Jiří Leschtina z báchorečného serveru Seznam zprávy, kde opravdu dovedou pobavit, se rozepsal na téma Co kdyby to byl zase Babiš a konstatoval, že demokracie měla kliku.Vezměme jeho úvahy pěkně po letech, přičemž páně Leschtinovy vlhké sny píšu kurzívou:

Jednou z obětí řádění nových vládců by byla veřejnoprávní televize. Její ředitel Petr Dvořák neměl daleko ke svému odvolání už v minulém období, kdy se poslanci ANO, SPD a KSČM chystali doplnit Radu ČT o pět zavilých kritiků ČT. To se ale nepodařilo, díky obstrukcím demokratické opozice na posledních schůzích před volbami.

K tomu: kterákoli Rada ČT, kdyby stála za něco, by ředitele Dvořáka odvolala už dávno. Ne snad za všemožné smlouvy s kamarády a kamarády kamarádů, což je možná úplná malina, ale každopádně za úroveň zpravodajství, za absolutně nevyvážené exhibice značek 168 hodin a Newsroom a konečně za skutečnost, že člověk s tak geneticky zakódovanou schopností nebýt objektivní jako Václav Moravec může kazit každé nedělní poledne lidem, kteří by si chtěli poslechnout pořádnou diskusi lidí různého myšlenkového založení. Už proto by tam měl být někdo jiný, kdo by byl schopen zvládnout tu smečku ve zpravodajství, která si s ředitelem vytírá zadnici. Možná by ale bylo dobré Radu ČT úplně zrušit.

Ale jinak nemám pochybnosti, že nynější 108sedadlová většina ve Sněmovně konečně dovolí do Rady ČT špičkové kandidáty, jejichž úkolem bude hladit po srsti soudruha ředitele. Až do úplného vyhlazení.

Ve svém druhém premiérském volebním období by Andrej Babiš neváhal s útokem na justici, kolem které dřív spíš jen mlsně kroužil.

K tomu: tato z prstu vycucaná a vztekem živená, ničím konkrétním nepodložená úvaha má takovou relevanci, jako když já nyní napíšu, že Helena Langšádlová s Janou Černochovou se chystají v čele českých pancéřových jednotek vtrhnout do Ruska na východě Ukrajiny a Markéta Pekar Adamová sama osobně v čele diverzní jednotky zahájí proces svržení režimu soudruha Lukašenka. Škoda, že nevychází Dikobraz. To by tam byl bývalý premiér vyobrazen jako vlk, z jehož tlamy odkapávají hnusné sliny.

Zvrhlý postup vymyslela Benešová, když chtěla dostat pod kontrolu komise vybírající funkcionáře státního zastupitelství. Ministerstvo v nich mělo mít většinu tří hlasů proti dvěma zástupcům veřejné žaloby. Zatímco nyní je tam poměr hlasů přesně opačný ve prospěch státního zastupitelství.

K tomu: obrácený poměr, jak jej zamýšlela Marie Benešová (pane Leschtino, ona má také křestní jméno), by nebyl nijak zvrhlý, ostatně systém zastupitelství je součástí exekutivy a takto změněný gard by neměl žádný epochální dopad a byl by jen technickou převahou. Možná ale je pan Jiří Leschtina absolutně spokojen s prací státních zastupitelství a zapomíná tak trochu na to, že realita je spíše opačná. Ty výsledky jsou nezřídka tristní a zapouzdření systému státních zástupců je všechno, jen ne žádoucí. Kapři si rybník obvykle nevypouštějí.

To všechno by umožnilo Babišovi infiltrovat do soudnictví a státního zastupitelství své lidi.

K tomu: možná to autor neví, ale o infiltraci lze mluvit jen při obsazování významných postů v systému soudů a státního zastupitelství, a jestli si myslí, že tato škatulata jsou nyní skvěle chráněna před ovlivňováním politiky a jejich pasáky, tak asi bydlí mimo tuto zem a nejspíš i mimo tuto planetu. Na to nepotřebuje žádný premiér měnit zákony upravující obsazování výběrových komisí. Svatá prostoto. Mně prozatím ke klidnému spánku stačí, že se díky přátelskému pohovoru Vita Rakušana ještě před tím, než byl jmenován ministrem vnitra, poroučí jedna taková bezvýznamná figura, jakou je policejní ředitel a že ministrem spravedlnosti je opravdová čistoskvoucí tabula rasa Pavel Blažek. Tleskám nové demokracii ve stoje, čeká nás jízda.

Jedním z důsledků téhle mizérie by bylo definitivní umrtvení beztak již chabého odhodlání státního zastupitelství pohnat Babiše před soud v kauze Čapího hnízda nebo v případu krácení daní při zadávání fiktivních reklam tamtéž.

K tomu: autor se dopustil logického lapsu; z pohledu těch, co chtějí krev Andreje Babiše za každou cenu, k nízkému odhodlání státního zastupitelství nemusel uskutečnit Andrej Babiš žádnou mizérii, vidíme tu šaškárnu v přímém přenosu už pěkných pár let, zvláště když do toho pro demokracii horující loutkovodiči vnesli jasno docela odpornou manipulací jeho zjevně v rozvrkočeném duševním stavu nacházejícího se syna Andreje. Takový skvělý důvěryhodný důkaz jistě konečně rozhýbe soukolí státního zastupitelství do nebývalých obrátek. Aby Andrej Babiš ve svém obytňáku raději rychle emigroval. Někdy to je ale tak, že kde není nabito, tam se špatně střílí, a z prdu bič uplést ještě nikdo nedokázal, leda snad Ivo Ištván. Ten se o to stále umanutě pokouší za každé vlády.

K dokreslení toho, jak by dopadlo právo a spravedlnost v zemi dál ovládané Babišem, zbývá připomenout, že ministrem vnitra se měl stát bývalý šéf protimafiánského útvaru a vůdce Přísahy Robert Šlachta. Muž, o němž dnes lidé, prchající z jeho rozpadající se strany připomínající spíš sektu, mluví jako o malém Napoleonovi s neukojitelnou ješitností.

K tomu: jestli myslí Jiří Leschtina toho Roberta Šlachtu, kterého uklidil Babiš nejprve na pofidérní pozici v systému celní správy, aby mu pak nedal na hraní pozici policejního ředitele, pak asi něco ošklivého hulil, když psal tuto divokou, ničím nepodloženou úvahu. Ale psychotropní účinky zjevně rychle při psaní ustupovaly, protože charakteristika Roberta Šlachty opravdu sedí. Plusový bod.

Jestli něco poničilo renomé Česka v EU, tak Babišovo fraškovité kličkování před striktními požadavky Bruselu, aby Česko přijalo účinné kontrolní mechanismy proti zneužívání evropských dotací... tomu by se ale dál bránil staronový premiér využívající svěřenecký fond jako maskovací síť pro své vlastnictví Agrofertu.

K tomu: tahle pravidla jsou takto nastavena nejméně od Paroubkovy vlády. Naše renomé v Bruselu nám, občanům ČR, může být u pihele, protože Evropský svaz socialistických republik je v procesu rozkladu či rozpadu, čehož si ještě Jiří Leschtina ve svém zápalu a nadšení z nové demokracie v Česku ještě nestihl všimnout. Ale budiž, Andrej Babiš měl kouli na noze jako hrom. My se ale těšíme na to, jak média budou dnes a denně pokládat otázky Marianu Jurečkovi, jak to má s dotacemi on, jak on i Vlastimil Válek převedli své firmy na manželky či jiné rodinné příslušníky a jestli náhodou tenhle převod nebude mít přec jen vliv na zákonnost čerpání. Čerpá kde kdo a čerpání je nynější nejmilejší zábavou všech, co jsou zrovna u moci. Já vím, já vím, že kombajnér Jurečka již není ministrem orby, ale práce, flákání a sociálního podbízení zejména nikdy nepracujícím, takže tam žádný konflikt zájmů nemůže nikdy být. Ale co kdyby přece jen. Téma pro 168 hodin a Newsroom, nepolevujte ve svatém nadšení.

Odcizování Česka Evropské unii by povzbudilo Kreml k novému posilování ruského vlivu u nás, nabouraného kauzou Vrbětice. Což bychom poznali mimo jiné z toho, že Hrad by začal tlačit na návrat Rosatomu do tendru na dostavbu JE v Dukovanech.

K tomu: nejspíš už na rozdíl ode mě má autor této hluboké úvahy v ruce usnesení o zahájení trestního stíhání těch dvou ruských pacholků, co to tady vyhodili do vzduchu, a mezinárodní zatykač. To ticho nám nesvědčí, opravdu ne. A pokud jde o Rosatom, možná si Jiří Leschtina nevšiml, že ten dlouhá léta, sankce nesankce, bez problémů dodává palivo a servis VVERek v obou JE, aniž bychom se museli v noci budit zbroceni potem, že jsme v hajzlu i s těmi Rusáky odpornými. Láska, nenávist a fanatismus - to jsou všechno duševní stavy, které zbavují člověka toho nejcennějšího: rozumu. Trpí tím pan Leschtina a hromada jiných, bohužel mnohem důležitějších osob.

Prvních náznaků odpovědi se dočkáme v podzimních obecních volbách. Z toho, jak dopadnou strany vládni koalice a opozičního hnutí ANO ve velkých městech, bude možno usuzovat, jak velká část společnosti si přeje návrat do babišovských dob.

K tomu: to je opravdu úvaha za všechny peníze. Dovolím si předpovědět tento výsledek: Když to za těch pár měsíců nová vláda nepodělá víc, než se sluší od jejího fantasticky vybroušeného týmu očekávat, tak v Praze, Plzni, Budějovicích, Hradci Králové, Pardubicích, Olomouci, Liberci, Brně a Zlíně hnutí ANO nezvítězí a když náhodou ano, tak se ostatní postarají, aby nevládlo. V Ústí nad Labem a v Ostravě vyhraje. Nevím, co pan Jiří Leschtina ve velkých městech jiného očekává, vždyť to dobře známe.

Ale na samotný závěr si dovolím zaradovat se udržitelně a bez uhlíkové stopy, že konečně už nebudeme v náručí Ruska a Číny, znovu se vrátíme do EU a do NATO, protože pod taktovkou Andreje Babiše jsme už už byli mimo a nyní můžeme konečně klidně spát. A hlavně doporučuji vyhovět přání Víta Rakušana, jež vyslovil v jednom svém jurodivém televizním plácání: Policie ČR už konečně potřebuje klid na práci a ne po médiích šířené fámy. Prostě vláda potřebuje mediální klid.

Už svítí nápis: Nerušit. Začínáme vládnout my. Tak prosím tiše, tichounce, demokracie má kliku.