Zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi

Kolem České televize to opět vře. Rád bych upozornil na několik zásadních aspektů, které, žel, v aktuální diskusi nezaznívají.

Musí být Česká televize placena ze speciálního koncesionářského poplatku? Jsem dlouhodobým odpůrcem zmíněných poplatků. Jsem zastáncem levnějšího a efektivnějšího modelu, aby veřejnoprávní televize (a rozhlas) byly placeny přímo (rovnou) z našich daní. A nikoliv za pomoci speciálního, administrativně nákladného koncesionářského poplatku. Tak jak k tomu např. v roce 2010 přistoupila sousední země – Polsko.

Vzpomeňme, že i český parlament před lety neúspěšně projednával návrh zákona na zrušení koncesionářských poplatků z dílny tehdejšího brněnského senátora Richarda Svobody. Česká televize by samozřejmě nezůstala bez finančních prostředků, výpadek se tehdy navrhoval nahradit odvodem části výnosů (cca tři procenta) inkasa DPH na účet ČT a ČRo.

Nezávislost médií zůstane zachována

Zaráží mě argumentace různých zastánců televizních poplatků, kteří neustále namítají, že by šlo o výrazný zásah do tzv. nezávislosti média.

Ohrožení nezávislosti se opravdu netřeba obávat. Je snad ohrožena nezávislost soudů, policie či veřejných škol tím, že jsou financovány ze státního rozpočtu? Proč bychom pak nezavedli zvláštní poplatek na správu soudů či na činnost ozbrojených složek? Čím je televize tak výjimečná, že si zaslouží zvláštní a velice drahý systém financování? Dodejme, že náklady na vybírání peněz rozhlasových a televizních poplatků jsou např. ve srovnání s náklady na správu daní trojnásobně vyšší.

V této souvislosti se mi jeví důležité připomenout, že např. polští poslanci schválili zrušení poplatků za veřejnoprávní rozhlas a televizi, náklady na jejich provoz platí již několik let ze státního rozpočtu. Jak jsem již naznačil, toto je správná cesta i pro Česko.

Nicméně, co je dle mého soudu ještě závažnější – většina lidí již necítí reálnou potřebu "veřejné služby", kterou jim "vaše-naše ČT" za jejich peníze nabízí. Položme si také jinou důležitou otázku – opravdu musí Česká televize vysílat na tolika kanálech? Projdeme-li si program našich nyní pěti veřejnoprávních kanálů, narazíme na spoustu plevelných pořadů, které nemají s opravdovou veřejnoprávností pranic společného. Proč někomu brát peníze pod pohrůžkou veřejného násilného donucení, když nebude chtít přispět na pořady typu: StarDance I–VI, seriál Život na zámku nebo Česká pokerová tour a další srovnatelné. Proč nemůže Hercule Poirot řešit vraždy na komerčních stanicích? Nemůže soutěžní Taxík brázdit komerční kanály?

Proč se má ocitnout koncesionářův majetek v exekuci, když bude trvale odepírat zaplacení poplatku? Poplatku, ze kterého se platí např. pořad Golf Minute Magazine a obdobné pořady, které jsou jinde ve světě vysílány na komerčních kanálech. V krajním případě pokud by občan bránil svůj exekuovaný majetek násilím, by mohl namísto "tancování hvězd" sledovat tanec za mřížemi. Očividně by pro veřejnou službu plně stačil jeden či maximálně dva opravdu veřejnoprávní kanály. Program(y) ve stylu dnešní ČT 24 (či ČTArt). O nepotřebnosti pěti kanálů svědčí i četné reprízy drtivé většiny pořadů.

Velice zajímavým experimentem by bylo zakódovat veřejnoprávní kanály a tak následně objektivně zjistit, kolik občanů by si ji dobrovolně zaplatilo. Politici a členové top managementu ČT by byli asi velmi překvapeni, jak málo občanů by kódovací poplatek skutečně uhradilo.

Dalším podnětem do diskuse je sloučení ČT a ČRo. Připomeňme, že na Slovensku působí veřejnoprávní rozhlas a televize ze zákona dohromady, stejně jako např. britská BBC, což by mohlo být užitečnou inspirací i pro české zákonodárce. Zejména z ekonomických důvodů je lepší mít jednu, a ne dvě veřejnoprávní společnosti. Ale to je již námět na jiný komentář.

Autor je právník a publicista

LN, 11.11.2013