Ani z kraje čerstvého roku se čeští novináři příliš nevyznamenali.

Kdo však na tomto místě očekává obsáhlou obhajobu médii smýkané manželky premiéra, je vedle. Překvapí snad ještě někoho, že denní tisk – a MF Dnes obzvlášť – s chutí krátí odpovědi tázaných, osekaný materiál nechává okomentovat třetí osoby a všemu nasadí korunu bombastickým, leč od reality vzdáleným titulkem? Takto jsme se nedávno dozvěděli, že „Paroubek otevírá dveře estébákům“, když zauvažoval o zrušení lustračního zákona. 4. ledna vypálil nejčtenější zpravodajský list coby zprávu dne Zuzanou Paroubkovou nevyřčenou větu: „Ženy do politiky nepatří“. Dobrácká a novinářských neřestí neznalá premiérova choť sice odlišila prospěšnost něžného pohlaví ve veřejném dění od svých preferencí, avšak učinila tak v souvětí, z jehož délky musela redaktorku Petrášovou svrbět ruka.

Své paní se ale dokáže hřmotně zastat ministerský předseda. Ovšem kdo vezme v ochranu prezidenta? Vždyť otloukánkem minulého týdne byl právě on - bezmocný, v slonovinové věži zavřený.

Václav Klaus 1. ledna 2006 konečně v přímém přenosu pronikl do všech celoplošných televizí. Zajímavý příliš nebyl. Shrnul, co se loni stalo, co nás čeká, vyzdvihl vztah společnosti k seniorům. Nebýt absurdní kritiky nadbytku přijímaných zákonů (o co lepší to bylo za jeho vlády, kdy se ekonomové ztráceli právníkům za obzorem a podnikatelské prostředí fungovalo „na férovku“!) a končící éry, v níž prý o evropské integraci byla povolena jen jedna jediná pravda, unudili bychom se k smrti.

Však to také o den později náležitě schytal. Martin Komárek v MF Dnes označil projev za prázdný a uvedl, že nejdůležitější bylo to, co z Klausových úst nezaznělo. K této myšlence dospěl i Petr Kamberský v Hospodářských novinách. Jedním dechem dodal, že řeč byla motivována Klausovým bojem o znovuzvolení a o podporu levicových poslanců. Blížící se prezidentské volby 2008, v nichž by hlasy sociálních demokratů měly pro Klause cenu zlata připomněl i Pavel Verner v Právu. No a Jaroslav Plesl, podle nějž byl prezidentův projev slabý, v úvodníku Lidových novin rovnou vystřihl analýzu pravící, že „Klaus umí počítat a ví, že o jeho dalším setrvání na Hradě nebude rozhodovat jen ODS. Proto už si smířlivým tónem připravuje půdu pro jednání se sociálními demokraty a komunisty.“

Prezident se skutečně topil v šedi a ani komentátorský objev konání volby hlavy státu za tři roky není lichý. Proč tedy čestného předsedu občanských demokratů chránit před smečkou rafanů?

Ctěná obec novinářská si vůbec nedala tu práci srovnat Klause vzor 2006 s o rok mladším vydáním. Loni nám sdělil, že se datum vstupu do EU nestalo žádným viditelným předělem pro naše životy (letos konstatoval, že členství v unii velké změny nepřineslo), zdůraznil úctu k rodině, dětem, starším a v jedné větě akcentoval absenci reforem financí, zdravotnictví, penzí. Dál jen bilancoval a avizoval události roku následujícího. Nic moc, že?

Před volbami bylo tenkrát, před volbami je i dnes. V čem tkví rozdíl? Což takhle v tom, že spiknutí zbožňující a za žurnalisty převlečení kazatelé potřebují obohatit nezáživnou bajku o rudnoucí levici o čerstvé postavy, dejme tomu o zaprodaného prezidenta?

Klausovi bych spíše vytýkal posedlost představou spravedlivého monarchy, žehnajícího i odpouštějícího, která kulminuje o slavnostních příležitostech, na přelomu roku dvojnásob. Druhou tvář ukazuje na kongresech ODS či při řešení provozních krizí vládnutí. Je ostře řezaná, rozmazlenými novináři netrpělivě vyhlížená. Pakliže se nedostaví, vypukne mediální neklid. Škoda, že nám kazí hned první dny ledna. A jak na Nový rok, tak přeci po celý rok.

Psáno pro Literární noviny č.2/2006, rubriku Lidové Právo Dnes