Zase ti "obvyklí podezřelí". Mnohé ze stovky osobností, které poukazují na neutěšený stav České televize, evokují dobu takzvané televizní krize. Její protagonisté na přelomu let 2000 a 2001 dokázali zaplnit Václavské náměstí. Vzedmutí zájmu veřejnosti o svobodu slova však bylo ve skutečnosti jen projevem frustrace z politiky v době opoziční smlouvy.

České televizi jako instituci pomohlo málo, byť "pravda a láska" tehdy zvítězily. Jestliže jsou v textu dnešní výzvy popsány tristní poměry ve vedení ČT, pak by si její signatáři měli uvědomit, že jsou kmotry současného stavu. Tedy minimálně ti, kteří se v době televizní krize angažovali za vzbouřené zaměstnance, mimo jiné i současného ředitele Jiřího Janečka.

Jistěže to nic nemění na tom, že základní východisko dopisu osobností je správné. Ano, právě probíhající a vrcholící výběrové řízení na generálního ředitele ČT je parodií na skutečný konkurz. A ano, výběrové řízení by mělo být zrušeno. Tečka. Jenže co pak? V textu následuje obvykle nejasná formulka o "zahájení jednání", a to "za účasti profesních sdružení, organizací, odborů, odborné veřejnosti".

Nemůžu si pomoci, ale to samé všichni tvrdili už v roce 2001. Vágní, byť jakkoliv vzletné apely neposouvají ani o milimetr věcný a zcela konkrétní problém: jak zvolit a jak kontrolovat ředitele České televize? Je hezké volat po "společném a slušném dialogu", problém je v tom, že každý si ho představí jinak. Nejspíš jako dialog, ve kterém je on sám dobře slyšet.

Česká televize není kořistí, o kterou by se měl kdokoliv rvát podle předem daného vzorce. Nikoliv, Česká televize je mediální firmou, jejíž pozici na trhu celkem přesně určuje zákon. A právě na jeho dodržování by měli dohlížet členové Rady. Víc než osobnostmi by měli být odborníky a měli by se tím zabývat na plný úvazek. Podíváme-li se na složení současné, ale i předešlých Rad, tak toto základní zadání nesplňují.

O novinářské vyváženosti netřeba rozhodovat v hlasování. Na to jsou exaktní a přesně popsané odborné metody. Zrovna tak není nic politického na kontrole hospodaření a transparentnosti veřejných zakázek. V tom není Česká televize nijak výjimečná a neliší se od ostatních veřejných ani státních institucí.

Když přijmeme tyto premisy, zdá se najednou způsob volby členů Rady méně důležitý. Pohleďme na Ústavní soud: o jeho složení rozhoduje jeden člověk (prezident), byť se souhlasem Senátu, a jde o orgán nepoměrně významnější. Snižuje to jeho respekt? Byl by Ústavní soud kvalitnější, kdyby se na jeho složení podíleli třeba odboráři nebo advokátská komora?

Je to přesně naopak. Rada by byla kvalitnější, kdyby za jmenování členů převzal odpovědnost daný člověk (třeba premiér) a činil tak se souhlasem například sněmovny. Nezávislost zaručí délka mandátu (odlišná od délky funkčního období sněmovny) a to, že se bude periodicky obměňovat jen část Rady.

Nezdá se mi jako špatný nápad pověřit změnou zákona o České televizi současnou úřednickou vládu a vzniklou novelu se pokusit schválit ještě nynější sněmovnou. Široká společenská debata, po níž volají signatáři dopisu, by se nepochybně „překulila“ přes volby. Jenže jejich vítěz těžko odolá pokušení, aby byl nový zákon schválen v podobě, která bude nejvýhodnější pro něj. A za čas budeme zase tam, kde jsme teď.

Co se týče konkurzu na ředitele, měla by ho Rada zrušit a jeho opakováním pověřit některou z renomovaných personálních agentur. Vybírání ředitele ČT není hledáním Svatého grálu, nýbrž běžným odborným problémem. Nechť se ho ujmou profesionálové.

(Psáno pro E15)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.