Ministr kultury Jiří Besser nedávno odvolal z funkce generálního ředitele Národního technického muzea (NTM) Horymíra Kubíčka. Moderátorka Drtinová pozvala do studia jednak odvolaného generálního ředitele, jednak ministra kultury. Začátek tak zvaného „Duelu“ byl vskutku podařený. Drtinová se pokoušela z ministra Bessera doslova „vypáčit“ důvody toho, proč byl generální ředitel Kubíček odvolán. Nedostalo se jí žádné konkrétní odpovědi. Besser zdatně odolával několikerým atakům Drtinové, která mu stále skákala do jeho ministerského mlžení. Potom jsme se tedy dověděli, že „nejde jen o dvě faktury“.

I odvolaný ředitel Kubíček zdatně mlžil. Udělal ze sebe velmi loajálního státního úředníka, kterému záleží na srdci především blaho jím řízené organizace. Proti svému odvolání vlastně nijak zvlášť neprotestoval. Pokud se o něm zmínil, tak jen proto, aby prohlásil, že „vše v NTM bylo naprosto podle zákona a pravidel“. Sám otevřel problém své smlouvy. Jeho vyjádření jsem však neporozuměl, a to ani po opětovném poslechu. Besser se k tomuto problému také nijak zvlášť nepostavil.

Celkově tak onen Duel - lépe řečeno dva nezávislé monology - vyzněl do prázdna. Nic podstatného jsme se nedozvěděli a mnou v úvodu zmíněná talk-show proto nemohla nikoho uspokojit. Nicméně za zcela zásadní problém považuji snahu Drtinové „řešit“ odvolání generálního ředitele NTM takříkajíc v přímém přenosu. Vzhledem k tomu, že toto odvolání nakonec může skončit u soudu, který by se mohl případně zabývat oprávněností Kubíčkova odvolání, byl si toho ministr Besser velmi dobře vědom. Nedopustil se takové chyby, aby cokoli podstatného a konkrétního na adresu Kubíčka řekl. Tím se jeho vystupování odlišuje od jiných, kteří se pokoušeli v pořadech ČT24 jakoby ospravedlnit. Zanechali tak po sobě důkazy, které jim posléze v případě vypuknutí soudního sporu ne příliš pomohly. Vzpomeňme jen na kauzu „justiční mafie“, kde obhajující prohlášení potrefeným spíše uškodila a soudce jim to pěkně spočítal.

Navíc, pokud by snad režie Událostí, komentářů dospěla k názoru, že se bude zabývat každým odvoláním na ministerstvu nebo v jím řízených organizacích, byl by to velmi podivný způsob práce veřejnoprávního média. V minulosti se v podobných případech vícekrát stalo, že se odvolaná osoba (nedávno například ředitel ČD Cargo) pokoušela předkládat svá tvrzení a postoje a vinila ministra z chybného rozhodnutí. V případě odvolaného generálního ředitele NTM bylo naopak patrné, že se tento člověk snaží svou cestu do jím do nedávna řízené organizaci zcela neuzavřít.

Domnívám se proto, že všechny podobné případy nemá cenu na obrazovku ČT tahat. Divák totiž nemůže během krátké chvilky cokoli podstatného z problematiky pochopit a zbývají tak pouze pocity, často velmi smíšené. Řada diváků nepřátelských vůči vládě tak emotivně přistupuje na hru ČT a „fandí“ odvolanému. Podezírám Drtinovou právě z tohoto záměru. To, že jí tentokrát zcela nevyšel, bylo zřejmé a i ona poněkud překvapeně naslouchala monologu bývalého generálního ředitele Kubíčka o „loajalitě a ochotě dál pracovat ku prospěchu českého státu“.