Motáme se v kruhu, jako na kolotoči. Opakovaně se oprašují otřepaná témata a znovu a znovu se – jako by to bylo poprvé - jimi dojímáme. Například když je šermováno svobodou slova. Po půl roce se opět spojili šéfredaktoři českých deníků a zatroubili do boje proti zákazu zveřejňování nelegálně nabytých policejních odposlechů. Vadí jim i poslancem Bendou navrhovaná ochrana totožnosti obětí trestných činů. Jak ukazují komentářové stránky tisku, novináři se upevňují ve svých názorových krunýřích a významná část veřejnosti, přirozeně po zkušenostech s totalitou háklivá na zákazy a příkazy, jim fandí. Aspoň do chvíle, než by zákonem potřebovala ochránit sama. Nikoho ale nenapadne, že legislativa demokratického Rakouska je nekonečně přísnější. Jenže kdo by si dával tu práci a po jižním vzoru propracovával náš tiskový zákon? Vždyť černo-bílé zápasy ve virtuálním bahně jsou mnohem atraktivnější a intelektuálně méně náročné.

Do stejné řeky se namočila také Krystyna Wanatowiczová v pondělní MF Dnes. Do „Průvodce Rathem“ pouze zrecyklovala své předchozí texty z časopisu Týden. Jiná redakce, tytéž argumenty, tatáž denunciační kampaň. Jednostrannost z článku čišela natolik, že se až divím, proč cítil hejtman Rath nutkání polemizovat a dovysvětlovávat tu získání lékařské licence, tu někdejší poměry v České lékařské komoře. David Rath si v konfliktech libuje a s chutí zvedne každou hozenou rukavici, aby mohl uzavřít zvoláním „Ostatně soudím, že Julínkovci musejí být zničeni!“ Čtenáře skoro svádí myšlenka, že za elaboráty redaktorky Wanatowiczové ve skutečnosti stojí sám provokatér Rath. Jako by politika byla divadlo a herci v rolích politiků a žurnalistů jen den za dnem v antickém kusu umírali a posléze zas ožívali.

Přinejmenším jedno drama se odehrává každý rok takříkajíc „ze zákona“. Přelom listopadu a prosince je nebezpečný pro daňovými poplatníky vykrmeného huňáče. Čtvrteční Lidové noviny přinesly jeho snímek hned na první straně, včetně narýsovaných řezů, jak si jej partaje chystají rozporcovat, a přidaly titulek: „Krize nekrize, medvěd padl“. Podstata mediálního sdělení je klíčová: zatímco jeden den Sněmovna projednává dopady globální finanční krize a volá po šetření, den druhý stráví utrácením miliónů na regionální projekty - kabiny fotbalového klubu, kostelní varhany či hudební festivaly. K autorství těch nejabsurdnějších návrhů, které předžvýkal sněmovní rozpočtový výbor, se raději nikdo ani nehlásí… Díky pak za každou investigativní reportáž rozkrývající proč, za koho, ale také „za co“ ten který rozpočtově čiperný poslanec kope.

Může-li dlít zkraje zimy v malostranských palácích medvěd, proč by se toutéž dobou nemohli Kokořínskem toulat vlci? Nicméně zvěsti o nich jsou, jak v pátek napsalo Právo, smyšlené. Škoda, byla by to příjemná změna. Tak zkusme jinou kuriozitu: komunistu podporujícího konzervativní ODS a obdivujícího Václava Klause. Leč ani Renata Kalenská ve čtvrtečních Lidovkách nechytila rozhovorem s expředsedou KSČM Jiřím Svobodou sólokapra. Protože toliko české reality neznalí Marťané nevědí o blízkosti komunistů a Klausovy národovecké pravice. V roce 2003 pomohla KSČM zvolit prezidenta, o pět let později sabotovala Klausova protikandidáta příklonem k euroskeptičce Bobošíkové. V modré politické kuchyni komunisté nepřekážejí. Běda jen, když se s nimi sociální demokraté usadí v lokále. Ale to už jsme zpátky na kolotoči a před očima se nám míhají stále stejné výjevy.

Literární noviny č. 50, rubrika Lidové Právo Dnes