Ve Washingtonu se říká: Chcete-li přítele, kupte si psa. A dvojnásob to platí o vztazích mezi novináři a lidmi z politiky. V Česku by si tohle rčení měly zapamatovat obě strany. Nejsme sice už mediálně banánovou zemí, kde si novináři s politiky tykají a chodí spolu na pivo. Neznamená to však, že by u nás vztahy na hraniční čáře mezi médii a politikou byly standardní.

Nakoukání do naší kultůry
Politici vyslali do boje s médii předvoj tvořený mluvčími a poradci. Vznikla tak jakási "nárazníková zóna", která je územím zvláštních vztahů a konspiračních schůzek.
Zde se pravděpodobně rodí většina afér a skandálů, které pak žijí svým vlastním životem. O kšeftících, úmluvách či podrazech, které jim pomohly na svět, se většinou nedozvíme nic. V tom je klad "kauzy Dalík": že nám do tohoto ponurého mediálně-politického polosvěta umožnila nahlédnout. Dokážeme si teď představit, jakým jazykem se tam mluví a na jaké úrovni celkově konverzace probíhá.

Hloupý, kdo uvěří
Předmětem mnoha debat je teď otázka, zda byla porušena novinářská etika, když si redaktor Mladé fronty Dnes Jaroslav Kmenta rozhovor s premiérovým poradcem Markem Dalíkem tajně nahrál a záznam pak zveřejnil.
Obecně vzato byla. Tajné natáčení je extrémním a rozporuplným postupem. V médiích dbajících své pověsti musí pro jeho použití reportéři dopředu získat souhlas šéfů. Ještě přísnější kritéria jsou pak uplatňována v diskusi o tom, zda takto získané informace zveřejnit. Obecně se má zato, že je to přípustné jen v případě silného veřejného zájmu.
Shrňme si proto aktuální případ. Novinář se sešel s poradcem premiéra, protože si chtěl ověřit, zda ODS vyjednává s ČSSD. Poradce během rozhovoru prozradil, že jednání s ČSSD vede ODS jen naoko. Nešetřil přitom vulgárními výrazy, a když redaktor vše zveřejnil, poradce to popřel. Zachoval se tedy jako nadutý hlupák: nejprve ochotně popisoval rozporuplné zákulisní praktiky a pak lhal. Jde o člověka, kterého premiér označuje za jednoho ze svých nejbližších lidí, s kterým on sám "stojí a padá". Najde se někdo, kdo by tvrdil, že zveřejnění těchto informací není ve veřejném zájmu?
Marek Dalík mluví o lidském zklamání a absolutním podrazu, premiér Topolánek o neetickém chování novináře. Komentátor Erik Tabery na internetových stránkách Respektu zase píše o tom, že redaktor Kmenta porušil zavedená pravidla "praxe, která funguje všude na světě". Totiž že novináři a političtí lobbisté se scházejí k nezávaznému tlachání, z kterého sem tam něco vzejde.
Potíž je v tom, že žádná zavedená pravidla neexistují. Pro každý konkrétní vztah novináře a jeho zdroje platí jiná. Ano, existují sice obecné zásady, které říkají, že zdroj může požádat novináře, aby jej necitoval. Jenže realita je jiná. A zkušení političtí lobbisté to vědí: mluví-li kdokoli s novinářem, musí počítat s tím, že novinář žádná pravidla dodržovat nebude.
Ať už proto, že je nemorální mizera, pro kterého je dobrý článek důležitější než slušnost, anebo proto, že se dozví informace, které jsou tak důležité (a jsme znovu u "veřejného zájmu"), že je zkrátka nelze nepoužít.

Nemohli jsme mlčet
Marek Dalík to samozřejmě ví. On sám se ostatně stal slavným díky tomu, že Mladá fronta Dnes před dvěma roky porušila slovo dané poslanci Kořistkovi - jde o skandál údajného nabízení úplatku, kterým tento unionistický poslanec předloni zpestřil horké politické léto a který tehdy neznámého mediálního poradce Marka Dalíka dovedl až do cely předběžného zadržení.
I tehdy deník výroky poslance Kořistky otiskl, přestože mu předtím slíbil anonymitu. Tehdejší zástupce šéfredaktora a dnešní šéfredaktor Robert Čásenský k tomu řekl: "Ano, slíbili jsme panu Kořistkovi anonymitu, ale to jsme netušili, že nám řekne o nabídce úplatku, to jsme zamlčet nemohli."

Toto je veřejný zájem
Poradce Dalík je buď nepoučitelný, anebo podlehl atmosféře, která ve vztazích mezi novináři a lidmi od politiky panuje. Je to atmosféra až nechutné familiárnosti. Lidé nosící tašky politikům se k novinářům chovají jako ke kumpánům v hospodě. A zdaleka to není jen problém Marka Dalíka.
Abychom to shrnuli: je dobře, že Mladá fronta Dnes celou věc zveřejnila. Je ve veřejném zájmu vědět, že poradcem premiéra je divný člověk, který se živí činností, které zřejmě moc nerozumí.

HN, 30.11.2006

Autor je novinář