MÉDIA: Jourová byla třískou, když Kroupa kácel les
Vrána vráně oči nevyklove, říká staré přísloví, a 13. komnata Věry Jourové (ČT1, 5. 10. 2012), pod kterou je podepsána novinářka Jana Ciglerová, to znovu potvrzuje. Ten samotný příběh křivého obvinění, vazebního věznění a politické, mediální a společenské dehonestace Věry Jourové je strašný. Ještě strašnější je ovšem další kontext, který divákovi Jana Ciglerová zamlčela. To nejdůležitější totiž zůstalo nevysloveno. Proč? Protože vrána vráně oči nevyklove.
Co bylo ve skutečnosti spouštěcím mechanismem životní tragedie Věry Jourové? Jak to bylo na začátku? Věra Jourová byla třískou, když novinář Janek Kroupa v nováckém magazínu Na vlastní oči kácel les. Byl to Kroupa, kdo do světa vypustil budišovskou kauzu a právě v jeho reportáži byla Jourová prvotně očerněna. Teprve později vyšlo najevo, že Kroupa všechno pomotal a hlavním gaunerem v celé kauze byl právě architekt Marek Řičář, kterého ovšem Kroupa prezentoval jako hlavního svědka a hrdinu. Ve skutečnosti byl Řičář vykutálený podvodník, který si z popleteného, leč o to více ambiciozního Kroupy udělal užitečného idiota a vodil si ho jako marionetu.
Aktuálně je ještě třeba dodat, že objektem zájmu šíleného "investigativce" Kroupy v obnoveném magazínu Na vlastní oči je tentokrát brněnský senátor Richard Svoboda, z kterého Kroupa neváhá vyrobit žháře, který nepohodlným svědkům zapaluje auta. Ptám se, kdy už na toho samožerného nebezpečného blázna někdo hodí síť? Kolik zničených kariér a životů bude ještě třeba?
Věra Jourová ve 13. komnatě vypráví, jak se z ní stala TA Jourová. Důvěrně to znám. Je k tomu ale třeba dopovídat další kontexty českého novinářského hnojníku. Sama Ciglerová totiž patří do "nejpracovitější" novinářské úderky, jež na přelomu devadesátých a nultých let vytvářela potřebnou společenskou atmosféru, bez které by si americký miliardář Ronald Lauder jen těžko mohl svoji vlastní hloupost a nešikovnost nechat zaplatit od českých daňových poplatníků. Šlo tehdy o televizi Nova a nějakých 10 až 11 miliard korun. Bylo jen třeba prohrát neprohratelnou arbitráž, zamlčet skutečné viníky a veřejnosti předhodit obětního beránka. Také ze mne se tenkrát – i přičiněním Ciglerové – stal TEN Štěpánek. Na rozdíl od Věry Jourové, já už to mám od soudů a definitivně i od předsedy vlády potvrzené černé na bílém, že jsem nic neprovedl a z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jsem vlastně nikdy nebyl odvolán. Problém je jediný. Koho to ještě po deseti letech zajímá? TEN Štěpánek ovšem už budu nadosmrti.
Další kouzelný kontext se Ciglerové povedl angažováním Jana Urbana. Urban je totiž pro změnu placeným podporovatelem povedeného obchodníka s krví Josefa Šťávy. Toho Štávy, který by nás daňové poplatníky rád pumpnul ještě o víc, než je nějakých Lauderových 10 miliard. Souhlasím ovšem s Urbanem, když říká, že se dosud nenašel jediný politik, jenž by se Věře Jourové oficiálně omluvil. Jen dodávám: A kdy se jí omluví novináři, na prvním místě Kroupa a televize Nova?
Že existují jen dvě odvětví, jež jsou ještě horší než politika, totiž justice a média, jsem dřív říkával jako bonmot. Dnes už to říkám smrtelně vážně. Hnojník, do kterého přivedli českou žurnalistiku zdejší "elitní" novináři, je nadstandardně smrdutý. U politiků vždy existuje možnost, že dříve či později budou "odvoleni", recidivisté z řad novinářů jsou ovšem nezničitelní.
