Reportéři MF Dnes se na internetu vydávali za jedenáctiletou dívku a usvědčili tak pedofila. Posloužili tím veřejnému zájmu? Nepochybně ano. Jednak dali policii do rukou důkazy, které umožní stíhat a možná i potrestat konkrétního pachatele. A zároveň rodiče nezletilých dětí upozornili na problém, o kterém se zatím mnoho nemluví. Zarážející je ovšem lehkovážnost, s jakou celou záležitost nejčtenější deník pojal.

Nikdo nepozná, že jsi pes

Základní novinářské pravidlo říká, že reportéři by neměli být nikdy strůjci událostí, o kterých referují. Tak to stojí v etických kodexech většiny médií. V případě internetových diskusních fór je ale pokušení toto pravidlo obejít velmi silné. Chaty lákají novináře po celém světě. Lze je totiž navštívit, aniž byste museli zvednout zadek ze židle. Přitom jsou doslova skladištěm příběhů a osudů a v některých případech (dětská pornografie) i podhoubím trestné činnosti.
Samozřejmě ale mají fóra také svá úskalí. Stále totiž platí třináct let starý kreslený vtip z časopisu New Yorker, na kterém sedí před počítačem dva psi a jeden říká druhému: "Na síti nikdo nepozná, že jseš pes." Pro novináře to znamená mít neustále na paměti, že věci se nemají na webu vždy tak, jak vypadají.

Návnada a úlovek

Získávání informací v internetových debatách proto vyžaduje zvláštní styl práce a také etiku. V Americe se o tomto tématu diskutuje už od druhé poloviny devadesátých let. Například mediální kritik J. D. Lasica tvrdí, že používání falešné identity je pro novináře v diskusních fórech až na výjimečné případy nepřípustné. Boj s dětskou pornografií nepochybně ve veřejném zájmu je. Neznamená to ovšem, že by se média měla stát samozvanými vykonavateli spravedlnosti.
Zdá se, že právě tak se ale MF Dnes zachovala. Z textu reportáže lze usoudit, že novináři deníku strávili na diskusním fóru pár hodin a "ulovený" údajný pedofil byl první, který se na jejich "návnadu" chytil. Nevíme, jestli by byl opravdu nebezpečný. Novináři citují jen vyjádření policistů, že se muž nejspíš dopustil trestného činu, a také psychologů, že je asi opravdu pedofilem a měl by se léčit. Přesto mužovu fotografii - v obličeji jen lehce rozostřenou, takže ho nejspíš většina známých pozná - otiskli bez váhání.
Srovnejme si to s přístupem Američanky Jennifer Eganové, která začala v roce 1999 sbírat materiál v diskusních fórech nezletilých homosexuálů a lesbiček. I ona vystupovala s pozměněnou identitou. Podrobně zmapovala, jak se vztahy v diskusních fórech vyvíjejí a jaká nebezpečí zde hrozí.
Většině zdrojů svých informací ale Eganová pravou identitu brzy odhalila. S mnohými se osobně setkala. Psaní a sbírání podkladů jí nakonec trvalo déle než rok. Zhruba třicetistránkový článek pak vyšel v magazínu New York Times v prosinci 2001.

Matthewsova těžká hodina

Na novináře však číhají i jiné než jen etické nástrahy. V roce 1996 například prohledala americká FBI byt rozhlasového reportéra Larryho Matthewse. Na harddisku jeho počítače našla fotografie nezletilých a záznamy konverzací z diskusních fór.
Matthews se hájil tím, že na toto téma připravoval několik reportáží. Ty byly ostatně také odvysílány. Přesto byl ale postaven před soud, protože v Americe je trestné už pouhé držení dětské pornografie. Přestože soudní lékař vyloučil, že by Matthews byl pedofilem, a přestože byl tedy jeho zájem výhradně novinářský, byl nakonec odsouzen k osmnácti měsícům vězení.
V roce 1998 vydal k jeho případu Nejvyšší soud poměrně známý verdikt, který praví, že novinář nemá právo porušovat zákony, a to ani v případě, že je veden veřejným zájmem. Trest zkrácený o dva měsíce si reportér nakonec skutečně odpykal. Byla to katastrofa pro jeho profesionální i osobní život.

Past rychlosti

Je dobře, že MF Dnes otevřela palčivé téma, o kterém se dosud moc nepsalo. Bylo by ale nešťastné, kdyby se právě tento rychlokvašný způsob referování o pedofilech stal v českých médiích normou. Rychlá mediální spravedlnost ještě žádný problém nikdy nevyřešila.

HN, 12.10.2006