Radek John, předseda strany VV a ministr vnitra, je člověkem, který mi nijak zvláště neimponuje. Nicméně jako novinář a dlouholetý tvůrce pořadu Na vlastní oči odvedl jistě velmi pozoruhodnou práci pro svého zaměstnavatele. Krátce po volbách stanul dokonce v čele žebříčku nejpopulárnějších politiků Česka. Podobně jako Topolánek či Paroubek doplatil John na velký zájem bulváru rozpadem svého manželství. V současnosti vrcholí v českém tisku výrazná kampaň zaměřená proti jeho osobě i proti jeho záměrům na MV. Namátkou vybírám například z LN článek Ministr vnitra John a šéf VV se potácí od skandálu ke skandálu.

Podobně jako v případě skandálu kolem údajného úplatku bývalého předsedy KDU-ČSL Čunka se nyní vytváří mediální obraz Johna jako obyčejného hlupáka, který dokonce bourá v autě s majáčkem, chová se jako „reportér“ a ne jako ministr atd. atd. Jeho nápady na omezení korupce ve státní správě jsou v nejlepším případě „nedotažené“, většinou ale zcela „hloupé“. Mediální útoky na VV, nejdříve více směrované na Víta Bártu, jsou dnes zaměřeny na Johna z několika důvodů. Především mají za cíl snížit co nejvíce prestiž české vlády. Ta po rozhodnutí snížit objem prostředků na mzdy ve státní správě v příštím roce o 10% čelí masívní kritice odborů zaměstnanců státní správy. Média se v této souvislosti dala zcela k dispozici šíření názorů potrefených policistů, kteří vlastně téměř umírají bídou. Navíc ministr John poskytuje médiím lacinou munici, pokud používá slovník patřící spíše do slangu, když hovoří o „vymazlené“ policii apod. Útoky proti VV jsou vedeny záměrně i proto, že tato spolu s TOP 09 nejmladší strana nemá ještě příliš vyhraněný voličský elektorát, a lze tedy účelovou politickou propagandou snáze ovlivnit nepevné voliče k odklonu. TOP 09 a ODS nejsou k tomuto účelu vhodnými objekty, protože voliči ODS po mnohaměsíční masáži Topolánkovými skutečnými či smyšlenými průšvihy přešli téměř z poloviny k TOP 09. Rozvrat jejich voličského jádra je proto obtížnější než u VV.

Český politický bulvár má velmi pozoruhodný čich na aféry. Nestydí se využívat zcela neetické metody a v zájmu vydavatelů a nákladu je ochoten a schopen úplně všeho. Existuje-li vůbec nějaká možnost obrany, pak v ignorování zpráv, které jsou založeny na nezákonném sledování a špiclování. Já osobně si vždy se zájmem podobné novátorské články MfD či LN přečtu. Na prvním místě mne zajímá „stupeň nestydatosti“, s jakou se autor k některé z jím uváděných informací dostal. Čím vyššího stupně nestydatosti autor dosáhl, tím menší důvěry u mne dosahuje. A soudě podle toho, že i po oznámení úsporných opatření českou vládou zůstává v předvolebních průzkumech stále poměrně vysoká nadpoloviční většina pro strany vládní koalice, je to metoda, kterou používá většina myslících občanů našeho státu.