Streamovací gigant Netflix uvedl před časem dokument o legendárním závodníkovi Formule 1 Michaelu Schumacherovi, ve kterém jeho rodina vůbec poprvé (oficiálně) promluvila o tom, jak na tom šampion skutečně je, a prolomila tak osmiletou hradbu mlčení. Fanoušci se najednou zhrozili a cítí se hořce podvedeni, neboť jejich nejčernější obavy došly naplnění!

Jakpak je to všechno vůbec možné? Tak děsivé a tolik nečekané!

Sdělovací prostředky čelí pomyslné všelidové žalobě, že se od roku 2013 snad až příliš nepřiměřeně obohatily na úkor naivních čtenářů, diváků a posluchačů.

Vždyť světová média (a to v podstatě všechna bez rozdílu v zaměření či v úrovni „bulvarizace“) nejméně každé 2-3 měsíce po dobu oněch 8 let zásobovala své početné obecenstvo méně či více zaručenými zprávami o tom, kdy Schumacher vyskočí z nemocničního lůžka rovnou do kokpitu F1!

Některé marginality ovšem novináři s taktem sobě vlastním akceptantům těchto informací zamlčeli.

Jak se totiž zdá, německý automobilový závodník, sedminásobný mistr světa formule 1 a statisticky nejúspěšnější závodník v historii tohoto sportu Michael Schumacher žije po celou tu dobu, co se v imaginárních článcích vydává na cestu ke svým fanouškům v blýskajícím se červeném Ferrari, pouze ve vegetativním stavu, což znamená, že sice dýchá a jeho srdce pracuje, on sám, Michael Schumacher - člověk, není však mocen ani pohybu, ani komunikace.

Těžko se přitom rozhodnout, koho vlastně více litovat. Zda ubohého pisálka, kterého jeho zaměstnavatel denně nutí cucat si z prstu další a další podobné kvazinovinky, nebo onoho ubohého spotřebitele s duší naivního dítěte, jenž lačně hltá vše, co mu jeho oblíbené periodikum předkládá po co možná největších doušcích, aniž by snad byť jen na okamžik zapochyboval.

Politovat lze obě strany, potrestat nikoho. Škoda. Onen hltající důvěřivec by si trest zcela po právu zasloužil. Protože neumět v časech hekatomb trilionů informačních toků rozpoznat, že si ze mě někdo, ať už je to můj holič, manželka nebo onen zhůvěřilý novinář, po dobu plných 8 let v podstatě jenom utahuje a podvádí mě (leckdy i s někým jiným), považuji za nanejvýš trestuhodné a alarmující zároveň.

Pravdou ovšem je, že kde není nabídka, není ani poptávka.

Nemálo z nás tedy takováto hra vlastně docela baví a chce ze sebe nechat trvale dělat idiota, protože jako idiot si při četbě takových článků údajně výborně odpočine. Tuto informaci mám přímo od idiota.

Proti gustu žádný dišputát. Někteří budou nepochybně konzumovat články o Michaelu Schumacherovi dalších 8 let i déle. Co kdyby?

Ostatně dodnes se každý rok scházejí například fanoušci Elvise Presleyho s více či méně utajovanou nadějí, že tentokrát Elvis konečně dorazí.

Když už kvůli nikomu, tak kvůli médiím určitě.