Je první máj a podle romantiků by měl být také lásky čas. Nám však dlouho lili do hlavy, že je to čas demonstrací, a změna nezměna režimu, nějak záhadně to přeskákalo i do myšlení našich dětí a možná už i našich vnoučat. Možná si myslí, že demonstrovat je zábavné, ale já o tom vím své.

Vracím se z letiště, kam jsem právě dopravil část příbuzenstva, a poslouchám Radiožurnál. Ne, že bych tu stanici nějak zvlášť miloval, ale má nejlepší zpravodajství o dopravních zácpách. Tím pádem jsem neunikl ani jejich zprávám, takže jsem se dozvěděl, že kromě komunistů dnes v Praze také demonstrovali zastánci multikulturalizace naší země. Dál už podle nich asi nedemonstroval nikdo. Nějak se mi to nezdálo, tak jsem si hned po příjezdu domů zapnul zprávy na FTV Prima. No jistě, obraz pražského 1. máje byl rázem trochu jiný.

Začali rovnou demonstrací proti islamizaci Evropy, i když nebyla tak masová, jako ta v březnu. Pak probleskl pohled na několik desítek zastánců multikulturalizace, která byla neprodyšně obklíčena těžkooděnci a policejními mikrobusy. Podivné, veřejná demonstrace, ke které nikdo nesmí? Proč? Aby ti hoši nedostali od lidí rovnou přes hubu? Pak prohlásili, že k incidentům nedošlo a ukázali, jak policisté domlouvají jednomu rozzuřenému dědečkovi. Začalo to být opravdu zábavné. Za vteřinu zábava Jako když utne, zkratka o německých antiislámských demonstracích byla se záběry z Prahy v ostrém kontrastu. Už dávno víme, že německá policie (zřejmě na příkaz své vlády) chrání spíš muslimské vetřelce a na své občany je nepřiměřeně tvrdá. Také byla. Uvedli, že na jedné z demonstrací bylo 400 (!) zatčených. Kolik tam muselo být demonstrantů? A kolik policistů?

K mému překvapení následoval ještě segment o vystoupení exprezidenta Václava Klause na fóru protiislámské Alternativy pro Německo ve Stuttgartu. Tak se má dělat objektivní zpravodajství, bez ustupování bruselským politickým tlakům. Stanice Prima se mi začíná líbit. Vzpomněl jsem si na jejich nedávný boj o právo přinést pravdivou informaci v případě podezřelého dovozu syrských křesťanů organizací „Generace 21“. Dal jsem si všechno znovu do správných souvislostí a vyvodil závěr. Sbohem veřejnoprávně proslunění poskokové, sbohem opatrníci na Nově. Ať žije svoboda nezkreslených informací.

Z čiré setrvačnosti jsem se pak ještě chvíli díval na veřejnoprávní masáž veřejného mínění na ČT24. Už jsem si odvykl rozčilovat se. Jen jsem si uvědomil, že nám přibyla zbrusu nová nálepka – populismus. Ne, že by byla úplně nová, ale slyšet ji v průměru dvacetkrát denně, to je jistá novinka. Co je to populismus? Myslel jsem si, že to znamená vyjadřovat nebo hájit názory většiny populace. Oni však tvrdí něco jiného a podsouvají tomu nádech podvodného jednání za účelem dosažení určitého politického cíle. Co však uděláme, jsou-li názory většiny populace správné a většině národa prospěšné? Co když je politický cíl, kterého má být dosaženo, z hlediska národa naprosto v pořádku? Potom se ta nálepka stává špinavou politickou zbraní a měli bychom si dát pozor právě na ty, kteří ji používají tak často.

Tohle ovšem oni vědí. Když např. Tomio Okamura vysloví nesouhlas s přerozdělováním muslimských imigrantů podle Bruselem nadiktovaných povinných kvót, je okamžitě nazván populistou. Když řekne totéž, ale opatrněji a veskrze diplomaticky, premiér Sobotka, pak pouze ustoupil převládajícímu veřejnému mínění občanů. Zajímavé, že ano?

Neústupně proto trvejme na objektivitě zpravodajství jak ve veřejnoprávní televizi, tak ve veřejnoprávním rozhlasu. Máme na to z ústavy a ze zákona nezadatelné právo.