Média zveřejnila smutnou událost, kdy v chebské nemocnici zemřela 51letá žena. I když nikdo nezná okolnosti jejího úmrtí, je většině čtenářů naprosto jasné, kdo vše zavinil.

Z toho, co bylo zatím zveřejněno, plynou následující fakta: Jednapadesátileté ženě, která trpěla mnoha různými chorobami (uveden diabetes a onemocnění ledvin), se udělalo nevolno a příbuznými byla volána rychlá zdravotnická pomoc, která se dostavila do pěti minut. Žena byla převezena do nemocnice za zhruba 20 minut.

Pro neznalé je třeba objasnit některá fakta. Vozy RZP jsou vybaveny poměrně solidní diagnostickou technikou, která již během převozu vyhodnotí stav nemocného. To umožňuje již během převozu určit, je-li nemocný v natolik závažném stavu, že je třeba jej ihned uložit na lůžko intensivní péče, nebo jeho stav není natolik urgentní, že je možné vyčkat a teprve po zjištění dalších informací (laboratorních výsledků, zobrazovacích metod apod.) je možné určit, jde-li o stav s nutností sledování na lůžku, nebo je možné nemocného propustit domů. Z uvedeného plyne, že její stav nebyl zřejmě v onu chvíli natolik hrozivý, že by byla nutná okamžitá hospitalizace.

V každé nemocnici aspoň okresního formátu je tzv. centrální příjem, kde slouží jeden až dva lékaři. Jsou období, kdy je počet přijímaných nemocných natolik nízký, že je lékař ihned k dispozici. Většinou je však počet čekajících nemocných větší a lékař musí rozhodnout, který nemocný je prioritní a který ne. To samozřejmě není vždy v korelaci s očekáváním nemocného, který považuje svůj případ vždy za ten nepodstatnější. Je pak na autoritě lékaře a sestry, aby vždy jasně řekl, kdo je první na řadě a kdo může počkat.

Mnohdy se stává, že v čekárně centrálního příjmu sedí množství nemocných, kterým se nechce přes týden čekat u svého praktického lékaře, případně nechce narušovat svou pracovní dobu. Jejich potíže jsou neurgentní, nicméně lékař je povinen vyšetřit vše, což je časově náročné a mnohdy to vyžaduje pevné nervy, aby lékař nedal najevo svou nelibost nad tím, že musí v 2:30 hod ráno ošetřit měsíc trvající bolesti v bederní páteři.

Už zmíněný vůz rychlé pomoci je schopen ve značném procentu pravděpodobnosti určit, který nemocný je na tom zle a který ne. Ona nemocná žena zkolabovala asi hodinu po příjezdu do čekárny. Nejspíše jí byla poskytnuta okamžitá resuscitace, takže nebylo možné čekat na vozík a byla odnesena ručně. Příčina jejího úmrtí může být naprosto jiná, než jaké byly její prvotní potíže. Mohla být rovněž natolik nemocná, že by ani okamžité uložení na lůžko intensivní péče nepomohlo odvrátit její konec. Bohužel se již většinou média nezajímají o skutečný průběh nemoci, případně o opravdovou příčinu úmrtí a zejména o to, byl-li její konec opravdu zapříčiněn lékařskou nedbalostí.

Kolegyně blogerka Maxová na blogu idnes cituje celou Hippokratovu přísahu s tím, že její znění je universálně platné a nadčasové, a že lékaři ji nedodržují. Z jejího článku vychází lékař jako eticky skomírající jedinec, jenž podává léky v očekávání zisku farmaceutických firem. Pokud bychom opravdu důsledně trvali na jejím znění, nebylo by možné provádět interrupce, nesměly by být podávány antikoncepční preparáty a kupříkladu v zemích Beneluxu by vymizeli lékaři , neboť je tam povoleno provádění aktivní euthanasie.

Je samozřejmě možné, že v uvedeném případě nastalo pochybení lékařů s tím nejhorším koncem. Celá kauza bude posouzena nejen lékaři, ale i znalci v oboru, případ bude jistě dozorován i dalšími státními orgány. Nejsem si však jist, že v případě neviny lékařů, se objeví byť jen malá noticka v médiích, jak tomu skutečně bylo.

Nejen blogerce paní Maxové, ale všem by prospělo, kdyby se jednou v noci posadili do čekárny urgentního příjmu a pozorovali onen cvrkot, který tam nepřetržitě běží (připomínám, že by byli odpočatí a zejména bez jakékoliv odpovědnosti za x případů, které se objeví). Pak by mohli ráno, až si odpočinou, napsat článek. Možná by byl objektivnější a s menší zlostí na onu „bílou mafii“.