4.12.2020 | Svátek má Barbora


MÉDIA: Na počátku bylo slovo

7.9.2010

V tomto případě blbé slovo. To slovo znělo „podnikatel“. Zahnízdilo se u nás a vstoupilo do úředních papírů v době, kdy si Klaus představoval privatizaci jako nenápadný návrat majetku státu do přátelských rukou druhořadých a třetiřadých normalizačních náměstků spřátelených s bankami a vládou, zkombinovanou s radami „radilů“, co venku přednášeli na okresní universitě v Dakotě, čímž byli „světoví“.

Takže, proti normálním ekonomikám, kde existují desetitisíce živnostníků a pár podnikatelů, se najednou v roce 1990 u nás vynořily „podnikatelky“- hajzlbáby, co si „zprivatizovaly“ místní veřejné záchodky - a na klempíře s jedním pomocníkem se najednou pohlíželo jako na kapitalistické „podnikatele“. Bylo to v době, kdy jeden skutečný a spěšný zahraniční podnikatel, původem Čech, pravil, že Klaus a jeho parta toho ví o skutečném podnikání tak málo, že by jim nesvěřil do provozování ani trafiku. No, přiznejme si, že od té doby se Klaus mnohému naučil. Na rozdíl třeba od “havlistů“.

Socialističtí novináři, plni vzpomínek na baladu „O milionáři, který ukradl slunce“ od soudruha Wolkera, doslova běsnili, když se na ulicích objevili včerejší veksláci, zelináři a v době normalizace Stranou bedlivě prokádrovaní referenti zahraničního obchodu v bílých ponožkách a fialových sakách. Ti šmejdi měli něco, co oni, geniální novináři, neměli. Na ramenou tihle hejsci nosili desetikilové „mobilní“ telefony a oslňovali hloupé holky za volanty ojetých šunek slavných značek. Dokonce se dalo poznat, kdo je z které sorty. Bývalí veksláci a pasáci bývalou Stranou a vládou „schválených„ štětek preferovali mercedesy. Asi v té kvalitě, co v nich dnes jezdí romští pouliční prodejci drog. BMW měli „ranaři “ prodávající rum bez papírů, bývalí „soudruzi referenti“ měli audiny a podobně.

Jim všem to náhlé bohatství silně záviděl celý národ. Tedy skoro celý. A hlavně všichni právě z leknutí vzniklí „demokratičtí“ novináři. Ty ojetý auta a ty „mobily“, ty jim draly nervy! A taky to hned mohli „ventilovat“. Nezapomenu na silný morální výlev známého „myslitele“, že jel v tramvaji a tam jeden takový zbohatlík mluvil do mobilu jen proto, aby sdělil manželce, co chce k obědu! „Když už mobily,“ zvýšeným hlasem požadoval z obrazovky morální gigant, „tak jedině pro vyřizování úředních rozhovorů!“ To by tak bylo, aby si nějaký podnikatel, co si za svoje peníze koupil mobil, „na náš účet“ telefonoval jen tak. Tak to ne, soudruzi... ééé... totiž občani, že.

Bandy grázlů v bílých ponožkách a fialových sakách se pochopitelně občas o lup nedohodly. A tak po sobě stříleli a případně se povraždili, na což naši závistivci vymysleli hezké mediální heslo o „vyřizování si účtů mezi podnikateli“.

Důležité bylo také to, že 99,99 % takzvaných ekonomických novinářů zpočátku nevědělo o skutečném podnikání a kapitalismu ani to, co věděl Klaus – pilný student makroekonomických teorií. Jim většinou stačila ta závist a poznatky z výjezdních školení SSM, studia na VUMLU, zkoušek z marxismu-leninismu a tzv. politické ekonomie. Což býval momentální výcuc z šílených marxistických teorií a posledního usnesení ÚV KSSS.

Teprve krach všech těch rychlopečných kapitalistů - bývalých náměstků soudruhů ředitelů - ale i úřednická praxe, že malíř pokojů skutečně není „podnikatel“ a není možno s ním takto „úředně„ jednat, vedly k vytvoření dalšího nového názvosloví. Opět šíleného postnormalizačního paskvilu. A tím jsou OSVČ.

Místo poctivých živnostníků, pro něž jsme měli jednoduché předpisy prověřené Rakousko-Uherskem a první republikou, jsme stvořili ekonomickou obludu: Osobu samostatně výdělečně činnou.

To je taková blbost, že ji jako název pokud možno nepoužívají ani naši - stále proti mrzkému kapitalismu naladění - novináři. Pro české novináře – tedy ne všechny, ale většinu - je majitel malého řeznictví, malíř pokojů i majoritní vlastník řady továren s 20 000 zaměstnanci prostě stále a jednoduše „podnikatel“. Nikakaja razlika ně nůžna!

Dodnes jsou dle novin čeští podnikatelé, ale i malíři pokojů lezoucí denně deset hodin po štaflích a instalatéři čistící záchody ucpané směsí toaletního papíru, vložek a lidských hoven, „tuneláři“ a banda zločinců.

Nějak si třeba ještě nevšimli, že většině lidí přinášejí práci a obživu právě ti malí soukromníci - tedy živnostníci. A taky že všechny ty proslavené „tunely“ jsou, milí čtenáři, naprosté prd třeba proti tomu, co bylo vyplaceno jakoby nezaměstnaným na politicky motivovaných sociálních dávkách. A že jen tunel, vytvořený našimi poslanci za ČSSD, US-DEU a KDU-ČSL pod vedením zeleného lobbistického mága Bursíka na fotovoltaice a větrnících, je sám větší než všechny tunely ostatní. A připočteme-li škody na nepostavených dálnicích a továrnách, je to násobně více než „tunely“ vykutané snaživými úředníky. Na návod úplatných politiků a bývalých socialistických normalizačních aparátčíků předstírajících, že jsou kapitalisté

Jeden by se tomu mohl divit. Přeci nemohou být ti novináři tak úplně blbí. No jistě, že nejsou. Vědí ale, na co lze čtenáře a diváky nachytat. Na závist, na pocit neúspěchu v životě, na všechny různé lidské negativní vlastnosti, které člověkem cloumají, když zjistí, že je někdo úspěšnější a bohatší než on.

Takovou přímo esenci uvedeného využívání závisti a pomluv „odporných“ podnikatelů přinesly LN dne 6. září v sloupku Bohatí nešetří (Rubrika: Peníze a byznys!!) od jistého Davida Tramby.

Pan Tramba je dle obrázku mladý intelektuál a jak se zdá i milovník všeho moderního. Nadšeně podle hesla, že čtenáře je nejlepší co nejvíce nasrat, napsal, jak se skoro všichni snaží ušetřit na cenách elektřiny. Ale ne všichni! Pozor! Takže neopomene sdělit čtenáři, že „když v typickém krajském anebo okresním městě řekne majiteli ochodu, že změnou dodavatele ušetří 50 000 Kč, živnostník se hned zajímá, jak to ušetřit“.

Tak nejdřív trochu počtů. Aby mohl někdo ušetřit za rok 50 000 Kč (pan novinář nějak zapomněl sdělit, že ušetřit za měsíc 50 000 Kč by mohla tak fabrika a ne živnostník) musel by platit za elektřinu při průměrné slevě 3% slevě ročně 1 milion 616 tisíc Kč. Pan novinář buď neumí počítat, nebo nemá nejmenší představy o „nákladovosti živností“, anebo prostě jen tak kecá.

O čemž svědčí na konci,článku evidentní pokus o pomluvu „Pražáků“. Jeho vysoce intelektuální sdělení říká, že „... v hlavím městě jeden pražský „podnikatel“ prý mu dokonce do očí řekl: Padesát tisíc? Tolik dám za jeden víkend s milenkou…“.

Jó, Praha! Tam žijí jenom lotři! Okrádající poctivý a chudý venkovský pracující lid. Jo, jo, tak už to bude. Zkurvený Pražáci! Milenky a miliony mají, ale my je odhalíme…

Začněme raději počítat nad ekonomickými výlevy autora. Budeme-li uvažovat, že nejde onen “podnikatel“ s milenkou každý víkend. To aby pro samé sexuální hrátky nezemřel dotyčný hnusák na fyzické vyčerpaní. Protože milenka, to není manželka, víme, mladý muži? To jsou jiné výdaje. I fyzicky. Takže při polovičce mileneckých víkendů z 52 týdnů by utratil dotyčný nemrava za 26 víkendů 1 milion 300 tisíc. Jen na své sexuální hrátky. Šťastný to muž.

Klasická ekonomika nám říká, že z průměrného zisku po zdanění zůstává firmě 3%. A z nich může, aby nezkrachoval, neboť musí do firmy zpětně investovat, pro sebe utratit tak pouhých 0,5% čistého zisku. Řehněme-li tedy, že dotyčný vášnivý nemrava utratí z použitelného osobního zisku, tedy z těch použitelných 0,5%, asi 20% na onu dámu či dámy (musí taky platit bydlení, auta, drahé koňaky, oblečení na míru, luxusní dovolené, taky něco jíst a koupat se a nechat se ostříhat a tak podobně), musí mít k dispozici asi…asi... No, je-li 1 milion 300 tisíc 20% z použitelného osobního zisku, má na ruku k dispozici ten pán ročně 6 milionů 500 tisíc. Tomu říkám vejvar! (Vynechme, že by z toho zaplatil po všech zdaněních ještě 15 % to je 975 000, skoro milion, jako osobní daň z příjmu. V představách většiny českých novinářů se žádné osobní daně ze zisku z podnikání neplatí, víme?!).

Počítejme však dál. Na těch 6,5 milionu pro něj by musela mít jeho firma obrat 1300 milionů, tedy 1 miliardu 300 milionů. Takových podnikatelů není ani v celé České republice příliš mnoho.

Novinářův informátor se tedy pohybuje ve vysokých kruzích! To jo.

Jenže představa, že se člověk, který řídí firmu s obratem 1,3 miliardy, se vybavuje o slevě na elektřinu s nějakým „manažerem obchodu“ – česky „cesťákem se slevami“ -, je i nad možnosti mojí představivosti. Na to má lidi.

Jo, a pokud si někdo myslí, že by takovéhleho chlápka, kdyby to kradl z vlastní firmy, nevyhmátl berňák, tak to těžko…. počkejte, takový Bursík by to možná zvládl, když bral za jednu ústní poradu bez faktury 1,5 milionu, že jo?!

Tak mám pocit, že pokud tomuhle, co napsal pan Tramba, sám věří, měl by si jít požádat o změnu jména. Které by jej lépe vystihovalo podle latinského přísloví „Nomen omen“. Aby jeho jméno pozměnili nahrazením „am“ za „ou“.

Ale pozor! Kdyby se to rozkeclo a kdyby každý český novinář, co píše tyhle ekonomické blbosti o zlotřilých podnikatelích, šel s ním, vznikla by na příslušném úřadu dlóóóóóóuhatánská fronta.

Zamysleme se nad tím spolu s Biblí: „Na počátku bylo slovo.“

A na konci jsou miliony blbostí, kterými nás naši masmediální hoši krmí. Myslíte, že někdy, jak praví Genesis, „bude světlo“?

P.S. Dnes už máme i skutečně kvalitní ekonomické komentátory. Raději je nebudu jmenovat, aby je soudruzi novináři nesežrali . Poznáte je podle toho, že jejich články nikdy nenajdete na titulních stranách a ty články nikdy nemají několikacentimetrové titulky.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.