„…Jedno pravidlo je však třeba ctít: vždy bychom měli vědět, kdo je kdo…“. Touto větou končí úvaha Miloše Čermáka v Hospodářských novinách o článcích komentátorů a analytiků, kteří mají mimo deklarovaných oficiálních profesních funkcí, které připojují k podpisům pod své texty ve sdělovacích prostředcích, často i velmi úzké vztahy buď k jednotlivým politikům, nebo přímo k politickým stranám. Těmi se ovšem už tak moc nechlubí. Čermák téma pojal zeširoka a zmínil v souvislosti s jistým křížením zájmů poradce, analytiky a politology napříč naším politickým spektrem.

Bohužel má to jeho mediálně-politické moralizování jednu drobnou vadu. Sám autor společně se svým společníkem Milanem Šímou měli přes CENTRUM PRO MÉDIA uzavřenu smlouvu s Úřadem vlády na propagaci Evropské unie v pořadu Bez obalu, uváděném v České televizi:

„…Autoři Bez obalu uzavřeli smlouvu s Úřadem vlády, podle níž měli do svého pořadu zařazovat příspěvky na propagaci Evropské unie. A to samozřejmě za finanční odměnu. Podle ČT si tak vlastně nechali za program zaplatit dvakrát: jednou od televize, podruhé od vlády. ´Byla to od něj (Šímy) sprosťárna. On vlastně prodal vysílací čas televize Úřadu vlády. Když jsme na to přišli, ihned jsme to Šímovi vytkli. Měl jsem možná už tehdy postupovat razantně,´ řekl šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal…“

A že smlouvu plnili přesně dle zadání dokázal například manipulativní díl Bez obalu věnovaný skandálnímu vystoupení europoslanců Alejo Vidal-Quadras Rocy a Jo Leinena, kteří na loňské oficiálně svolané tiskové konferenci napadli bezprecedentním způsobem prezidenta Václava Klause a obvinili ho ze lhaní.

Ano, s větou „…vždy bychom měli vědět, kdo je kdo…“ nelze než souhlasit. I když u některých profláklých publicistů je úplně šumafuk, jak se podepisují, ať už šéfují americkým univerzitám v Praze, dělají redaktory v Reflexu nebo provozují talk show v té TV, která jim momentálně zaplatí největší balík. Podle textů čtenář většinou zcela bez problémů pozná, čí dres mají zrovna navlečený.

www.angle.cz