Ve filmu britského režiséra Martina Durkina Velký podvod s globálním oteplováním zazněla jedna zásadní myšlenka. Teorie o údajném globálním oteplování je nové náboženství a kdo o ní pochybuje, je označen za kacíře. Kdo se neveze s hlavním oblíbeným proudem a odváží se popřít základní postuláty této teorie, bude hned srovnán s popíračem holocaustu. A jeden ze zpovídaných v tomto filmu rovnou řekne, že tak budou označeni i sami autoři dokumentu a vůbec všichni, kdo v něm promluvili.

Měl pravdu. Tuny papíru od bulvárních novin po politické dokumenty byly popsány jedním jediným pohledem na vývoj klimatu a na opatření, která by prý měl člověk v této souvislosti přijmout. Kilometry filmů a zvukových záznamů, tisíce hodin televizního zpravodajství znějí stejným hlasem. A do toho se odváží jeden dokumentarista ozvat se se svými pochybnostmi. Dočká se věcné kritiky? Dočká se polemiky, dočká se oponujících argumentů? Nic takového. Dočká se umlčování, osobních útoků a zesměšňování.

Přesně takto lacině pojal svůj postoj Jan Jandourek v MfD (Upřímný strach o pana prezidenta v době oteplení, 29. 6.). Film zcela určitě neviděl, ostatně proč taky. Stačí mu napsat, že autor měl v mládí „vazby“ na marxistický časopis, že před lety natočil pořad o prsních implantátech a že se někteří jím zpovídaní vědci po uvedení filmu zalekli svých vlastních slov a chtěli je vzít zpět. To Jandourkovi stačí k tomu, aby celý hodinový dokument plný zásadních otazníků spláchl jediným pohrdavým odsudkem, do něhož stihl přimíchat i prezidenta Klause, který si dovolil tento film uvést. „Bojme se, bojme o pana prezidenta… Nepouští se prezident na křehký led?“ táže se dramaticky Jandourek. Podvádí při tom vlastní čtenáře, protože o obsahu filmu jim neřekl ani slovo.

Je to pro naši společenskou debatu charakteristické. Když byl uveden propagandistický Goreův film na toto téma, byl vítán s jásotem, byl doporučován do škol nebo byl alespoň neutrálně prezentován. Durkinův film byl už o počátku našimi novináři inzerován jako „diskutabilní“, „kontroverzní“, „sporný“, k informaci o jeho uvedení byly hned pro jistotu dopředu připojeny odsudky našich zelených radikálů. Něco v české společenské debatě není v pořádku.

Zbabělost novinářů, kteří si tak snadno plivnou proti zatím menšinovému a potlačovanému názoru, je ale už nápadná až legrační. Kdo z nich první zastaví a nahlas řekne: Nechte už toho blbnutí? Jandourek to asi nebude.