MÉDIA: Faulovat se nemá!
Redaktor Lidových novin Ondřej Aust na mediální stránce komentuje (22.6.) pirátskou šarádu skupiny Ztohoven, která se nabourala do vysílání ČT a vmontovala tam fiktivní atomový hřib v Jeseníku. Zahájila tak diskusi o tom, jak se také dá přetvářet realita a vytvářet nová, zcela virtuální. Jistě bude také řeč o tom, že se podobné technické a filosofické novoty mohou záhy převtělit v manipulaci divákem – občanem, v servírování vymyšlené „reality“, v práci Velkého Bratra. Jistě bude řeč o nové kapitole médiokracie.
Přitom to všechno tu už dávno je, byť v technicky možná méně sofistikované podobě. Historie se předělává jak na běžícím páse. Stačí vytvořit myšlenkový stereotyp a ten dostatečně dlouho držet a šířit. Jeden takový vklouzl i do článku samotného redaktora Austa. Srovnává totiž pirátskou aktivitu Ztohoven s vysíláním týmu Jany Bobošíkové v zimě 2000. Aust dokonce dovozuje, že toto (Bobošíkové) „neautorizované vysílání způsobilo šok, který zavinil, že se opakovaně na Václavském náměstí sešly tisíce lidí“. To je hodně odvážná mediální zkratka. Pro osvěžení paměti jen suchý výčet faktů, jak šly časově po sobě.
12. prosince 2000 odvolala Rada ČT ředitele Chmelíčka. 19.12. táž Rada zvolila ředitelem ČT Jiřího Hodače. Ten si o necelé dva dny později přizval do funkce ředitelky zpravodajství Janu Bobošíkovou. Změny na vedoucích postech vyvolaly odpor mezi zaměstnanci, kteří obsadili zpravodajskou budovu a víceméně opanovali vysílání zpravodajství jak technicky, tak obsahově. Bobošíková neměla šanci do vysílání proniknout, ačkoli byla v tu chvíli legitimní a za obsah odpovědnou ředitelkou zpravodajství.
Bobošíková podnikla krok poté široce diskutovaný a technicky dosti zoufalý: odstartovala vysílání jiného týmu (Zimová, Zelenka, Chalupa atd.) z alternativních prostor (signál přenášely standardní technické prostředky). Tím – jako odpovědná ředitelka – vlastně zabránila tomu, aby bylo vysíláno zpravodajství, za něž nemohla nést odpovědnost, neboť nebyla s jeho obsahem ani seznámena: ten měli v rukou pouze stávkující zaměstnanci. Naopak, právě oni do vysílání neustále pašovali spoty s písničkou Louise Armstronga What´s A Wonderful World, která byla pojednána jako pozvánka k lidovému srocení na onom Václavském náměstí. Zpětně dospěly jak vnitřní kontrolní mechanismy, tak Rada ČT, dokonce i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání k závěru, že šlo o neoprávněné (nadto reklamní) vysílání, které nebylo nikým objednáno, fakturováno, zaplaceno, a tedy nutně muselo jít o vysílání neautorizované, tedy pirátské.
Proč redaktor Aust obrací gard událostí do protisměru? Udržuje při životě fiktivní příběh o tom, jak revolta na Kavčích horách vypadala, kdo byl kdo a jak se choval. Přikládá kladná a záporná znaménka v rozporu se skutečností a živí legendu, na kterou neradi vzpomínají dokonce už i sami její aktéři.
To je ovšem hrubý faul, který do seriózního tisku nepatří a pan redaktor by měl svá slova honem rychle opravit.
Přitom to všechno tu už dávno je, byť v technicky možná méně sofistikované podobě. Historie se předělává jak na běžícím páse. Stačí vytvořit myšlenkový stereotyp a ten dostatečně dlouho držet a šířit. Jeden takový vklouzl i do článku samotného redaktora Austa. Srovnává totiž pirátskou aktivitu Ztohoven s vysíláním týmu Jany Bobošíkové v zimě 2000. Aust dokonce dovozuje, že toto (Bobošíkové) „neautorizované vysílání způsobilo šok, který zavinil, že se opakovaně na Václavském náměstí sešly tisíce lidí“. To je hodně odvážná mediální zkratka. Pro osvěžení paměti jen suchý výčet faktů, jak šly časově po sobě.
12. prosince 2000 odvolala Rada ČT ředitele Chmelíčka. 19.12. táž Rada zvolila ředitelem ČT Jiřího Hodače. Ten si o necelé dva dny později přizval do funkce ředitelky zpravodajství Janu Bobošíkovou. Změny na vedoucích postech vyvolaly odpor mezi zaměstnanci, kteří obsadili zpravodajskou budovu a víceméně opanovali vysílání zpravodajství jak technicky, tak obsahově. Bobošíková neměla šanci do vysílání proniknout, ačkoli byla v tu chvíli legitimní a za obsah odpovědnou ředitelkou zpravodajství.
Bobošíková podnikla krok poté široce diskutovaný a technicky dosti zoufalý: odstartovala vysílání jiného týmu (Zimová, Zelenka, Chalupa atd.) z alternativních prostor (signál přenášely standardní technické prostředky). Tím – jako odpovědná ředitelka – vlastně zabránila tomu, aby bylo vysíláno zpravodajství, za něž nemohla nést odpovědnost, neboť nebyla s jeho obsahem ani seznámena: ten měli v rukou pouze stávkující zaměstnanci. Naopak, právě oni do vysílání neustále pašovali spoty s písničkou Louise Armstronga What´s A Wonderful World, která byla pojednána jako pozvánka k lidovému srocení na onom Václavském náměstí. Zpětně dospěly jak vnitřní kontrolní mechanismy, tak Rada ČT, dokonce i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání k závěru, že šlo o neoprávněné (nadto reklamní) vysílání, které nebylo nikým objednáno, fakturováno, zaplaceno, a tedy nutně muselo jít o vysílání neautorizované, tedy pirátské.
Proč redaktor Aust obrací gard událostí do protisměru? Udržuje při životě fiktivní příběh o tom, jak revolta na Kavčích horách vypadala, kdo byl kdo a jak se choval. Přikládá kladná a záporná znaménka v rozporu se skutečností a živí legendu, na kterou neradi vzpomínají dokonce už i sami její aktéři.
To je ovšem hrubý faul, který do seriózního tisku nepatří a pan redaktor by měl svá slova honem rychle opravit.
(Psáno pro Česká média)
