Šílený politik pošle politickou objednávku (co jiného je Paroubkovo trestní oznámení?), šílený státní zástupce sklapne kufry, šílený soudce se pod to podepíše a policajti fízlují. Fízlují nejenom politiky z druhého břehu, ale také novináře. A aby tomu bylo správně rozuměno: policajti nefízlují novináře, kteří se dopustili nějakého trestného činu, fízlují novináře, kteří jen dělají svoji práci. Napíchnou jim telefony, nařídí prostorové odposlechy prostor veřejnoprávního Českého rozhlasu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. (Schválně tu hrůzu vypisuju v plném znění.) Orwelovština jak vyšitá.

Nenechme se zmást, totalita má nejrůznější podoby. V roce 2006 jen stěží bude mít tvář Husákova pendrekového socialismu normalizačních let, daleko spíše si navlékne kabát Paroubkova drobného ukusování občanských svobod. Nazývejme věci pravými jmény: napíchnuté telefony a prostorové odposlechy místností, ve kterých novináři pracují, jsou totalitní praktiky.

Šílený politik, šílený státní zástupce a šílený soudce si mohou vykládat, co chtějí, že je to prý podle zákona. Za Husáka také lidi mlátili podle zákona. Jestli je to podle zákona, pak je to tedy špatný zákon. A ze všeho nejvíc je to zneužitý zákon. Copak v demokratické zemi opravdu lze tolerovat, že novináři jsou fízlování za to, že dělají svoji práci?!

Necháme si to líbit? Nechají si to líbit kolegové fízlovaných novinářů? Nechají si to líbit redaktoři veřejnoprávního rozhlasu? Co na to Rada Českého rozhlasu? Co jejich kolegové z televize? A bude mlčet Syndikát novinářů? Jsem opravdu zvědavý, jak se novinářský stav tváří v tvář skandálnímu vpádu politické moci do hájemství svobodné žurnalistiky zachová. Mlčením?

Kdo jednou před zlem skloní hlavu, bude shrbený navždy!

30. 9. 2006, www.petrstepanek.cz

.