Při čtení podobně expresivních vět mne napadá, že takovýchto hodnocení by se Mirek Topolánek nedočkal leda tenkrát, kdyby pořádal tiskovou konferenci ležmo, usrkávaje grenadinu ze sklenice brčkem. I když by se, mám obavu, jistě spekulant našel. Třeba něco v tom smyslu, že už je Topolánek z ofenzívy Paroubka tak vyčerpaný, že se neudrží na nohou.

Naopak Jiří Paroubek by mohl při svých tiskových konferencích metat kozelce, zatínat pěsti a jimi hrozit a novináři by to za žádná hnutí mysli nepovažovali. Leda snad by to za sebejistá vystoupení vydávali.

Očekávala bych, že se autor článku rozepíše o nesmyslnosti usnesení Poslanecké sněmovny, totiž aby premiér Topolánek urychleně opustil svůj úřad. Tedy aby nebyl už ani premiérem v demisi, požadavku stejně ujetém jako byla žádost pana Paroubka, aby z vlády pokud možno včera odešel ministr Langer, tedy rezignace krát dvě, že aby to bylo jisté, zřejmě. Nerozepsal, protože na to by si musel nastudovat ústavu a to je pracné. Na skandál to chce jen trošku vyfutrovaný žaludek.

Ze zásady nečtu bulvár ani na internetu, protože se mi zajídá pavlačovost, již dosvědčují už jen titulky, které na mne jukají u trafikantky. Zřejmě ale i některá „kamenná“ média došla k poznání, že skandál se lépe prodává. Napsat „Podle nejmenovaných zdrojů HN bylo Topolánkovo středeční vystoupení vyústěním právě napjaté atmosféry uvnitř ODS. Topolánek prý po příchodu na poslanecký klub dostal od kolegů vyhubováno, že Paroubkovi ustoupil téměř ve všem. Proto chtěl dát najevo, že tomu tak není a že se od něho nehodlá nechat vydírat“ je docela stejná kategorie jako sdělení, že herečka XY má nového chlapa, ženatého a k tomu úplně nová prsa. Ti nejmenovaní zdrojové, ti jsou k nezaplacení, na ně lze svést cokoliv, cokoliv jim do úst lze vložit, oni to unesou a se zaťatou pěstí se na autora nepohrnou.

Osobně bych vítala, kdyby se investigativní novinář pídil po tom, jak se to vlastně má s dohodou o nové vládě. Kdo ze zúčastněných politiků má jaký návrh, co preferuje, jak se zachová, pokud k dohodě nedojde. Ale ne a ne, musím číst o tom, kdo se jak a víc mračil, rozčiloval, rukama šermoval a pěstí hrozil a hlavně, co se špitalo za zavřenými dveřmi. Případně informace zcela zcestné o jménech, která se skladby nové vlády týkají, ačkoliv o nich nikde nepadlo slovo, snad leda za oněmi zavřenými dveřmi. Docela se divím, že autoři takových informací už nemají zánět středního ucha – u klíčových dírek to docela táhne.

A vlastně je to tak dobře, vždyť v podstatě o nic nejde, to i americké houpačky jsou napínavější než řešení vládní krize v České republice.

Budu nejspíš impertinentní, ale docela by mne zajímalo, jak si novinář představuje chování politika, s nímž by byl svolný. Než by ale svou představu vyjevil, měl by si představit, že jeho věty by někdo několikrát otočil, na hlavu postavil a za pravdu vydával. Nejsem novinář, tedy mohu směle tvrdit, že mí taliánsko-maďarští předkové by u mne vzali vrch a já bych se chápala nejbližší židle.

Už jen z dišperace si troufnu podotknout, že je velice razantní mez mezi zprávou a komentářem. Až k tomu poznání dospějí i čeští novináři, bude čas k slavení. Zatím čtenář buď tápe, nebo je mu to jedno.