Jaký je nejspíš nejznámější a bezpochyby nejčastěji přetiskovaný novinový komentář všech dob? Kupodivu se netýká žádné politické ani jiné světodějné události. Začíná slovy: "Ano, Virginie, Santa Claus existuje," a vyšel v roce 1897 v deníku New York Sun.

Text, který oběhl svět
Nepodepsaný autor - jak je v redakčních komentářích v amerických novinách odedávna zvykem - v něm odpovídá osmileté dívce Virginii O'Hanlonové na otázku, zda existuje Santa Claus.
A dochází k závěru, že nepochybně existuje, byť ho ona sama a ani nikdo jiný asi nespatří. "Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují," píše se v nedlouhém, ale až dojímavě upřímném textu.
Jméno autora Francise P. Churche se čtenáři dozvěděli až po jeho smrti v roce 1906. V té době vyšel jeho text už v řadě jiných amerických novin. A tiskne se dodnes, dokonce po celém světě. V Česku tuhle tradici založil novinář Jiří Loewy v roce 1997 v časopise Reflex, od roku 1998 v ní pak až do své smrti pokračoval v Lidových novinách. Na jím zavedenou tradici pak navázala Petruška Šustrová. A letos dopis malé Virginii už otiskl například i bezplatný deník Metro.

Co ani historici nevědí
Churchův text je notoricky známý. Ale stejně notorické jsou i omyly a mýty, které ho provázejí. Například i Jiří Loewy ve svých vánočních fejetonech tvrdil, že Francis Church byl šéfredaktorem, že jeho komentář o Santa Clausovi vyšel těsně před Štědrým dnem na titulní straně a že ho New York Sun od té doby tisknul pravidelně každý rok. Ale nic z toho není pravda.
Francis Church nebyl šéfredaktorem, nýbrž komentátorem. V deníku New York Sun pracoval téměř celou svou novinářskou kariéru, tedy víc než tři desítky let.
O jeho životě se mnoho neví a dokonce nejsou známy ani žádné jeho další texty. Jeho komentáře vycházely bez podpisu a Church prý ani svým přátelům nikdy neříkal, které texty napsal on a které jeho kolegové. Že napsal slavný komentář o Santa Clausovi, zveřejnila redakce až v Churchově nekrologu v dubnu 1906. Zajímavé je i načasování. Komentář nevyšel před vánoci, ale už 21. září 1897. Proč tak brzy, tedy už na přelomu léta a listopadu? Celé tři měsíce před vánočními svátky? Přesně to neví ani americký historik žurnalistiky Joseph Campbell, který před několika lety objevil v archívech nové dokumenty a o slavném "santaclausovském" komentáři napsal samostatnou studii.
Osmiletá Virginie poslala svůj dopis už počátkem září, a spekuluje se, že to byl výsledek debat, které vedla se spolužáky po návratu z prázdnin. Jak sama později prohlásila, na Vánoce a především na dárky se jako malá holka těšila vždy už od půlky července. To totiž slavila své narozeniny.
Noviny původně chtěly Virginii odpovědět v rámci nepravidelné rubriky "Otázky a odpovědi", kterou obvykle tiskly v nedělním vydání. Ale nakonec se text objevil mezi redakčními komentáři. Proč? To nevíme. Ale nejpravděpodobnější je, že v novinách zkrátka bylo prázdné místo, které bylo třeba nějak zaplnit. Který novinář - bez ohledu na dobu či periodikum, ve kterém působí - by něco podobného neznal? A protože se onoho zářijového dne roku 1897 nic jiného významného nestalo, napsal Francis Church o Santa Clausovi. Slavný text mu zabral údajně asi půlhodinu času před uzávěrkou.
Dalším mýtem je, že text vyšel na titulní straně. Ani to není pravda. Čtenáři ho našli až na šesté straně, a to mezi ostatními komentáři. Ty se věnovaly většinou politice, tedy například britským lodím plavícím se v amerických vodách či dvojsmyslnosti volebního zákona ve státě Connecticut. Na komentář o existenci Santa Clause zbylo místo až ve třetím sloupci. Čtenáře ovšem i tak zaujal.

Chceme Santa Clause
Rozhodně však není pravda, že by noviny "velikost" textu okamžitě pochopily a začaly ho opakovaně tisknout každé následující vánoce. Vůbec ne. Přetiskly ho jiné deníky, v samotném New York Sunu však znovu vyšel až po Churchově smrti v roce 1906.
Dodnes se zachovaly desítky čtenářských dopisů, které žádaly, aby redakce text o Santa Clausovi znovu a znovu otiskovala. Ale ta se tomu bránila. Redaktoři, a možná včetně samotného autora, text považovali za plytký až banální. Pro novinářskou profesi je to svým způsobem typické: jsme vládci okamžiku, ale jen málokdy dokážeme odhadnout, co tento okamžik má šanci přežít.
Až ve dvacátých letech začal New York Sun tisknout vánoční komentář pravidelně, a to vždy v čísle vycházejícím 24. nebo 23. prosince. Dělo se tak až do roku 1950, kdy noviny vyšly naposledy. Churchův text je mistrovskou ukázkou toho, že dobrý komentář může být věcný, srozumitelný a zároveň poetický. Rozhodně však nejde o typický text své doby.

Trvanlivá rychlovka
Rok 1897 je totiž často uváděn jako začátek éry bulvárních, bez-skrupulózních novin, pro které se vžil termín "žlutý žurnalismus".
Byl to rok, který předznamenaly novou kapitolu v dějinách tisku a médií. Skoro všechno se změnilo. Začalo století válek, revolucí a médií. Přetrvalo jen to opravdu zásadní a podstatné. Třeba jeden narychlo sepsaný komentář o tom, kdo naděluje vánoční dárky.

HN, 21.12.2006

Autor je novinář