Pražský pravicový volič není na nějaké opoziční trucování stavěný. Vlastně ani nemá proti čemu moc protestovat. Kde by na to také vzal čas, vždyť je v zásadě úspěšný, sebevědomý a spokojený. Být stratégem TOP 09, tak na nějakou voličskou vendetu za čtyři roky moc nesázím. Ale o tom vlastně ani psát nechci.

Na celé patálii, proprané důkladně médii už minulý týden, mě zaujaly dva postřehy z pera mých oblíbených komentátorů. Oba se týkají médií. V sobotních Lidových novinách se Zbyněk Petráček zamýšlí nad tím, proč se ODS a ČSSD dohodly na koalici zrovna ve čtyři hodiny ráno. Proč v tak nekřesťanskou dobu, když předtím trvala jednání mezi ODS a TOP 09 dlouhé týdny? Petráček má odpověď: bylo to proto, aby se do novin nestihly dostat negativní komentáře. A protože následující den – ve středu – byl státní svátek, mohl se tisk k věci vyjádřit vlastně až za osmačtyřicet hodin. Přiznám se, že mě tahle myšlenková konstrukce zaujala. Před mým vnitřním zrakem se rozběhl filmový pás, konkrétně scéna nápadně se podobající některému z mých oblíbených amerických bijáků, třeba Vrtěti psem, pouze s tím rozdílem, že místo Roberta De Nira se v záběru objeví sociální demokrat Karel Březina. A říká: „My to těm inkoustům z tisku natřeme, pojďte, plácneme si po jejich uzávěrce v úterý!“

Ano, dělám z toho trochu grotesku, to když mediálního manipulátora vyrábím zrovna z vyšeptalého playboye Zemanovy éry. Ale místo Březiny si lze v té scéně představit kteréhokoliv ze šantalů, kteří se kolem pražské ODS a ČSSD motají. Uznejte, že je nepravděpodobné, aby byli tak rafinovaní. No ale pak je tu ještě jedna závažnější výhrada: opravdu si nemyslím, že by dnes měl tisk takovou moc a vliv, aby se komukoliv vyplatilo natahovat politické vyjednávání do pozdních nočních hodin. Bez ohledu na to, jestli následující den je, anebo není státní svátek. Jako erotický sen novinového komentátora to je však dobré!

V Hospodářských novinách si zase Petr Honzejk stěžoval, že zpravodajství v seriózních denících bylo „načichlé“ komentáři. A to je přece jeden z největších novinářských hříchů! Konkrétně mu vadil titulek v MF Dnes „Sebevražda ODS v Praze?“ a věta z článku v Lidových novinách „Regionální politici s voliči pěkně vyběhli“.

Jsou to komentáře, a nikoliv zpravodajství či analýzy? Nepochybně. Jde o rezignaci na novinářské žánry? I v tom má Honzejk pravdu. Ale je právě tohle realita dnešního tisku? Odpověď zní, že bohužel ano. Už před zhruba deseti lety přišel britský deník Independent – založený na podhoubí toho nejčistšího žurnalistického idealismu – s konceptem novin nazývaných anglicky „viewpaper“, nikoliv „newspaper“. Komentáře, názory, emoce – to jsou ty hlavní ingredience současných novin. Jiné zbraně ti papíroví dinosauři proti webovému zpravodajství nemají. Můžeme s tím nesouhlasit a může se nám to nelíbit, ale je to jediná cesta, jak papírové noviny mohou přežít. A ani to nebude garantovat, že se zrovna kvůli papírovým novinám budou politici scházet ve čtyři ráno.

LN, 24.11.2010