Když jsem předloni rušil 23 roků trvající předplatné Lidových novin, měl jsem z toho trochu špatný pocit. Přece jenom šlo o noviny, které s občasnými výchylkami podle aktuální politické situace přinášely poměrně objektivní texty a četl jsem je denně. Po ovládnutí tohoto periodika oligarchou Babišem jsem si ponechal donášku pouze sobotního vydání s tím, že – po odhození politické a ekonomické přebálky - mi zůstanou zajímavé a čtivé přílohy.

V sobotu 4. prosince jsem tedy se po dobrém obědě usadil do křesla s přílohou Orientace, kde mě na první pohled zaujal článek na titulní straně, pokračující i na celé následující stránce. Jeho nadpis zněl „Temná je duše Járy Cimrmana“ a podtitul „Pod takzvaným laskavým humorem populárního divadla se skrývají témata temná tak, jak jen lidská duše může být“.

S pobaveným úsměvem, domnívaje se, že půjde o satirický, rádoby odborný psychologický rozbor komplikované povahy fiktivní postavy českého génia, začal jsem číst.

Už po přečtení prvních řádků mně však začal úsměv mrznout na rtech. Má-li být tento text ironickou nadsázkou, pak jsem asi ztratil schopnost normálního uvažování! Jak jsem se dále prokousával dlouhým článkem, zmocňoval se mě stále silnější pocit, že jsem se nějakým podivným hnutím časoprostoru ocitl v době nejhlubší normalizace a čtu Rudé právo, kde soudruh Kojzar sžíravě komentuje pokleslou úroveń humoru rádobyumělců, kteří pod vlivem západních vzorů podkopávají budovatelské úsilí pracujícího lidu!

Jak jinak si vysvětlit autorova slova: „Jistěže psát humor znamená chtít pobavit, potěšit, příjemně naladit a možná i polaskat. Ale psát pro lidi, to rovněž – u kvalitních tvůrců - znamená touhu něco publiku předat.... Pokud projdeme obsah patnácti her Divadla Járy Cimrmana pozorně, nalezneme, že ty příběhy jsou prodchnuty morbidními motivy, zalidněné postavami s asociálním až schizoidním jednáním a v každé hře se objevuje sexuální motiv, často obsažený v netradičních praktikách či deviantních sklonech.“

V pokračování svého textu autor aplikuje tyto své skutečně schizoidní teze na děj jednotlivých her Divadla Járy Cimrmana. Detaily nechť si laskavý čtenář najde přímo v dotyčném článku, ty hromady zvratků nemám sílu komentovat. Musím však zmínit obzvlášť „výživné“ obvinění autorů a duchovních otců Járy Cimrmana z fascinace kanibalismem a z „hypertrofovaného důrazu na češství, přecházejícího v silné národovectví až nacionalismus.“

V úvodu svého textu autor Josef Káninský (údajně novinář) cituje a kriticky komentuje úryvek ze hry Vyšetřování ztráty třídní knihy: „Toto jsou rozumní chlapci? Vždyť je to tady jeden vedle druhého samý debil nebo blbeček...“

Jsem si jist, že pan Káninský byl jejich spolužákem.