Veřejnost má svaté právo na to, aby v nejhorším případě aspoň nekomerční media podávala věcně správné informace, když ani těm komerčním by se prohřešky proti tomuto požadavku neměly promíjet. Ve vztahu k justici se bohužel často setkáváme s diletantskou povrchností, která vede k vydávání matoucích zpráv.

Jedním z příkladů je způsob, jakým Česká televize a ČTK informovaly ve středu 2. listopadu o krocích ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila proti litoměřickým soudcům, podezřelým z přijímání úplatků. Rozbor obsahu vydaných zpráv svědčí o tom, že jejich autoři se ani neobtěžovali, aby si na internetových stránkách ministerstva pozorně přečetli úřední tiskovou zprávu a věnovali bedlivou pozornost každému uveřejněnému slovu dbajíce na to, že v justičních záležitostech může mít významové důsledky i umístění čárky nebo středníku.

Česká televize v poledních i odpoledních Událostech představila Jiřího Pospíšila jako čackého chlapce, který se zasadil o zjednání pořádku v justici tím, že rázně zatočil s litoměřickými soudci Josefem Knotkem a Ladislavem Jelínkem: odvolal je z funkcí a navíc se rozhodl, že na ně podá kárnou žalobu. Zpráva sice mohla příznivě zapůsobit na mínění veřejnosti o zdánlivé zdatnosti pana ministra, ale přísně vzato je vnitřně rozporná do té míry, že je zmatečná.

Pokud by ministr spravedlnosti skutečně soudce zbavil funkcí, nemohl by na ně podat kárnou žalobu, protože nástroj kárného stíhání lze využít pouze proti soudcům. Odvoláním z funkce nebo resignací uniká soudce pravomoci kárného soudu.

Zejména však ministr spravedlnosti nemá pravomoc odvolávat soudce a Jiří Pospíšil to anineudělal. Podezřelým soudcům pouze dočasně pozastavil výkon funkce, což znamená, že jim zůstalo zachováno postavení soudce, ale nesmí soudit a dostávajíjen část platu. K tomu ho zákon skutečně zmocňuje. Současně se prozíravě rozhodl využít své zákonné pravomoci v kárném řízení podáním kárné žaloby na ně pro případ, že by vyšetřování v rámci trestního řízení prokázalo, že se sice dopustili poklesku, ale ten nebyl tak závažný, aby bylo na místě podání obžaloby.

Pro mediální politiku ministra spravedlnosti je příznačné, že se nepostaral, aby jeho tiskový odbor uvedl na pravou míru zmatečnou zprávu svědčící jeho popularitě.

Rozdíly mezi skutečností a zveřejněnými zprávami jsou malicherné jen zdánlivě. Trestní řízení je přísně formalizované avýznam souvisejícího textu může změnit někdy jen umístění čárky nebo středníku, natož vynechání slova. Referování o věcech trestního řízení proto vyžaduje přesnost.

Instituce významu ČTK a České televize by se měly takovým projevům nekompetentnosti svých pracovníků vyhnout nejlépe tím, že se zbaví jejich nositelů.