Velice mě rozčiluje naprostá pomýlenost veřejnosti, ale většinou i oficiálních mediálních odborníků při prezentaci názorů a diskusích o obsahu vysílání televize a rozhlasu. Většinou vycházejí z toho, že divák nebo posluchač je zákazníkem. Proto raději přesně definuji, co je to zákazník. Zákazník je člověk který požaduje produkt (zboží či služba), obdrží ho a zaplatí dodavateli. V případě komerčního televizního vysílání jsou zcela jednoznačným zákazníkem reklamní společnosti a nepřímo jimi zastupovaní inzerenti. Ti si od televizí kupují diváky, kteří shlédli jejich reklamu. Hodnocení televizního vysílání diváky má tedy stejný význam, jako hodnocení rybářovy návnady rybami. Dobrý rybář volí takovou návnadu, která mu zajistí maximální úlovek v požadované struktuře, aby mohl ulovené ryby dobře prodat. Ve svém důsledku tedy rybář chce, aby rybám návnada chutnala ale to ještě neznamená, že by ryby měly podléhat dojmu, že je rybář krmí, protože je má rád (ne tedy jako jídlo). Televizní diváci jsou prostě komoditou, kterou televize pro své zákazníky loví. Zákazníkem je divák pouze tehdy, když si koupí DVD s filmem a nebo když platí za příjem satelitního kanálu, který může kdykoliv odhlásit.

Zajímavá je pozice veřejnoprávních médií. Zdrojem příjmu jsou na jedné straně také inzerenti, pro které loví diváky, ale na druhé straně také politická reprezentace, která stanoví daň z televize. Je tady také rozšířený omyl o tom, že občané jsou zákazníky veřejnoprávní televize na základě toho, že platí koncesionářské poplatky. Není to žádná platba za službu, je to prostě daň za vlastnictví televize nebo radiopřijímače, stejně tak jako se v minulosti v Anglii platila daň z oken. Marné a i trapné je potom rozčilování těch lidí, kteří nezadávají reklamu a ani nerozhodují o penězích pro veřejnoprávní televizi. Obsah jejího vysílání musí vyhovovat hlavně zákazníkům a není na tom nic divného, i když je to hrozné. K hlásání požadované politické propagandy v každém veřejnoprávním médiu zákonitě dochází a je pouze výsledkem úspěšnosti prosazení politické moci. Většina ryb to žere, některým kvalita žrádla vadí, já na to jejich komerční i veřejnoprávní žrádlo kašlu, já se raději nažeru jinde a jinak.

Já osobně, a myslím, že je nás mnoho, jsem ČRo nikdy neposlouchal a poslouchat asi ani nebudu. Rád se nechám nakrmit komerčním rádiem vysílajícím můj oblíbený žánr. Proto rádio potřebuji a tu daň platím. Nechci příliš diskutovat smysluplnost těchto daní, ale chci, aby byly věci pojmenovány správnými jmény a nepřekrucovala se fakta.

Hlavně chci však zdůraznit fakt o tom, kdo je zákazníkem televize a komu tedy televize slouží. Jsou to inzerenti a u veřejnoprávní také politici, kteří jsou u moci. Pohádky o nezávislosti, objektivitě a podobně jsou možná stravitelné pro kapříky, ne však pro mne. Nezmění to žádná komise či rada, ti mohou být jen dalším zadavatelem svojí propagandy.

Hlavně chci říci: Chcete-li objektivní informace, musíte si je najít sami nebo je zaplatit, jinak je to vždy propaganda nějakých produktů či názorů. Nic není zadarmo, vždycky něčím zaplatíte, minimálně svým proplýtvaným časem, který se podařilo televizi ulovit. Smiřte se s tím, že když si cokoli sami neobjednáte a nezaplatíte, nemusí se vám to líbit.

Jestliže jste dočetli tento článek, byli jste vystaveni mojí propagandě a vzhledem k tomu, že to čtete zadarmo ani se vám to nemuselo líbit. Líbí-li se vám to, budu mít dobrý pocit, že nejsem se svým názorem sám a rybáři nás neuloví.