackem do prehistorických mloků a prchá před nervózním XYZsaurem. Beze slova vysvětlení, že jde o fikci. Malé děti pak žijí v úplně jiném světě. To je osvěta?

Na začátku zmíněný dokumentární seriál se věnoval kočkovitým šelmám. Ty v něm mají svá jména jako Mufi a podobně. Komentář je láskuplně provází všude, při odpočinku, hraní, na lovu. Kamera například sleduje, jak vzrostlé gepardí mládě honí antilopu. Ajta, antilopa utekla, Mufi má smůlu. Bylo po dešti, tak jí to klouzalo, chudince. Už dva dny nejedla, je zmoklá, snad příště… Jiné mládě, levhartí Dave, se zase zaběhlo a matka ho hledá. U šelem hrozí, že samci sežerou svá mláďata, proto je samice neklidná. I autor snímku se bojí o život mláděte. Proč? Gepard sežere antilopu, levhart své mládě - koloběh života v přírodě, slabší hynou.

Tak to přece má být. Proč "dokumentarista" bere lov jiných zvířat jako samozřejmost, proč neříká antilopám také jmény? To by pak bylo drama: Mladý Shadow jen tak tak utekl před svým otcem Shrinkem, který ho neustále pronásledoval, proto raději opustil smečku. Už tři dny nejedl. Ale co to? U napajedla je osamocená antilopa Hupky, opozdila se za stádem. Shadow se tiše plíží porostem, a pak vyrazí jako blesk. Hupky divoce pádí a kličkuje jako o život. Zprvu se jí daří unikat, ale pak ji Shadow srazí tlapou k zemi. Z vršku to nezúčastněně sleduje starý lev Lionel…

Ať žijí dokumenty.

Gentlemanův deníček