Narodil se počátkem minulého století na Moravě, studoval malířství u vyhlášených mistrů, za války byl mučen gestapem a po ní ignorován komunisty. Několik desítek let žil a nakonec zemřel v psychiatrické léčebně. Takový byl pohnutý osud malíře, jehož obrazy se dnes prodávají na aukcích či v soukromých galeriích za desítky až stovky tisíc korun.

Skandál, nad jaký není

Je konec listopadu 2006 a moderátorka regionálního zpravodajství veřejnoprávní České televize uvádí reportáž o jedné olomoucké výstavě. "O původu a místě narození, stejně jako o životní pouti malíře Bohumila Samuela Kečíře nemají ani renomovaní historici umění zcela jasno," říká redaktorka Eva Danhoferová. A dodává: "Vědí však, čím se zapsal do historie českého výtvarného umění."

Střih, je polovina dubna 2007. Moderátor pořadu Na vlastní oči vysílaného komerční televizí Nova uvádí reportáž o malíři Bohumilu Samueli Kečířovi. Redaktorka Marcela Sobotková shrnuje životopisné údaje o zmíněném malíři. A pak říká: "Celá legenda má ale drobný háček. Malíř jménem Bohumil Samuel Kečíř pravděpodobně nikdy neexistoval."

Právě se zrodil asi jeden z největších skandálů českého výtvarného umění poslední doby. Pro někoho sprostý podvod, pro jiného geniální mystifikace. Možná také trestný čin. Reportáž pátrající po životě prodávaného, ale neexistujícího malíře je profesionální prací.

Nikde ani stopa

Kdosi vymyslí jímavý a nelehký životní osud umělce. Najme průměrného malíře, který s podpisem tohoto umělce začne chrlit obrazy. Přesvědčí o autenticitě pár sběratelů, několik galeristů a dokonce jednoho renomovaného soudního znalce. Podpořeny dobrým marketingem, obrazy se začnou prodávat. Nejen v Česku, ale i v cizině.

Existuje možnost, že malíř jménem Kečíř opravdu existoval. Ale reportérce Novy se tuto nepatrně pravděpodobnou alternativu podařilo prakticky zcela vyloučit.

Zjistila, že pacient tohoto jména nejenže nestrávil desítky let v brněnské psychiatrické léčebně, ale nikdy se tam neléčil. Že se za něj v jednom brněnském kostele nikdy nekonala zádušní mše a že je tedy parte zveřejněné v malířově monografii falešné. A především, že v evidenci obyvatel v České republice a v bývalém Československu nikdy nefigurovalo jméno Kečíř. Člověk tohoto příjmení neexistoval.

Zato existuje jedna zajímavá shoda okolností: jeden z galeristů prodávajících Kečířovy obrazy se jmenuje Bohumil Vavříček. Vemte posledních pět písmen jeho jména a napište je obráceně. Vyjde vám Kečíř. Podle některých zdrojů je tento starožitník klíčem k hlavolamu, kdo obrazy skutečně kreslí.

Nechme stranou, co tahle kauza způsobí ve výtvarném světě. Jak změní hodnotu Kečířových obrazů a čím přispěje například k debatě o tom, jak se určuje hodnota moderního umění. Ukazuje se, že výtvarné umění prodává mnohem víc příběh než jakási objektivní kvalita. To není moc lichotivé. Ale nelichotivou vizitku vystavuje tenhle skandál také médiím.

Lajdácké noviny

Za poslední roky vyšly v českých novinách o Kečířovi desítky článků. Když je čteme zpětně, vidíme všechny neduhy neprofesionální a lajdácké žurnalistiky.

V článcích se opakují stále stejné formulace a popisy (zjevně opsané z katalogů), autoři se opírají o názory "kunsthistoriků", případně "renomovaných odborníků", nikdy však žádné konkrétní nejmenují. A informace získané od sběratelů či galeristů si vůbec neověřují. Kdyby se o to aspoň pokusili, mohli mít sólokapra už dávno.

Minimálně dvakrát loni o Kečířovi vydala zprávu ČTK. Titulky článků dnes působí jako groteska. "Výstava připomíná tajemného malíře" (MF Dnes), "Výstava záhadného malíře" (Blesk), "Malíř zůstal záhadným" (Lidové noviny), případně: "Muzeum hostí díla umělce, který byl už téměř zapomenut" (Právo, březen 2005).

Pozoruhodné přitom je, že pochyby o Kečířovi panují mezi částí sběratelů a kunsthistoriků už delší dobu. A nejen to: dokonce byly publikovány! V lednu 2006 napsala novinářka Tereza Brdečková do časopisu Respekt: "Vypadá to, že umučený Bohumil Samuel Kečíř je Járou Cimrmanem českého malířství."

Jako by nebyl internet

Stačilo, kdyby kterýkoliv z autorů či editorů zadal jméno Kečíř do příslušné databáze nebo aspoň do internetového Googlu. Ale nikdo to neudělal. A zrovna tak to neudělal nikdo ze sběratelů, kteří dnes mají v Kečířových obrazech stovky tisíc korun. I když možná už jen pár drobných.

Média odehrála v téhle pozoruhodné české cimrmaniádě roli ochotných a také poněkud hloupých kulis. Hrála ji dobře.

HN, 19.4.2007

Autor je novinář